Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Vidět za roh

 |  5. 3. 2000
 |  Vesmír 79, 139, 2000/3

Studenti Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze museli před listopadem 1989 absolvovat vojenskou přípravu jako tankisté. Při jedné vyučovací hodině probíral podplukovník T. U. balistickou křivku tankové střely a nějak se zamotal do výkladu, jakže se střílí tam, kam není vidět. Student J. L. nelenil a vznesl dotaz: „Soudruhu podplukovníku, jestli dobře rozumím, znamená to, že když položíme tank na bok, můžeme střílet za roh?“ Voják se na chvilku zamyslel, odpověď však byla vyčerpávající: „Teoreticky to možné je, ale v praxi se to nepoužívá.“

Přírodovědcům byla odjakživa vlastní touha „nahlížet za roh“ a odedávna chtěli o tom, co viděli, také informovat. Kreslíři provázeli výpravy do dalekých končin a „civilizovaný“ svět žasl nad jejich výtvory. Mnozí badatelé byli sami mistry výtvarného ztvárnění. S úctou prohlížíme tabule díla např. Ernsta Haeckela (Vesmír 72, 422, 1993/8) či Joachima Barranda (Vesmír 73, 82, 1994/2). Nástup fotografie byl výzvou přírodovědeckému nahlížení do neznáma. První mikrofotografii pořídil již r. 1836, ještě před vyhlášením objevu fotografie, William Henry Fox Talbot, hned po něm r. 1839 Louis Jacques Mandé Daguerre. Jedním z úplně nejstarších snímků, které vznikly na našem území, je mikroskopická daguerrotypie Řez stonkem rostliny od Floruse I. Staška z roku 1840. Mikrofotografií se zabýval ve Vratislavi J. E. Purkyně a ve Vídni J. N. Čermák (1860). Hned na počátku rozvoje fotografie byla konstruována složitá zařízení pro studium pohybu zvířat. Proslul již první pokus – Muybridgeova aparatura v kalifornské Palo Alta (1877), která pomohla rozhodnout sázku, zda má kůň v určité fázi trysku všechna čtyři kopyta ve vzduchu. Elektrickou závěrku použitých 24 fotopřístrojů, které mohly postupně fotografovat se zpožděním 1/100 až 1 sekundy, konstruoval železniční inženýr J. D. Isaack a umožňovala na tehdejší dobu neuvěřitelně krátké expozice – 1/600 až 1/1000 s. Roku 1880 následovala „chronofotografická ručnice“ francouzského lékaře a fyziologa E. J. Mareye s rotující fotografickou deskou pro 12 snímků, jež pomáhala odhalovat principy ptačího letu. (Modely těchto důmyslných zařízení můžeme vidět v Národním technickém muzeu.) Takto bychom mohli postupovat přes astronomickou fotografii (mezi první patří daguerrotypie Měsíc od Johna Adamse z r. 1851) až po zobrazení srážek atomových jader v cernském protonovém synchrotronu.

Fotografie si získala punc důkazu – co je na fotografii, je pravda. Jenže v poslední době se to zvrtlo. Na počítači lze vytvořit cokoliv a vypadá to jako fotografie. Ocitli jsme se opět v roli čtenářů prastarých „bestiářů“ – musíme chtít věřit tomu, co vidíme.

Jedním z těch, kdo svými snímky nelže, byť je na nich to, co vidět nemůžeme, či skoro nemůžeme, je doc. RNDr. Josef Reischig, CSc., z Biologického ústavu LF UK v Plzni, jehož fotografie čtenáři Vesmíru znají již od r. 1995. Začal klasickou optickou mikroskopií doplněnou různými optickými fígly - počínaje šikmým osvětlením, fluorescencí, polarizační mikroskopií, přes rafinovaný Nomarského diferenciální interferenční kontrast (Vesmír 74, 638, 1995/11) a konče konfokální mikroskopií (Vesmír 74, 508, 1995/9).

Minulý rok začal díky grantu Fondu rozvoje VŠ č. H1382 s názvem Konfokální mikroskopická laboratoř Univerzity Karlovy využívat vymoženosti badatelských optických (a laserových konfokálních) mikroskopů firmy OLYMPUS ve spojení s unikátním počítačovým vybavením SILICON GRAPHICS, se softwarovými produkty firmy Bitplane AG, Zürich IMARIS, umožňující mj. trojrozměrnou (3D) obrazovou analýzu. Co to je a k čemu je to dobré?

Množství obyčejných optických řezů mikroskopovaným předmětem, kdy máme objekt zaostřen jen v jediné rovině, můžeme počítačově poskládat do jediného obrazu – a nahlédnout tak „za roh“ zaostřovacím možnostem. Takto vzniklý – vypočtený – obraz, který v mikroskopu nikdy nemůžeme vidět najednou, lze dále analyzovat. Dá se jím otáčet a dívat se na něj z různých stran. Můžeme spočítat objemy buněčných organel a sledovat jejich prostorové uspořádání, třeba u probíhající buněčné mitózy.

Kromě přírodovědců a studentů okouzlily Reischigovy obrazy i ty, kteří nemají s vědou nic společného. Zaujaly svou barevností, tvarovou originalitou a „abstrakcí“ – autorovými slovy – skrytou krásou stvoření. Proto se z nich může radovat nejen badatel či čtenář Vesmíru. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Všechny snímky k tomuto článku pořídil doc. RNDr. J. Reischig, CSc., na mikroskopu OLYMPUS FLUOVIEW a  OLYMPUS AX70 Provis. Obrazy vzniklé složením optických řezů byly zpracovány pomocí počítačového vybavení SILICON GRAPHICS se softwarovými produkty firmy Bitplane AG, Zürich IMARIS

Bibliografie fotografických prací Josefa Reischiga

Vesmír 1995: s. 219, 220, 241, 242, 279-282, 481, 501, 502, 639-642;

Vesmír 1996: s. 1, 2;

Vesmír 1997: s. 61, 62, 79-82, 101, 121, 122, 182, 242, 259, 260, 262, 301, 319-322, 362, 422, 482, 541, 602, 622;

Vesmír 1998: s. 482, 581, 582;

Vesmír 1999: s. 2, 142, 181, 182, 219-221, 459, 462, 494;

Vesmír 2000: s. 121, 139-142.

Chemický průmysl 1996/9;

Blesk 12. 12. 1997;

Hospodářské noviny na víkend 14. 3. 1997;

Chemický průmysl 1997/2, 4-6, 8, 11, 12;

Magazín Koktejl 1997/10, 11;

Magazín MF Dnes 24. 4. 1997;

Magazín LN 7. 11. 1997;

Longevity 1997/8-11;

T-magazín 1997/3, 12;

Ty & Já 1997/11;

Chemický průmysl 1998/2,5;

Krmivářství 1998/6;

Časopis lékařů českých 1999/412;

Esprit 21, 1999/4;

The Heart of Europe 1999/3;

Živa 1999/4;

Časopis lékařů českých 2000/1, 2;

OLYMPUS C&S, s.r.o., kalendář 2000

Samostatné výstavy:


1995 - Plzeň (Šafránkův pavilon), Plzeň (Církevní gymnázium)

1996 - Plzeň (Biskupství plzeňské), Praha (Palác kultury), Karlovy Vary (Kaple sv. Ondřeje)

1997 - Nymburk (Galerie Papyrus), Vodňany (Městská galerie), České Budějovice (Jihočeská Univerzita), Olomouc (Univerzita Palackého), Praha (Univerzita Karlova, Křížová chodba Karolina)

1998 - Plzeň (Klášter dominikánů), Tachov (Okresní vlastivědné muzeum)

1999 - Stříbro (Městské muzeum), Praha (Národní muzeum)

2000 - Praha (Galerie knihkupectví Academia)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikroskopie

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...