Sněť slezinná v popředí zájmu

Antrax (sněť slezinná, uhlák) byl asi příčinou rozsáhlých epidemií v Egyptě za časů Mojžíšových a nepochybně se vyskytoval také ve starém Římě. Spory antraxu dlouho přežívají v půdě, mohou přežívat v kůži a kožešinách – je to nemoc přežvýkavců, ale je snadno přenosná na člověka, pro něhož je smrtící. Robert Koch bacil antraxu považoval za první bacil, u kterého byla patogenita pro lidi prokázána. Pasteur jako první připravil proti antraxu očkovací látku a Mečnikov bacily antraxu používal pro své studie protibacilárního účinku bílých krvinek. Do popředí zájmu se v posledním desetiletí antrax dostal proto, že by to mohla být jedna z nejnebezpečnějších zbraní v bakteriologické válce nebo při bioterorizmu. Ví se, že zásoby bacilů antraxu jsou v Rusku a Iráku, a dokonce prý sekta Aum Shinrikyo, neblaze proslulá sarinovým útokem v tokijském metru, prý pracovala na antraxových zbraních. Proto by se měli s rozsáhlým přehledem o antraxu seznámit všichni epidemiologové, mikrobiologové, hygienici a státní orgány. Při hromadném útoku, při němž by se bacil rozprášil na veřejném prostranství, by zhynulo 60 % zasažených a epidemie by se šířila dále. (The New Engl. J. Med. 341, 815, 1999)