Slovo má Petr Jarolím

V příspěvku „Poznámky k organizaci české klinické lékařské vědy“ děkan 1. LF UK doc. Štěpán Svačina obhajuje začleňování výzkumných ústavů (mimo jiné Ústavu hematologie a krevní transfuze – ÚHKT) do fakultních nemocnic (konkrétně do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze – VFN). S řadou argumentů nemohu souhlasit.

V první řadě mě mrzí, že místo diskuse na téma jak zajistit dobré podmínky pro vědu přichází děkan 1. LF s obhajobou špatně připraveného rušení ÚHKT a dalších ústavů. Přitom tentýž doc. Svačina, který na stránkách lednového výtisku Vesmíru horlí pro „návrat rezortních ústavů do lůna vědy“ (myslí tím do fakultních nemocnic), v rozhovoru pro Zdravotnické noviny (č. 2 ze 14. 1. 2000, s. 3) říká: „Jedním z největších a stále nevyřešených problémů českého zdravotnictví je fakultní nemocnice jako taková.“ Nebylo by tedy na místě zabývat se řešením problému největšího a dosud nevyřešeného a nevytvářet problémy zástupné, které pak zbytečně zdržují od řešení problémů skutečných?

Stále větší složitost současné medicíny posunuje doc. Svačina do tvrzení, že samostatné ústavy nemají existovat, protože nemohou poskytovat komplexní péči. Je snad spolupráce více pracovišť předem vyloučena? Současná medicína je nejen komplexní, ale zároveň se čím dál více specializuje. Tak je tomu i v hematologii. Proto např. 1. interní klinika VFN rozvíjí léčbu nemocných s lymfomy, zatímco ÚHKT se po dohodě s 1. internou specializuje na léčbu leukemií a hemofilie.

Výtka, že si ústavy „vybírají“ pacienty, je pochybená. ÚHKT je specializované pracoviště a příjem pacientů bez výběru by byl mrháním. Léčba většiny „vybraných“ pacientů je velmi náročná odborně i ekonomicky, cena léčby však rozhodně není na ÚHKT kritériem výběru. Pevně věřím, že si své pacienty vybírá i VFN. Pokud by tomu tak nebylo, šlo by o plýtvání, které by navíc snižovalo kvalitu výuky studentů 1. LF.

Výtka, že „VFN provádí pro ÚHKT vše, co by zde bylo neefektivní“, ignoruje význam dělby práce. Tak jako VFN provádí pro ústav zmíněná biochemická, rentgenová a sonografická vyšetření a zajišťuje konziliární služby, provádí ÚHKT pro VFN specializovaná hematologická vyšetření a konzilia, odběry a zpracování krvetvorných buněk pro transplantaci a léčebné plazmaferézy.

Není pravda, že v ÚHKT jsou „běžné celozávodní dovolené, vánoční a letní uzavření“. Stejně tak vzpomínka doc. Svačiny, jak „několikrát musel říkat nemocnému s leukemií, že ho na ÚHKT nechtějí“, není přesvědčivá. Každý lékař si jistě vybaví případy, kdy musel nemocnému vysvětlovat, že v tom či onom zařízení nebude z nějakého důvodu přijat k léčbě.

K domněnce, že postgraduální výuka v oboru hematologie a transfuzního lékařství by s ohledem na „komplexnost“ měla být přesunuta do fakultní nemocnice, snad jen tolik: v žádné fakultní nemocnici není pracoviště, které by rozvíjelo jak hematologii, tak transfuzní lékařství v rozsahu srovnatelném s ÚHKT.

Označovat něco za relikt minulosti je podbízivý argument. Někdo považuje za relikt manželský svazek, někdo krále a královny v řadě států Evropy, jiný zase pět lékařských fakult jedné univerzity a ještě větší počet fakultních nemocnic. Řada „přežitků“ minulosti však neustále prokazuje svoji užitečnost. VFN až donedávna existence ÚHKT nevadila a zkušenost posledních desetiletí prokázala, že oba naše relikty mohou úspěšně spolupracovat. Věřím, že k podobnému závěru dospěje i současné vedení 1. LF.

Doc. Svačina věří, že cesta do Všeobecné fakultní nemocnice by pro ÚHKT byla „návratem do lůna vědy a klinické medicíny“. Není to zcela vyloučeno. Obávám se však, že pokud bychom se na tuto cestu vydali bez rozmyslu, mohla by nás zavést někam úplně jinam.