Jak zabít wolbachii

Osmnáct milionů lidí je nakaženo hlísticí Onchocerca volvulus. Dospělé samičky po oplození rodí mikroskopické živé larvy (mikrofilarie), které cirkulují v krvi, kde je nasají muchničky (Simulium damnosum) a přenesou je do dalšího hostitele. V něm larvy dospívají, rodí miliony dalších mikrofilarií, které opět nasají muchničky – a celý cyklus se opakuje. Nemoc není nijak příjemná. V podkoží se vytvářejí až několikacentimetrové boule (noduly), v nichž jsou stočeny dospělé samičky hlístice (viz Vesmír 74, 376, 1995/7). Mikrofilarie pronikají jednak pod kůži – kde působí alergické reakce, xerodermu (suchost, ztenčení kůže) a depigmentaci – jednak do oka. Napadení oka může dospět až k ztrátě zraku neboli říční slepotě. Ta je v Africe druhou nejčastější příčinou oslepnutí. Některé oblasti v subsaharské Africe byly filariemi tak zamořeny, že se odtud lidé raději odstěhovali.

První program k odstranění této choroby byl zaveden už r. 1974 a spočíval hlavně v hubení muchniček insekticidy. Rozšíření filariózy se podařilo značně snížit. Již 11 let je tato nemoc léčena ivermectinem. Léčba bohužel účinkuje pouze na pozdní fáze vývoje larev, ale nezabije dospělé červy, kteří se mohou v hostiteli dožívat až patnácti let a po celou tuto dobu rodit nové a nové mikrofilarie. V napadených lidech navíc i při podávání ivermectinu část mikrofilarií přežívá a mohou se vyvinout v dospělé hlístice nebo být přeneseny muchničkami na další lidi. Léčba se proto musí mnohokrát opakovat. Cyklus opakovaných infekcí se nedařilo úplně přerušit.

Nyní přicházejí na scénu wolbachie a nemocným svítá naděje na úplné uzdravení (viz též V. Pačes, Vesmír 78, 195, 1999/4).

Wolbachie jsou bakterie. Vyskytují se v buňkách členovců, kde jejich přítomnost vede k změnám v poměru pohlaví (preferují samičky a stimulují jejich množství), ale někdy mohou svého hmyzího hostilele i zabít. Ve filariálních červech byly pozorovány v elektronovém mikroskopu už r. 1977, ale dlouho se nevědělo, jakou tam mají funkci. Nebylo jasné, jestli parazitují, jsou neškodné, anebo dokonce pro hostitele potřebné. Průlom znamenal rok 1999, kdy se zjistilo, že wolbachie jsou pro vývoj určitých hlístic nezbytné. Nedařilo se zahubit červa přímo, a tak si vědci řekli, že to zkusí přes wolbachie, a začali testovat různá antibiotika. Experimenty na myších vypadaly slibně, a proto se začalo s léčbou lidských dobrovolníků. Výsledky byly imponující. Po podávání antibiotika doxycyklinu zdegenerovaly v červech stočených v nodulech všechny bakterie a žádný červ neprodělal normální embryogenezi. Cyklus infekcí a reinfekcí může být přerušen. Antibiotikum má vedlejší účinky, takže ho nemohou brát děti ani těhotné ženy. Přesto je fantastické, že funkce wolbachií u filarií byla r. 1999 zjištěna a už r. 2000 se s využitím těchto poznatků podařilo vyléčit první pacienty. Na světě je různými druhy hlístic nakaženo více než 30 milionů lidí. Nové poznatky mohou zlepšit jejich šance na vyléčení. (J. Clin. Invest. 103, 11, 1999, The Lancet 355, 1242, 2000)