B. TITZL: To byl český učitel. František Bakule, jeho děti a zpěváčci

Když autor knihy v roce 1975 nastoupil jako speciální pedagog do pražského Jedličkova ústavu pro postižené děti, dověděl se, že prvním ředitelem tu byl František Bakule. Rozhodl se, že jeho historii prostuduje.

František Bakule (1877–1957) věnoval tělesně či duševně postiženým dětem svůj život. V historii Jedličkova ústavu sehrál významnou roli. Pokusil se mu dát náplň ústavu pro výchovu životem a prací, ale po r. 1918 narazil na nepochopení. Až v r. 1919 mu zemská správa politická povolila založit „Bakulův ústav“. Jeho družina pak pracovala dále, z Jedličkova ústavu byly postižené děti propuštěny, zároveň s dětmi odešli s Bakulem i mnozí jeho spolupracovníci. Některé pojmy, například „Bakulovi zpěváčci“, pamětníci dosud znají. V roce 1927 Bakule mimo jiné založil dětské výrobní družstvo.

Už samu historii Jedličkova ústavu by si měli přečíst všichni, kteří dnes na tomto poli pracují a pokoušejí se pomáhat. Hlavní Bakulovy zásady znějí i dnes docela moderně: 1. rozvíjet schopnosti člověka přirozenými prostředky, tedy s využitím pracovních činností praktického rázu, 2. budovat základy charakteru člověka na principu „českého amerikanizmu“, tj. spojit vytrvalost, píli a „selfmademanství“. Je to jímavá a poučná kniha.