Mozaika ze života vědeckých komunit

Už v analýzách z 80. let je za jeden z největších problémů doktorantur považován fenomén samoplození. Ve výzkumu Doktorandské studium a brain drain ¹⁾ jsme zjistili, že 86 % respondentů ukončilo doktoranturu na vysoké kole, kde předtím studovali. Z toho se dokonce 55 % respondentů připravovalo na stejné katedře, kde předtím obhajovali svoji diplomovou práci. Fakt, že 44 % absolventů doktorantury pracuje dále na pracovišti, kde ji dělali, ukazuje na míru samoplození (sebereprodukce). To ale také znamená velkou pravděpodobnost, že se vytvoří prostředí, v němž při obnovování personálních struktur dříve či později nastanou degenerativní změny. Tento proces postihl již více generací akademiků. Uveďme bez pořadí důležitosti některá fakta a postřehy.

• Každý pátý respondent ¹⁾ z řad nových absolventů doktorantury ve výzkumu uvádí, že na jeho školicím pracovišti bylo zvykem, aby doktorandi na své publikace, články, příspěvky na konferencích, žádosti o grant apod. připisovali pracovníky, kteří s tím autorovi nikterak nepomohli.
• 20 % oficiálních školitelů se nechává (neoficiálně) zastupovat jinou osobou.
• Zhruba 20 % respondentů soudí, že doktorantura v té podobě, jak ji poznali, není nic jiného než simulace vědecké práce. Jen pro polovinu respondentů byl jejich školitel inspirací, vzorem pro práci ve vědě.
• Zhruba 60 % respondentů vnímá svoji výchovu pro práci ve vědě jako příliš závislou na schopnosti být samoukem nevyžadujícím vnější vedení.
• Není dostatečně respektováno duševní vlastnictví. Etické základy práce s odbornými informacemi, včetně vědecké propedeutiky, se vyučují jen zřídka a pouze někde. Výuka práce s informacemi se redukuje na zacházení s počítačem. S tím souvisí také to, jak se učitelé a školitelé starají o původnost seminárních, diplomových či doktorandských prací.

Přitom vědecká výchova není nijak levnou záležitostí. Na položku „postgraduální výchova“ bylo např. jen v roce 1998 rozepsáno zhruba půl miliardy Kč z prostředků MŠMT, v témže školním roce ukončilo postgraduální studium pouhých 138 absolventů.

Nebudou mít ti, kteří deformovanými „vědeckými přípravkami“ prošli, snahu postupovat stejně jako školitelé?