Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Červen ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 8. 1999
 |  Vesmír 78, 470, 1999/8

Bez úplného zatmění nevznikne rozumný život?

Astronomové nás už připravují na krásné přírodní divadlo téměř úplného slunečního zatmění 11. srpna (viz Vesmír 78, 392, 1999/7).

Uvědomujeme si ale, že možnost pozorovat úplné sluneční zatmění je vlastně velké privilegium? Můžeme být jeho svědky jen proto, že Měsíc a Slunce vidíme přibližně stejně veliké, ačkoli je Měsíc čtyřistakrát menší než Slunce, ale zato je nám právě čtyřistakrát blíž.

Z naší planety také nebylo a nebude vždy úplné sluneční zatmění pozorovatelné. Vzdálenost Měsíce od Slunce se mění, a tak úplné zatmění Slunce mohli pozemští tvorové vídat pouze v uplynulých sto padesáti milionech let a v budoucnu naši potomci (pokud budou rozumní) už jen dalších sto padesát milionů let. Krom toho je úplné zatmění Slunce pozorovatelné pouze z naší planety a z žádné jiné (snad by tuto možnost mohl mít ještě obyvatel Saturnu, jemuž by Slunce zastřel měsíc Prometheus), i když kolem nich krouží 64 jiných měsíců...

Doktor Guillermo Gonzales z Washingtonské univerzity z výsostné možnosti Pozemšťanů vyvozuje šokující závěr: Existence inteligentního života souvisí s úplným sluneční zatměním. Toto zatmění vidíme proto, že jsme v jediné možné příhodné vzdálenosti od Slunce. Kdybychom mu byli blíž, na Zemi by bylo neúnosné horko, kdybychom byli dál, život by zanikl chladem. A náš Měsíc, který je schopen Slunce zastínit, potřebujeme právě tak velký, jak je. Mimo jiné Zemi stabilizuje, čímž zklidňuje pozemské podnebí.

Je tedy vůbec náhoda, že se inteligentní život vyvinul právě z přírodních poměrů, v nichž lze pozorovat úplné zatmění Slunce? Nemohou žít ve vesmíru rozumné bytosti pouze na planetách, které „vidí“ úplná zatmění svých sluncí? Velkých měsíců je ale nedostatek... Nejsou mimozemské civilizace právě proto tak vzácné?

Výstava na Marsu

Na Marsu dosud přistávaly poněkud strohé, byť svým tvarem až fantasticky vyhlížející vědecké přístroje. To se má počátkem příštího století změnit.

I v tomto přehledu jste už mohli číst, že chystaná automatická sonda Mars Surveyor Lander instaluje v roce 2002 na Marsu malé sluneční hodiny, jejichž podobu navrhly americké děti. Na internetu se budeme moci dívat, kolik je právě v místě přistání na Marsu hodin.

A o rok později bude na Mars dopraveno první umělecké dílo, abstraktní kompozice z barevných skvrn. Jejím tvůrcem je poněkud provokativní britský výtvarník Damien Hirst, který veřejnost šokoval například exponátem rozříznuté březí krávy uchované ve formaldehydu. Nyní se má stát prvním umělcem vystavujícím na jiné planetě.

Dopomůže mu k tomu evropská sonda Mars Express, která má k Marsu doručit přistávací sondu s vrtnou soupravou. Ponese jméno Beagle 2, podle lodi Beagle, na které anglický přírodovědec Charles Darwin vykonal plavbu kolem světa, díky níž vznikla teorie o vývoji druhů. Obraz Damiena Hirsta si své vystavení na Marsu „zaplatí“ – poslouží ke kalibraci kamer a spektrometrů vysazených na povrch planety.

Což když kolem nás proletí cizí hvězda

„Nepřítelem“ lidstva jsou nejen planetky, jádra komet, které se do nás chtějí strefit, ale i cizí hvězdy. Podle Freda Adamse z Michiganské univerzity v Ann Arbor a Grega Laughlina z Kalifornské univerzity v Berkeley je pravděpodobnost, že se některá hvězda zatoulá ke Slunci a vyrazí nás svou přitažlivostí z oběžné dráhy, srovnatelná s pravděpodobností, že občan Michiganu vyhraje ve státní loterii (potká to jednoho člověka ze 100 000).

Vědci na počítači modelovali interakce cizí návštěvnice s drahami Země, Slunce a dalších čtyř vnějších planet. Protože Země obíhá poměrně blízko k naší hvězdě, cizí hvězda by nás přímo neohrozila, ale mohla by změnit dráhu Jupiteru. Ten by se k nám pak přiblížil a svou přitažlivostí by nás buď „vystřelil“ ze sluneční soustavy, nebo naopak vrhnul na Slunce. Jupiter by také mohl pozměnit zemskou oběžnou dráhu na eliptickou, takže bychom doznali vražedné kolísání klimatu. Další variantou je, že by na nás Jupiter začal z pásu asteroidů posílat déšť „střel“.

Prozatím jsme v pohodě. Planety objevované v poslední době u jiných hvězd však mají protáhlé eliptické dráhy – uspořádání naší sluneční soustavy tedy může být velice vzácné.

Další projekt výzkumu světa kolem Marsu

V ruském akademickém Ústavu geochemie a analytické chemie V. I. Vernadského se letos začíná rozpracovávat nový projekt nazvaný Fobos-Grunt. Už v roce 2005 by měla z Ruska odstartovat automatická meziplanetární stanice, která by dopravila na Zemi vzorky půdy z Marsova měsíce Phobos.

Šlo by o první sondu, která by měla měkce přistát na jiném měsíci, než je ten náš. Konstruktéři vycházejí z předpokladu, že povrch měsíce zakrývá až metrová vrstva prachu. „Příbory“ by odebraly vzorky prachu a automatické vrtné zařízení by se postaralo o vzorky horniny.

Náklady na misi Rusové odhadují na 600 milionů rublů, takže by to měl být jeden z nejlacinějších projektů v dějinách výzkumu jiných planet naší sluneční soustavy. Letos bylo na Fobos-Grunt přiděleno prvních devět milionů rublů. Kdyby se další finance nepodařilo získat včas, bylo by to špatné – vhodná startovací okna pro cestu na Mars jsou v letech 2003 a 2005.

Odkládaná smrt Miru

Budoucnost Miru je na „zlaté střední cestě“, která by neměla příliš rozzlobit ani zastánce, ani odpůrce její další existence. Osmého června kolegium Ruské kosmické agentury potvrdilo rozhodnutí Rady hlavních konstruktérů, že na Mir už nebude vyslána žádná další posádka a stanice bude na oběžné dráze zakonzervována do r. 2000. Zda tomu tak skutečně bude, musí rozhodnout vláda a prezident. A především peníze...

Polovičatost rozhodnutí je podbarvena odvoláním šéfa mezinárodního oddělení Ruské kosmické agentury Jurije Šatalina, jenž dosud zabezpečoval rusko-americkou kosmickou spolupráci, za to, že mu Vladimir Lobačov, jeden z šéfů ruského Střediska řízení pilotovaných letů, ztropil v opilosti na Floridě skandál. Do penze odešel další významný činitel ruské kosmonautiky Jurij Milov, který měl na starosti obchod s komerčními starty spojových družic. A to vše bylo umocněno faktem, že britsko-americký milionář Peter Llewellyn zrušil své přání pobýt na Miru (za tuto kratochvíli měl zaplatit sto milionů dolarů, jak o tom byla zmínka v minulém přehledu). Mimo jiné se prý o to „zasloužil“ svou hrubostí generál Petr Klimuk – vojáci si tak odreagovávali zlost, že „Hvězdné městečko ještě nedostalo od ruské vlády peníze za let kosmonauta ze Slovenska“.

Trojčlenná posádka na Miru (Viktor Afanasjov, Sergej Avdějev a Jean-Pierre Haigneré) v červnu už skutečně začala stanici připravovat k „zimnímu spánku“. Na automatický provoz by měla přejít v srpnu. A pokud se nenajdou peníze, měla by stanice v březnu 2000 zamířit k hladině Tichého oceánu. Kosmonaut Sergej Kričevskij jako poslední krok navrhuje požádat UNESCO, aby byl Miru – unikátnímu památníku kultury dvacátého století – udělen statut objektu světového dědictví lidstva.

Peníze na vojenské rakety Rusové mají?

Ruský arzenál jaderných raket nebezpečně zastarává, a proto chce Rusko vyzbrojit své strategické raketové vojsko novými raketami Topol M.

Jde o raketu, která startuje z podzemního sila (teprve později má být vyráběna v mobilním provedení). Je třístupňová, na tuhé pohonné látky, s doletem 10 000 km. Při startovní hmotnosti 47,2 tuny může nést nálož okolo jedné tuny.

Nyní je nově vybaven jeden pluk tatiščevské divize, což představuje deset raket. Do konce tohoto roku má přibýt další pluk. V letech 2000 a 2001 budou přezbrojeny vždy dva pluky, a poté se nákladný program zrychlí – každoročně by měla ruská armáda získat rakety pro tři až čtyři pluky.

Třetího června odstartoval Topol M z oblasti kosmodromu Pleseck a po 23 minutách a 48 sekundách hlavice úspěšně dopadla u Kamčatky. Ruští generálové byli se zkouškou velice spokojeni, protože prověřili mimořádné vlastnosti nové rakety: Topol M nepotřebuje dlouhou předstartovní přípravu, jeho gyroskopy se uvádějí do chodu těsně před startem. Životnost rakety se tím prodlužuje na 15–17 let. Zvláště oceňují Rusové vybavení „Terminator“, zabezpečující řídícímu mozku rakety neustálé spojení se spojovými družicemi. Raketa během letu stále informuje vojáky, kudy letí. Také je schopna provádět úhybové manévry, čímž ztěžuje nepřátelský zásah. Má to být opatření, jímž Rusové reagují na komplikace ve vztahu s Amerikou.

Rusko – země možných katastrof?

Rozumné využití ruské kosmické techniky dokládá nově zřízená Agentura pro sledování a předpovídání mimořádných situací. Chce se zapojit do světového rozvoje informačních technologií, jejichž světový trh má být nyní už osmkrát větší než objem toho, co se vydělává na automobilizmu.

Předpokládá se, že stát, jehož obyvatelstvu hrozí například pustošivá zemětřesení, může dobrou informační službou zvýšit počet zachráněných lidských životů o třicet procent.

Mnoho údajů o kvalitě domů a podloží, na němž jsou postaveny, o počtu pater, bytů na patře, nájemníků v domě atd. mají už v řadě měst například vojáci. Nyní by se to mohlo využít i pro civilní účely.

Nejde však jen o zemětřesení, ale i o požáry, povodně či uragány. Podaří se Rusku vytvořit v nové agentuře opravdu fungující mechanizmus z dokumentů armády a třiceti dalších organizací? Právě Rusko by to velice potřebovalo, protože příroda k němu byla nejen velice štědrá, ale i nemilosrdná. Střední hodnota rizika ohrožení lidského života tu má být stokrát vyšší než v hlavních rozvinutých státech světa. Plných dvacet procent území je ohroženo zemětřesením, to znamená, že dvacet milionů obyvatel Ruské federace může zahynout pod rozvalinami svých obydlí. Povodně mohou zaplavit plochu 400 000 km2, což konkrétně znamená 750 měst a několik tisíc velkých vesnic. Každoročně se Ruská federace musí vypořádat s 25 000–30 000 lesních požárů, které zničí les na pěti milionech hektarů. Jen v r. 1998 katastrofické události připravily federaci o dvacet miliard rublů a ohrozily 112 619 obyvatel, z nichž 1275 zahynulo.

Noví, výkonnější strážci našeho zdraví?

Titulek v seriózním populárněvědeckém časopisu hovoří o „bodygardovi“, který byl nalezen v lidské krvi. Není to ani příliš nadnesené – jde totiž o nález, který by mohl pro ochranu lidského života znamenat velice mnoho.

Young-Jun Liu s kolegy z DNAX Research Institute v kalifornském Palo Alto izoloval z krve buňky, jež jsou nejvýznamnějšími výrobci interferonu, proteinu, který tak účinně pomáhá našemu tělu bojovat s patogeny i potlačovat nádory.

Izolované buňky doslova „chrlí“ tisícinásobně víc interferonů než kterékoli jiné známé buňky. Třeba bude možná – konstatuje Liu – nalézt látky, které povzbudí aktivitu těchto buněk, a ty pak pomohou pacientům překonávat virové infekce i nádorová onemocnění.

Jak dlouho teskně hučí a jak bude hučet Niagara

Očekávané budoucí proměny klimatu Země mají způsobit nejen zaplavování přímořských oblastí, ale též likvidaci Niagarských vodopádů.

Jako každý takový přírodní úkaz nejsou ani tyto vodopády věčné. Poprvé se jimi měla valit voda před 12 000 let, když si voda z tajících ledovců našla novou cestu severoamerickým kontinentem. Nyní se Niagarou valí každodenně 500 milionů krychlových metrů vody, před oněmi 12 000–10 000 lety to bylo asi desetkrát méně, takže dojem musel být daleko méně působivý.

Příčinu změn průtoku Niagary hledají kanadští geologové v proměnách dna Erijského jezera. Sonarem odhalili břehy jezera z doby před 5000 let, kdy hladina byla o deset až patnáct metrů níže. Tehdy vyschla i Niagara. Jezero se však za nějakých pět let opět naplnilo na původní objem a Niagara svou mohutnost obnovila. Co když sušší klima začne opět hladinu Erijského jezera snižovat?

Mrkev ano, ale radši vařenou

Z míry nás nesmí přivádět měnící se lékařské rady týkající se složení naší stravy: hodně mléka – málo mléka – dost mléka, jen maso bez přílohy – méně masa, nesolit – solit, ale s mírou, a když zeleninu, tak radši syrovou...

A teď mezinárodní tým řízený Sue Southonovou z anglického Ústavu pro výzkum potravy v Norwicku v Anglii se spolupracovníky z Holandska, Španělska, Irska a Francie doporučuje jíst zeleninu především vařenou, protože nám tak poskytne víc ochranných látek proti srdečním chorobám a rakovině. Vařením se narušují rostlinné buňky, čímž se zlepšuje absorpce karotenoidů, tedy účinných antioxidantů, v žaludku.

Konkrétně u mrkve, když ji jíme vařenou, se zvyšuje příjem karotenoidů čtyřikrát až pětkrát oproti chroustání za syrova (o mrkvi se to ale vědělo už dříve).

Sue Southonová však zjistila, že to platí o úpravě veškeré zeleniny. Už r. 1997 upozornil Venket Roa z Torontské univerzity na to, že kečup obsahuje více prospěšného lykopenu než rajče (lykopen je žlutočervené barvivo rajčat, šípků, paprik a másla).

Výsledky výzkumu, který byl předložen příslušným orgánům Evropské komise, S. Southonová komentuje: Hlavní je, aby vaše strava byla pestrá a jedli jste více zeleniny, ať už je vařená, mražená, konzervovaná nebo syrová.

Z výzkumů vyplývá ještě jeden důležitý závěr, který nepřekvapí zastánce „selského rozumu“: je mnohem výhodnější přijímat vitamin E v potravě než v nějakých pilulkách...

Léky horší než alkohol

Ian Hindmarch ze Surreyské univerzity v Guildfordu ověřoval na skupině dobrovolníků-řidičů, jak jejich schopnost rychle reagovat za volantem ovlivňují některé léky, které byly ve čtyřicátých letech všeobecně předepisovány jako antidepresiva.

Výzkum prokázal, že antidepresiva zpomalují rychlost reakce dvojnásobně než alkohol v dávce, která je ve Spojeném království ještě přípustná podle zákona.

Soudní dvůr Kyjevské Rusi 12. století

Ruské písemnictví vzniklo koncem desátého století zásluhou Cyrilových a Metodějových žáků, kteří byli vyhnáni z Velké Moravy a rozhodli se přinést odkaz svých učitelů (křesťanství a staroslověnštinu) na Kyjevskou Rus. Většina dochovaných památek ruské literatury pochází však až z druhé poloviny 11. století. Donedávna (do padesátých let našeho století) byly z kyjevských památek známy zejména texty liturgické povahy (viz obr.) a ruské letopisy, o jejichž autentičnosti odborníci v poslední době velmi diskutují.

Po r. 1951 se však začaly objevovat dokumenty na první pohled ne příliš důležité, nicméně vypovídající o dané době daleko výmluvněji než kroniky a oficiální záznamy. Šlo o „berestovyje gramoty“ neboli sdělení zaznamenávaná na březové kůře. Byla to v podstatě korespondence mezi knížaty, obchodníky, církevními hodnostáři, tedy těmi, kteří v době od 11. století do počátku 13. století buď sami uměli číst a psát, nebo na to měli své lidi. Do r. 1998 se takových sdělení našlo při archeologických vykopávkách 900.

Ukázalo se, že „berestovyje gramoty“ jsou nesmírné závažné pro datování nalezených obydlí na rozsáhlé lokalitě (6300 m2) starého Novgorodu, kde ruští archeologové pracují od r. 1973. Tradičně prováděný průzkum jim dovoloval shrnout dílčí výsledky – o jedné usedlosti mohli říci, že v ní bylo obydlí a hrnčířská dílna, o jiné, že byla sídlem bohatého měšťana. Naproti tomu vyhodnocení nalezených 346 záznamů na březové kůře často umožnilo nejen zjistit jména dotyčných lidí, ale i nahlédnout do problémů jejich života.

Na jednom březovém dokumentu čteme: „Tak vidíš, Ilko, obvinili mě a pohnali před knížete. Přitom já nikomu nedlužím ani nejmenší peníz. Prosím tě, pošli soudního vykonavatele, aby věc přešetřil.“ Nebo Borjata píše Borisovi: „Dovol svému soudnímu vykonavateli, aby vybíral tolik [peněz], kolik je zapotřebí: je v právu. Pošli ho, ať se na vlastní oči přesvědčí u obyvatelstva: je v právu, já jsem si to ověřil. A ty dvě hřivny si vezmi od Svaťaty.“

Skutečnou senzací pak byl archeologický nález rozsáhlé budovy (zaujímala plochu 1400 m2, zatímco sousední jsou na rozloze 400 až 600 m2). Byla postavena neobyčejně solidně a impozantně. Našlo se v ní sice rekordní množství zápisů na březové kůře (v různých vrstvách celkem 150), ale ani stopa po tom, že by se tady bydlelo, spalo nebo pracovalo. Žádné šperky, svědčící o přítomnosti žen (i v nejmenších vykopaných domcích se vždycky najde nějaká ztracená náušnice), žádné nádoby se zbytky obilí, žádné hospodářské budovy. A ještě jedna zvláštnost: velká většina zápisů na březové kůře se našla v krajně poškozeném stavu, jako kdyby je někdo po přečtení schválně roztrhal. Pak ovšem badatelé rozluštili jak texty na úryvcích, tak zhruba desítku neporušených nálezů. A tak byla vyřešena jedna záhada: rozsáhlá budova starého Novgorodu sloužila nejméně po dvě staletí jako soud, kde se scházeli zástupci obžaloby i obhájci. Z jiných pramenů dokonce víme, že v r. 1136 bylo tomuto soudu svěřeno poslání řešit problémy občanské, trestní, majetkové, tržní i – a to nejčastěji – držby půdy. A co ty roztrhané gramoty? Zkrátka – po vyhlášení rozsudku byly skutečně určeny ke zničení.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné