Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

BORIS TITZL: Postižený člověk ve společnosti – hledání počátků

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1998, 120 stran, náklad a cena neuvedeny
 |  5. 6. 1999
 |  Vesmír 78, 344, 1999/6

Přední český odborník na speciální pedagogiku, tedy výuku a výchovu postižených dětí, v úvodu říká: Postižení, nemoc, slabost všeho druhu jsou nejen protipóly ne-postižení, zdraví a síly, ale ve své komplementaritě jsou součástí lidského údělu... Teilhard de Chardin napsal, že jde o něco jako zlo růstu, dokonce že i postižení jsou padlí na poli cti a představují daň, kterou lidstvo platí za pokrok. To vede k neblaze pasivnímu přístupu a kontrastuje s výrokem Thomasovým: V budoucnu čeká lidstvo jednosměrná cesta k lepšímu. I když naděje na ozdravení lidského rodu je spojena s nežádoucími etickými konotacemi, v individuálních případech tělesně či duševně postižených je kritickým bodem lidské vcítění a lidská pomoc. Vztahy mezi postiženou menšinou a nepostiženou většinou se vyznačují jistým napětím, jehož řešení patří k základním paradigmatům lidského údělu.

Prehistorie lidského postižení je zpracována přístupně a poučně, vychází z archeologického výzkumu v Dolních Věstonicích. Rozebírá nejvýznamnější paleopatologické nálezy a cituje literární prameny. Paleopatologické nálezy se týkají hlavně koster, zejména lebky či páteře. Patrné bývají následky poranění, ale i projevy zánětů a nádorů. Příznačné jsou už Odinovy výroky z Eddy: Nikdo není tak dobrý, aby chyby neměl, ni špatný tak, aby se k ničemu nehodil.

V historickém pohledu jsou jímavé například údaje o názorech na homosexualitu ve starém Řecku a Římě. Už v dávných dobách ale existovala reflexe sociálněpedagogická. Rozbor počátků vztahu lidské společnosti k postiženým je poučný a měl by být východiskem pro ty, kteří jsou před úkol lidské péče o postižené postaveni. Vytváření základů dnešního sociálněpedagogického snažení ukazuje, že starověk byl k postiženým krutý, a to se historie v autorově přehledu omezila na doby nejstarší.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vratislav Schreiber

Prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., (*1924) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a předsedou České endokrinologické společnosti. Byl prvním, kdo dostal cenu Praemium Bohemiae. V roce 2003 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné