Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Severoatlantická oscilace (NAO) v poslední ledové době

 |  5. 4. 1999
 |  Vesmír 78, 196, 1999/4

Severoatlantická oscilace představuje hlavní klimatický mechanizmus krátkodobé cyklicity (tj. v měřítku několika let až desetiletí) počasí a podnebí v západní a střední Evropě. Je založena bez rozdílu tlaků mezi azorskou výší a islandskou níží. Teplé a vlhké proudění mezi těmito oběma systémy je zejména v zimních měsících strháváno Coriolisovými silami a v podobě západních větrů přináší Evropě mírné oceánické počasí. Podobně jako se u systému El Niño-jižní oscilace ukazuje, že tento typ atmosférického a oceánického proudění funguje po celý holocén a v oslabeném měřítku pravděpodobně i v ledových dobách, tak nás zajímá, jak dlouho a jak intenzivně funguje i severoatlantická oscilace.

Podobné výzkumy, které však nemůžeme označit za paleoklimatické, ale spíš za paleometeorologické, jsou již dlouho prováděny při studiu monzunového proudění, což je důležité nejenom z hlediska klimatických změn, ale také přírodních adaptací celých ekosystémů. I pro indický monzun platí totéž jako pro El Niño – jeho intenzita se sice proměňuje a mohou nastat dlouhá období, kdy je monzun oslaben nebo kdy na dobu až několika tisíc let téměř zaniká, ale vcelku monzunový systém funguje již nejméně několik set tisíc let.

Není proto žádným velkým překvapením, že i severoatlantická oscilace fungovala nejméně v poslední ledové době. Již z dřívějších pozorování bylo známo, že typický sediment ledových dob – spraš – se nejčastěji nalézá na jižní a západní straně kopců, takže v průběhu ledových dob převládlo – podobně jako v holocénu – západní a severozápadní proudění. Na intenzitu a směr monzunů se obvykle usuzuje z velikosti a složení prachové frakce deponované na mořském dně či v jezerních sedimentech. A podobně můžeme postupovat i u spraší. Z dvanácti vrstev fosilních půd, spraší a půdních sedimentů na mezinárodním opěrném profilu v Dolních Věstonicích byla odebrána křemenná zrna, těžké minerály i lehká frakce. Z detailního studia prachové frakce vyplynulo, že zdrojová oblast většiny minerálů leží na území Českomoravské vysočiny západně, jihozápadně i severozápadně od dnešních sprašových pokryvů, a to vesměs do vzdálenosti 80–100 km. Víc než 90 % prachové frakce není odvozeno z říčních teras, ale vyvanulo z mrazově zvětralých povrchů a půd. V sedimentaci spraší je možné pozorovat dva základní klimatické mody: laminované spraše složené z individuálních lamin o mocnosti 2–5 cm ukazují na epizodické, spíš lokální prachové bouře, zatímco masivní spraše s nezřetelnou vrstevnatostí spíš indikují homogennější, méně rozkolísané větrné pole. Mineralogické složení je v obou případech podobné a odpovídá směru větrů severoatlantické oscilace, která pravděpodobně představovala i v průběhu poslední ledové doby hlavní klimatický mechanizmus, i když se projevovala s proměnlivou silou a četností větrných epizod.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem nebo spoluautorem četných úspěšných knih. Z posledních let např. Co se děje se světem (2016), Evropa, náš domov (2018), Krajiny srdce (2016), Podzemní Čechy (2015), Poutník časem chaosu (2017), V síti paměti uvízl, slunce se ptal (2016), Nové počasí (2014) a mnohé další.
Cílek Václav

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné