Ediakarské fosilie v kambrických sedimentech

Paleontologie je bezesporu zajímavá nauka, která přináší cenné poznatky. Má ovšem i své stinnější stránky, například snahu o detailní popisy a výklady vývojových procesů či šíření skupin organizmů, založené výhradně na fosilním záznamu. Snad proto se občas naděje zajímavých překvapení. Jedním z těch nedávných je objev 59 vějířovitých fosilií ediacarského typu v nesporně kambrických sedimentech (se spoustou kambrické fauny).

S prekambrickými fosiliemi je vůbec potíž. Nacházejí se na několika lokalitách po celém světě (jako první byla objevena Ediacara v Austrálii), viz též Vesmír 76, 16, 1997/1. Existuje většinová shoda v tom, že „to“ bylo živé, a o něco menší v tom, že šlo o zvířata (ponechme stranou herezi, že jde o lišejníky). Pak se badatelé v názoru na tyhle potvůrky rozcházejí do dvou skupin. Jedni interpretují ediakarské fosilie jako zástupce klasických živočišných kmenů (převážně žahavců, ale i kroužkovců či měkkýšů). Druzí je řadí do zcela odlišné skupiny Vendobionta, která s dnešními mnohobuněčnými živočichy nemá žádné přímé vztahy. Rozhodně jejich fosilní záznam donedávna končil na začátku kambria, a tak se spousta lidí zabývala spekulacemi o tom, proč a jak ediakarští na konci prekambria vymřeli. Nové nálezy ve formaci Uratanna v Austrálii přinášejí překvapivou odpověď. Nevymřeli, ale naopak žili (snad) ještě dost dlouho. (Nature 393, 567–569, 1998)