BEDŘICH MOLDAN: Příroda a civilizace – Životní prostředí a rozvoj lidské civilizace

Jak měnit destruktivní postoj k přírodě a složkám životního prostředí ve společnosti orientované převážně na spotřebu? UNESCO soudí, že ekologickou gramotnost je nutno začlenit do školních učebnic všech předmětů. Je ovšem pohodlnější ponechat vše při starém a přidat ekologii jako nový předmět, navázaný na přírodopis a biologii. Okamžité poptávce vyhověla středoškolská učebnice Martina Braniše: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (Informatorium, Praha 1997), klasický příklad analytického, fragmentujícího přístupu. Avšak školní výuka 21. století se musí transformovat k celostnímu chápání světa, jak na pražském Foru 2000 požadovali Capra a Hendersonová, a k tomu Moldan činí kroky správným směrem.

• Východiska. Tři fáze vývoje civilizace jsou sběr a lov, zemědělství a průmyslová éra. Rozhodující pro nové myšlení prý byla konference v Riu 1972, která vytyčila 4 principy udržitelného rozvoje: ekonomický a technický rozvoj musí být provázen simultánním rozvojem lidské osobnosti a celé občanské společnosti, to vše s přihlédnutím k „ekologické únosnosti“. Občané demokracie se musí shodnout na „globálním hodnotovém minimu“: úctě ke všemu živému, pocitu odpovědnosti za celou planetu Zemi a ohledu na příští generace. Odpovědnost za stav životního prostředí nelze přesunout na soukromníky, mají ji i parlament, vláda, obce a samosprávy, soudy, podniky, nevládní organizace.
• Lidé a jejich činnost. Autor bohužel zamlčuje, že roční přírůstek 100 milionů obyvatel v rozvojových zemích udržitelný není. Zatímco v průmyslově vyspělých státech je populace stabilizována, Afrika vykazuje přírůstek 2,37 ročně.

  Na zdravotní stav působí negativně znečištěné ovzduší, kvalita pitné vody i toxická rezidua v potravě (dioxiny, PCB, těžké kovy). Autor pranýřuje kouření, ale nezmiňuje se o alkoholizmu. Ve „Vzorcích spotřeby“ konstatuje, jak rostou nároky na komfortní bydlení a mobilitu. Auta jsou nepřítelem přírody a negativní dopad na ni má i hromadná turistika.

• Příroda a její zdroje. U vědce, původně geologa, nepřekvapí důraz na stabilitu Země a biosféry. Raději bych viděl zdůraznění, že planeta Země není nafukovací balon, že její zdroje jsou konečné a omezené. Je rostlin jen 270 tisíc druhů? (s. 139) R. E. Schoultes, botanik z Harvardu zkoumající deštné pralesy, počet druhů rostlin odhaduje až na 700 000 (1996). Škoda že autor své bystré globální myšlení nepoužívá na lokální problematiku. Musí vidět, že masový export písku, štěrku, kamene, cementu a dřeva, jímž vyrovnáváme schodek platební bilance, není trvale udržitelný. Proč necituje publikaci Faktor čtyři, kterou vydalo jeho Centrum (1996), že 70 % energie by se při dobré vůli dalo ušetřit? Proč chybí zmínka o tezi O. Štěrby (1993), že čtvrtohory skončily a že už žijeme v kvintéru, pětihorách, kde „člověk ničitel“ likviduje podmínky života? Předepsaný státotvorný optimizmus by nás závěrem mohl ujistit, že homo economicus et technicus zase nabude zdravého rozumu a že pud sebezáchovy ho donutí drasticky omezit ničivou zemětvornou činnost. Nebylo by vhodnější takto oslovovat mladou generaci než ekologickou krizi jednou lakovat na rudo či na růžovo, jindy na modro? Doporučuje-li MŽP tuto publikaci používat k výuce ekologie jak na středních, tak na vysokých školách, měl by být dotisk rozšířen o bibliografii.