„Prsteníková“ doména

Jestliže se má bílkovina v buňce rozštěpit, musí být předem označena navázanými molekulami ubikvitinu. Takto „orazítkovanou“ ji pravděpodobně zlikviduje proteazom (viz Vesmír 74, 554, 1995/10 a Vesmír 75, 250, 1996/5). Stejným principem je regulován třeba i počet aktivních bílkovinných receptorů v membráně. Důležitou roli hraje ubikvitin pro tyrozinkinázy sloužící jako receptory růstových faktorů. Dlouho se nevědělo, jak spolupracují tři enzymy, které jsou nezbytné pro označení proteinu ubikvitinem. První enzym (E1) ho aktivuje do formy tioesteru, druhý (E2) již nese takto připravený ubikvitin a třetí (E3) váže cílové místo a zprostředkuje vlastní přenos. Ale jak?

Protein Cbl patří do skupiny bílkovin obsahujících „prsteníkovou“ (ring-finger) doménu. Ty se podílejí na genové expresi či inaktivaci X-chromozomů. A právě tento protein byl usvědčen jakožto enzym E3. Aby mohl navázat aktivní, tedy fosforylované receptory růstových faktorů (tyrozinkinázy), má doménu SH2 stejně jako mnoho proteinů signálních kaskád. Kromě této domény obsahuje ještě místo sdílené s ubikvitinem, a především zmíněnou „prsteníkovou“ doménu, jež se ukázala být osvědčenou (evolučně konzervativní) strukturou o dvou kličkách spojených osmi cysteiny či histidiny vázajícími dva zinečnaté ionty. „Prsteník“ kontaktuje E2, nesoucí celý řetízek ubikvitinu, a ten může být následně přenesen na receptor. Nebýt však prsteníku, enzym by nezmohl nic, jak dokazují mutace prsteníkové sekvence.

Zatím bylo prokázáno, že touto cestou lze odstranit receptory pro epidermální růstový faktor (EGF) a růstový faktor krevních destiček (PDGF), nicméně Cbl a jemu homologní proteiny by zřejmě mohly regulovat i jiné receptory růstových faktorů tyrozinkinázové povahy. Toto zjištění není marné! Růstové faktory totiž stimulují buňku k dělení, k diferenciaci, a když se signální dráha zvrhne, tak i k rakovinnému bujení. Ubikvitinizace je tedy určitým náznakem, jak jít na rakovinu od lesa. (Science 286, 225–309, 1999)