Nové poznatky o leningradské blokádě

Hrdinství ruských lidí za německé blokády Leningradu v letech 1941–1944 a s tím spojených více než milion lidských obětí jsou obecně známy. Podrobnější lékařsko-historický průzkum byl však dlouho znemožněn utajováním ruských archivů. Nedávný tříletý výzkum týmu anglických a ruských badatelů financovaný Wellcomovým trustem zjistil, že i v krutých letech blokády shromažďovala lékařská statistička V. V. Šnitniková přesné údaje o narozeních, životě a úmrtích ve městě. K dispozici jsou nyní i zprávy o činnosti 12 vědeckých ústavů, které v Leningradě nepřetržitě pracovaly, záznamy městských archivů a archivů státní bezpečnosti. Zachovala se podrobná zpráva o jednom bloku domů, pořizovaná pod policejním dohledem. Zachycuje osudy asi tisíce osob. Také se našel film pořízený r. 1942 pro výuku studentů lékařství, který pojednává o dystrofii jako následku chronického hladovění a duševního vypětí – byla to jedna z hlavních příčin úmrtí. Vědecký tým vyhledal 600 dosud žijících svědků blokády, shromáždil jejich zkušenosti a prozkoumal, jaké mohla mít blokáda následky na jejich zdravotní stav i na zdraví asi 100 rodin jejich potomků. Zdravotní následky blokády se dosud projevují i u potomků. Během blokády vzrostl počet úmrtí 15násobně, s maximem v kruté zimě 1941–1942. I když staré ženy byly postiženy těžce, mezi lidmi produktivního věku a mládeží byla u žen pravděpodobnost přežití asi dvojnásobná než u mužů. Kromě tělesného vyčerpání se nejčastěji umíralo na zápal plic a tuberkulózu. Průměrná porodní váha v roce 1942 byla 1900 g, zatímco před válkou 2500 g. V roce 1942 bylo 55 000 lidí léčeno psychiatry.