Co s brakem v síti?

Jan Jiroušek (honza@ecn.cz; 23. 8. 1999): Článek se mi dost líbil, hlavně kvůli popisu systému automatické/automatizovatelné selekce zdrojů informací podle množství referencí/citací. Musím ale přiznat, že mě i přes korektnost argumentů a dedukcí zarazila použitá rétorika na adresu neužitečných nebo méně zajímavých informací – „braku“, který je třeba potlačit (samozřejmě osvíceným způsobem, aby „kvalitní“ informace nedošly úhony). Chápu, že to není přesně váš názor, přesto je ale prezentován jako východisko článku, který předkládá argumenty, že situace není zcela „beznadějná“. Mně osobně připadá ten názor naprosto nepřijatelný a osobně bych ho ani nepřijal jako východisko k diskusi. Porovnání nedostatku informací s jejich přebytkem nikdy nemůže vyjít ve prospěch nedostatku. Kritéria skutečné kvality a zajímavosti informací (což mimochodem nejsou kategorie univerzální, ale závislé na hodnotiteli/příjemci informací) jsou ve všech případech stejná – důvěryhodné (ověřené) zdroje nebo ověřitelnost nějakým exaktním postupem (např. logickou úvahou nebo experimentem). Dosažení ideálu – existence a snadná přístupnost „akorátního“ množství relevantních informací – je jistě reálnější při přebytku informací než při jejich nedostatku.

Přebytek informací, jak ukazuje i případ internetu, samozřejmě svádí k představě, že dosažení „informačního ideálu“ je snadné. Ve skutečnosti jde stále o náročnou a nákladnou činnost, ať už ji provádíte sám, s asistencí sebeinteligentnějších vyhledávacích „agentů“, nebo si za informace pěkně postaru platíte. Společenský šok z přebytku informací na internetu ještě chvíli potrvá, ale pak se s ním, doufejme, naučíme žít lépe než dřív. [...]

Proto bych navrhoval místo negativní rétoriky „eliminace braku“ pozitivní přístup hledání metod efektivního výběru a zpracování informací z informačního chaosu, který nám internet předkládá. Příkladem takového přístupu může být i článek „Honest news in the slashdot decade“ v internetovém časopisu First monday (www.firstmonday.dk/issues/issue4_8/priestle...). Tenhle článek by vás taky mohl zaujmout proto, že se zabývá řešením problému, na který je váš systém citací příliš statický a pomalý – selekce a zpracování zpráv (novinek)...

Ivan M. Havel (1. 9. 1999): Potěšilo mne, že i ve vzdáleném New Yorku otevíráte stránky Vesmíru, ba dokonce moje vlastní texty. Protože mám rád diskusní atmosféru, vítám různé nazory, i když bych v něčem mohl i oponovat. Například: systém, o kterém píši, by samozřejmě neměl nic „eliminovat“, nanejvýš by měl texty nálepkovat (třeba hvězdičkami jako hotely) podle čtenáři známého klíče. Dělá se to u filmů, proč ne u webových textů? Co do vztahu nadbytku nebo nedostatku bych jen poznamenal, že extrémní nadbytek je koneckonců totéž, co naprostý nedostatek. Borges tuším o tom měl pěknou povídku „Babylonská knihovna“.

Jan Jiroušek (1. 9. 1999): Co se týče porovnání extrémního přebytku a nedostatku informací – myslím, že s přebytkem informací se dá dále pracovat, nasazovat na něj různé automatizované metody selekce dat, indexovat apod., a tím jej činit užitečnějším. Z nedostatku dat nikdy víc nevymačkáte. V extrémním případě vám může indexace a zpracování přebytku dat (pokud se neděla průběžně, ale zpětně) dát stejně práce jako shromáždění dat nových, ale 1) některá data lze shromáždit jen jednou, mají určitou „historickou hodnotu“ (třeba výsledky pokusu, aktuální zpravodajství z minulosti apod.) a 2) automatické zpracování, indexace a klasifikace dat pomocí počítačů se neustále zlepšuje – je rozdíl mezi babylonskou knihovnou knih vázaných v kůži na tisících vysokých dřevěných polic a stejnými informacemi v elektronické formě na počítači – takže staré argumenty můžou pomalu pozbývat na platnosti.