Černá smrt mšic

U mšic sajících na cukrové řepě i jiných merlíkovitých (Chenopodiaceae) se objevuje v zažívacím traktu tmavěhnědá až černá skvrna, která je patrná pouhým okem. Je to usazenina neznámého složení a signalizuje blížící se smrt mšice. Údaje o nálezu mšic s černou skvrnou jsou vzácné, protože postižené mšice do 24 h zahynou. Ve skleníkových pokusech bylo prokázáno, že po sání na merlíkovitých se černá skvrna tvoří u všech testovaných druhů i u jednotlivých klonů, přestože se druhy i klony, např. mšice broskvoňové (Myzus persicae), v náchylnosti k tomuto jevu liší. Černá usazenina se vytváří výrazněji po sání na cukrové řepě či dalších druzích rodu Beta než po sání na jiných merlíkovitých (a po sání na jiných rostlinách zatím vznik usazeniny nebyl zaznamenán).

Mšice sající na rostlině, která byla shodným druhem napadena již dříve, byly méně náchylné k vytváření černé usazeniny než mšice, které sály na nenapadené rostlině. Je tedy zřejmé, že předchozím sáním mšice „prvního sledu“ upravují rostliny tak, aby byly méně rizikové pro další generace. Přizpůsobení rostliny je druhově specifické – mšice broskvoňová připravuje cukrovou řepu jen pro další mšice broskvoňové a mšice maková (Aphis fabae) ji upravuje pro další napadení mšicí makovou. Mšice jsou významnými škůdci řepy, proto se zvažuje, jak by se ve výzkumu „černé smrti mšic“ mělo pokračovat a jak získané poznatky využít. (Antenna 23, 7–12, 1999)