Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Ad Neveselé kapitoly o vědě a moci

(Vesmír 77, 286, 1998/5 a následující části seriálu)
 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 11, 1999/1

S napětím a zájmem přímého účastníka doby sleduji pravidelně otiskované kapitoly o době těsně po válce a době začínající totality na Lékařské fakultě UK z pera mého přítele prof. Otakara Poupy. Abych doložil jeho velice přiléhavé a fundované líčení té doby, přidávám příběh jednoho objevu, který souvisí s Albertovem.

V r. 1947 jsem dostal nápad: když Janský prokázal spolu s Landsteinerem čtyři krevní skupiny u červených krvinek, proč by se nemohlo něco podobného najít i u krvinek bílých? V literatuře o tom mnoho nebylo, takže jsem svým přátelům a spolupracovníkům Donnerovi a Rejholcovi navrhl metodiku, jak zmíněný problém řešit. Po diskusích a určitém váhání (částečně zaviněném únorovou katastrofou) došlo na první experimenty, a ono to fungovalo! Takže jsme začali systematicky pracovat se vzorky naší krve, a posléze jsme vyšetřili téměř všechny kolegy na 2. interně, to vše pod podnětnou patronací prof. A. Vančury. Práce probíhala zejména na podzim r. 1949 a neocenitelnou pomoc nám poskytla obětavá a precizní laborantka Z. Mandlíková. Jenže únor se velmi tvrdě podepsal na mém kádrovém posudku a toho použil můj tehdejší šéf František Patočka k tomu, aby zařídil za pomoci Ivana Málka a jiných kolaborantů režimu můj nucený odsun do Plzně. To bylo ovšem spojeno se ztrátou možnosti pokračovat v naší činnosti, zejména nám byla odebrána laborantka. Přesto jsme studii za dosti dramatických okolností laboratorně dokončili. Výsledky na první pohled nedávaly naději, ale jejich seřazení do tabulek ukázalo ve skupině probandů přítomnost jasných čtyř antigenně odlišných skupin.

Tehdy bohužel zasáhl osud v podobě akčního výboru fakulty, který vyhodil Rejholce z Prahy na venkov a Donnera kádrově tak zpražili, že mu na delší dobu vůbec znemožnili vážnou práci – už se z toho nikdy pořádně nevzpamatoval. Takže výsledky ležely dosti dlouho nepoužity, snad teprve za dva roky byly sepsány do tehdejší obvyklé publikační podoby. Ovšem v Časopise lékařů českých si dali na čas s uveřejněním, ke kterému došlo teprve 1954, tedy pět let po experimentech. V tomtéž roce však byla v časopise Vox Sanguinis publikována práce Jeana Dausseta. Jak známo, za tento objev dostal Dausset právem Nobelovu cenu.

Jako doklad připojuji kopii naší práce, také proto, že výkony naší vědy jsou v přítomné době – stejně jako tehdy – zlehčovány.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Vladimír Wagner

RNDr. Vladimír Wagner, CSc., (*1960) vystudoval MFF UK v Praze. V Ústavu jaderné fyziky AV se zabývá hlavně experimentálním studiem horké a husté jaderné hmoty v relativistických srážkách těžkých iontů a možností transmutace vyhořelého jaderného paliva pomocí intenzivních zdrojů neutronů.
Wagner Vladimír

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.