Transpozony ohrožují lidské zdraví

Když v roce 1983 americká botanička Barbara McClintocková (1902–1992) dostala Nobelovu cenu za objev skákavých (pohyblivých) genů, bylo to za výzkum na kukuřici. Mobilní genetické prvky (transpozony) mají také tzv. komplexní formu a mohou nést jiné geny, například ty, které dávají mikrobům rezistenci na antibiotika. Mohou ale i přecházet mezi druhy a tak u člověka jeden patogen může adaptací získat rezistenci na antibiotikum a předat ji jinému patogenu. A nyní se dokonce zjistilo, že neškodné bakterie žijící ve střevě, v půdě, nebo dokonce v sýru mohou předat svůj gen pro rezistenci silným patogenům – například neškodný střevní mikrob ho předá patogenu kapavky, mikrob ze sýra patogenu listeriózy. Mikroby získávají rezistenci adaptací – velmi často jsou vystaveny selekčnímu tlaku antibiotik, protože léčba antibiotiky je příliš častá a vůbec se jich v přírodě mnoho hromadí (používají se i ve výkrmu dobytka). Začíná se mluvit o hrozbě „postantibiotické éry medicíny“, až antibiotika přestanou na lidské nemoci zabírat.

Ale může to být i jinak. Nyní je v chodu studie na dětech v Mexiku: zjišťuje se přítomnost rezistentních mikrobů v jejich stolici a srovnávají se děti z venkova (kde s antibiotiky jako s léky nepřišly do styku) a děti ve městech, kde jsou antibiotika volně prodejná bez předpisu a každý se jimi léčí, když na to má. Ale hlavně antibiotika vznikla jako obrana plísní před konkurenčními bakteriemi a člověk toho pro sebe využil až nedávno. Je tedy klidně možné, že i ty děti, co nikdy antibiotiky léčeny nebyly, mohou mít rezistentní mikroby – plísní je určitě všude dost. Samozřejmě člověka napadne i Penicillium roqueforti. (Science 280, 27, 1998)