Spasí lidstvo technika?

Stále vyšší účinnost využití zdrojů naznačuje, že technika by mohla obnovit životní prostředí, přestože roste populace. Tuto tezi obhajuje profesor Jesse H. Ausubel z Rockefellerovy univerzity. Sleduje dlouhodobé vývojové trendy techniky z hlediska takových výrobních faktorů, jakými jsou energie, materiály, půdy a voda. Jedním argumentem proti technice je, že pokrok techniky sice jedny problémy vyřeší, ale vytvoří problémy nové, které by mohly být i nepřekonatelné. Rovněž skutečnost, že se lidstvo zřídkakdy chová moudře, bývá argumentem proti technice. Snad veškeré vymoženosti vědy a techniky poskytují i možnost zneužití (a také zneužívány jsou).

U energie je jedním z dlouhodobých trendů zvyšování účinnosti. V jednotlivých článcích řetězu je zvyšování účinnosti obdivuhodné, avšak současné ekonomiky dosud zdaleka nedosahují mezí účinnosti. Odhaduje se, že účinnost v úplném cyklu od primárního zdroje energie až k spotřebě koncového uživatele nedosahuje ani u moderních ekonomik 5 %.

Jiným dlouhodobým vývojovým rysem výroby energie je dekarbonizace – postupné snižování množství uhlíku při produkci energie. Graf vlevo dole zachycuje dekarbonizaci jako počet atomů vodíku k počtu atomů uhlíku v celosvětové produkci energie. Z tohoto hlediska je na tom nejhůř dřevo s poměrem H/C = 0,1 a nejlépe metan s poměrem H/C = 4. Na témže grafu vpravo je zachyceno množství uhlíku v tunách na kilowattrok vyrobené energie (opět v celosvětové produkci energie). Při spotřebě 1 kilowattroku primární energie zatíží životní prostředí dřevo 0,84 tuny uhlíku, uhlí 0,73 tuny uhlíku, ropa 0,55 tuny uhlíku a plyn 0,44 tuny uhlíku.

Zajímavé je, že i při porovnávání tak rozdílných zemí, jako jsou např. Turecko, Thajsko, Čína, UK, SRN a Japonsko, probíhá dekarbonizace – jakmile jednou začala – obdobně. V USA roste dekarbonizace o 3 % ročně. Jestliže vztáhneme dekarbonizaci na 1 dolar HDP, pohybuje se stav od 3 kilogramů uhlíku na dolar v Číně až k méně než 0,2 kilogramu uhlíku ve Francii a Japonsku. Povšimněte si, že k dekarbonizaci přispívají jak jaderná, tak sluneční energie.

Jedním z opatrných závěrů J. H. Ausubela je, že výroba biomasy pro produkci energie bude pravděpodobně odsouzena k neúspěchu, neboť je v rozporu jak s trendem dekarbonizace, tak s trendem menšího nároku na půdu. Je přesvědčen, že znalosti mohou růst rychleji než populace a moudré využívání techniky může lidstvo spasit. Přijmeme výzvu?