Omlouvám se netopýrům

V letech 1989–1991 proběhl v šesti jeskyních Českého krasu mikroklimatický výzkum, na nějž navázala (1994–95) série experimentálních pobytů v lokalitách. Cílem bylo shromáždit data i praktické zkušenosti k úvahám o využívání jeskyní od neolitu do středověku.

Pravidelná měření teploty, vlhkosti a proudění vzduchu jsme prováděli pouze v těch jeskyních, o nichž jsme si byli jisti, že byly v pravěku a středověku obývány. Ohně jsme zakládali pouze na místech archeologických nálezů ohnišť. Data mají přirozeně relativní povahu. Nejsme schopni určit, jaké zde v konkrétním roce byly absolutní hodnoty teploty, vlhkosti a proudění vzduchu, jsme však schopni odhadnout, že například kolem poledne mohlo být tenkrát v prosinci v jeskyni o 4 °C tepleji a vlhkost vzduchu o 30 % nižší než venku. Vzduch proudil z jeskyně ven! Když jste si tenkrát rozdělali oheň, neriskovali jste, že se udusíte.

K jakým závěrům jsme studiem dat z těchto malých jeskyní došli:

• Obecné úvahy o výhodnosti či nevýhodnosti jeskyní pro pobyt člověka jsou zavádějící, protože každá jeskyně je jiná.
• Klimatické podmínky se v jeskyních mění v denních a ročních cyklech v závislosti na proměnách klimatu vně jeskyně.
• Výrazně odlišné podmínky od venkovního prostředí lze v jeskyních očekávat pouze za krutých mrazů nebo úmorných veder.
• Sledované jeskyně poskytují spolehlivou ochranu jen proti větru a sněhu. Za deště začne brzy kapat a prosakovat voda.
• Dým z ohniště odchází v jedné a téže jeskyni jinak v noci a jinak přes den, jinak v létě a v zimě. Ve všech sledovaných jeskyních je pomalé proudění vzduchu (100 cm za 5–10 s). Zplodiny hoření (kysličník uhelnatý) zůstávají v jeskyni několik dní poté, co oheň dohořel. Ulehne-li návštěvník jeskyně večer k plápolajícímu ohýnku, nemusí se již ráno probudit.

Na bydlení v jeskyních v pravěku moc nevěřím. Dovedu si v nich představit příležitostné útulky osamělých lovců nebo pastevců, kteří se za nepříznivého počasí přišli ohřát k ohni (v létě byl ve vchodu jeskyně, v zimě u zadní stěny). Dovedu si představit, že tyto jeskyně byly vybaveny na způsob dnešních horských chat např. keramickými nádobami s potravinami pro příchozí... Ale trvale ve zdejších jeskyních žít? To ne.

Ve velkých jeskyních Moravského krasu mohou být mikroklimatické poměry odlišné, jenže to již nebudu zkoušet. Přírodovědci mi vysvětlili, že dým z ohnišť nesvědčí netopýrům. Prý se zakouřeným jeskyním vyhýbají celá léta. Tak se těm z Českého krasu dodatečně omlouvám.