Červen ve vědě

Galaxie jsou mnohem starší, než se soudilo

Na červnové schůzce Americké astronomické společnosti v San Diegu to alespoň tvrdila Judith Cohenová s kolegy z Kalifornské techniky. Galaxie se měly formovat velice dávno.

Tato domněnka vznikla zásluhou Keckova dalekohledu na Havajských ostrovech, když astronomové studovali vlastnosti a rozložení galaxií. V soustavách vzdálených osm miliard světelných let byly objeveny umírající hvězdné systémy staré osm až deset miliard let. (Připočítejte tedy osm až deset miliard let k osmi miliardám.) Astronomie má zase nový důvod zamýšlet se nad stářím vesmíru.

Země Evropské unie se dohodly o emisích, a co čeká nás?

Dohody o ochraně životního prostředí se snadněji podepisují než plní. V červnu se státům Evropské unie podařilo dohodnout se konečně na konkrétní ochraně ovzduší našeho světadílu před skleníkovými plyny. Výsledkem je, že v r. 2010 by se mělo v zemích Evropské unie vypustit o 8 % skleníkových plynů méně než v r. 1980.

K tomuto cíli však jednotlivé státy přispějí dost nerovnoměrně. Osm zemí své emise výrazně sníží. Např. Lucembursko o 28 %, Německo a Dánsko o 21 % a Británie o 12,5 %. Finsko a Francie své emise stabilizují, nezvýší je. Určitý nárůst znečišťování atmosféry zůstává povolen Portugalsku, Řecku, Španělsku, Irsku a Švédsku.

První pokusné snímky 16metrového dalekohledu

Budoucí největší dalekohled světa VLT (Very Large Telescope), který buduje Evropská jižní observatoř v Atacamské poušti v Chile, má být dokončen r. 2001. Jeho čtyři dalekohledy o průměru 8,2 m se vyrovnají výkonu jediného teleskopu, který by měl průměr zrcadla 16 m. Již nyní první ze čtyř dílčích dalekohledů získává dobré snímky kvazarů, planetárních mlhovin a galaxií (viz obrázek).

Nejen Země, ale i Triton se otepluje

Toto zjištění zveřejnil v Nature čtrnáctičlenný tým vědců z Massachusettské techniky, Lowellovy observatoře (v arizonském Flagstaffu) a Williams College. Z pozemních pozorování doplněných měřeními Hubblova dalekohledu astronomové odhalili podstatný vzrůst teploty na největším Neptunově měsíci Tritonu, který je velikostí srovnatelný s Plutem. Teplota v dusíkové atmosféře měsíce ve výši kolem 48 km sice od r. 1995 stoupla o pouhé 3,3 K (ze 47±1 na 50,3±0,5 K), avšak představuje to nárůst o 6,6 %. Příčinu astronomové vidí především v orientaci rotační osy měsíce, jež má značný sklon k ekliptice. Díky tomu je nyní na jižní polokouli Tritonu vrcholné léto, neboť polední slunce tam dosahuje přibližně 50° jižní tritonografické šířky (tedy jako by v létě bylo v Praze Slunce přímo v nadhlavníku). V souvislosti s tím se intenzivně odpařuje pevný dusík, který kryje většinu Tritonova povrchu, a roste hustota atmosféry. Právě tuto změnu zaregistrovaly 4. listopadu 1997 pointační dalekohledy Hubblova teleskopu při zákrytu hvězdy Tr180 v souhvězdí Střelce a z ní byl odvozen i uvedený růst teploty.

Vědci však nevylučují další příčiny klimatických změn na Tritonu. Nárůst množství absorbovaného slunečního světla může být způsoben dlouhodobými změnami v poměru tmavších a světlejších oblastí povrchu či zvýšením absorpční schopnosti dusíkového ledu. Rozhodně to nemá na svědomí tamní průmysl ani automobilová doprava, ale jen a jen příroda...

Chcete-li zbohatnout, staňte se lovcem komet!

Dosud byly odměnou objevitelů nových komet čest a sláva, a samozřejmě i zvěčnění ve jméně komety. Milovník astronomie kentucký obchodník Edgar Wilson to teď změní.

Amatérští astronomové, kteří najdou v budoucnu novou kometu, jejíž objev bude uznán Mezinárodní astronomickou unií, dostanou peněžní odměnu. Ročně se mezi ně má rozdělit 20 000 dolarů. Povede to k inflaci objevů?

Anténa Karla Janského opět vztyčena

Američana Karla Janského, objevitele radioastronomie, rádi považujeme pro jeho české předky tak trochu za svého. Bylo to r. 1932, kdy jako fyzik z Bellových laboratoří zveřejnil svůj objev rádiových vln přicházejících z mimozemského prostoru, z oblasti souhvězdí Střelce. Zůstal nepochopen a až o deset let později bylo detektováno rádiové záření ze Slunce.

Anténa Karla Janského měla být zkonstruována z drátů, rour a kol od starých automobilů. Jeden snímek monstra trvale obíhá časopisy světa. Historií objevu se vytrvale zabývá astrofyzik Tony Tyson z Bellových laboratoří v Murray Hill v New Jersey. Léta pátral po místu, kde poblíž Holmdelu v r. 1931 Janského anténa pracovala. Donedávna marně, ale nyní se mu podařilo nalézt Janského zápisky, některé v archivech společnosti AT&T, která vlastnila Bellovy laboratoře, a další v kanceláři jednoho zemřelého manažera.

Podle zápisů a starých leteckých snímků určil Tyson místo, kde Janského třicetimetrová anténa stála. Začátkem června zde byla na připomínku první detekce rádiových vln z vesmíru v r. 1931 postavena 48 let po smrti Janského čtyřmetrová replika jeho antény. Teoreticky měl možnost se této oslavy dožít, vždyť se narodil r. 1905.

Elementární částice trilionkrát hmotnější než proton?

Když se v posledních měsících hodně psalo o konečném potvrzení hmotnosti neutrin, komentovalo se to v řadě novin jako nalezení chybějící, skryté hmoty vesmíru, která astronomům stále schází do počtu. Fyzici Michael Birkel a Subir Sarkar z Oxfordské univerzity hledají utajenou hmotu vesmíru v částicích nazývaných kryptony, jejichž vlastnosti až vyrážejí dech.

Při studiu kosmického záření se fyzika setkávala s energiemi milionkrát vyššími, než dokážeme dosáhnout v nejmodernějších urychlovačích. Podle oxfordských fyziků mohou být produktem rozpadu nesmírně hmotných částic, které pamatují doby velkého třesku. Jejich hmotnost by měla být opravdu až trilionkrát větší než hmotnost „solidního“ protonu.

Kryptony se měly zformovat v raném vesmíru koncem etapy jeho inflačního rozpínání a má se v nich tajit převážná část skryté vesmírné hmoty.

Existenci těchto přetěžkých částic předpověděla teorie strun. S. Sarkar na červnové konferenci v ženevském CERN uvedl, že je ovšem velmi obtížně vypočitatelné, kolik takových částic přežilo z dob velkého třesku. Průměrná doba života kryptonů by prý mohla být až 100 trilionů let.

S. Sarkar tvrdí, že představa o výskytu takových nepředstavitelně hmotných elementárních částic je celkem snadno ověřitelná technikou dostupnou už dnes. Protony a neutrina vznikající při rozpadu kryptonů se mohou legitimovat specifickými energiemi na Augerových observatořích, které by se podle návrhu mohly postavit v Argentině a v USA na začátku příštího století.

Jak si nelámat jazyk chemií

Názvy některých chemických látek jsou pro laiky prostě nevyslovitelné. Např. v přírodě byla nalezena látka jménem amidophosphoribosyltransferasa. Jak to přečíst? Loňská diskuse na internetu se snaží najít řešení. Dave Yost navrhuje vkládat do jména velká písmena pro snadnější orientaci. Takže ona výše uvedená látka by se psala AmidoPhosphoRibosylTransferasa.

Maoři neodolávají kouření

Původní obyvatelstvo Nového Zélandu, Maoři, jichž nyní žije přibližně čtvrt milionu, nedokážou vzdorovat kouření. Novozélandští lékaři už nějakou dobu zjišťovali, že mezi Maory vzrůstá úmrtnost způsobená právě kouřením. Nyní se to potvrdilo a vliv kouření se ukazuje být drtivý: na nemoci podnícené kouřením umírá třetina Maorů. Je to dvakrát víc než mezi „nedomorodci“ Nového Zélandu či obyvateli kterékoli jiné země světa.

Murray Laugesen a Mark Clemens odhalili, že v údobí 1989–1993 je skutečně 31 % všech úmrtí Maorů nutno připsat na vrub kouření. 41 % úmrtí na rakovinu je spjato s tabákem, stejně jako 33 % úmrtí na srdeční choroby a 62 % úmrtí na choroby dýchacích cest. Maoři si vinou kouření zkracují život o tři až čtyři roky.

Pokud se s tím nic neudělá, hrozí, že až za třicet let doroste generace dnešních dětí do zralého věku, úmrtí na následky kouření se ještě zdvojnásobí.

Zdravotníci na Novém Zélandu přemýšlejí, jak vést mezi Maory co nejúčinnější protikuřáckou kampaň. Oganizace The Maori Smoke Free Coallition se snaží získat pro svou akci 380 nejvlivnějších Maorů, kteří se „vyšvihli“.

William Harvey za 530 000 dolarů

Rodák z Kentu William Harvey byl jedním z uznávaných tvůrců moderní medicíny. Svou slávu založil na stostránkovém spisku Exercitatio de motu Cordis et Sanguinis, který vydal r. 1628 a věnoval jej výzkumu srdce i krevního oběhu.

První vydání této jeho knihy bylo v polovině června prodáno v New Yorku za pakatel 530 500 dolarů, což byl trojnásobek vyvolávací ceny.

Spisek byl součástí sbírky vědeckých a lékařských knih Haskella F. Normana. Za dosud 800 prodaných knih se utržilo 14 milionů dolarů.

Zákulisí homeopatické lobby

Že se o homeopatii diskutuje i ve Francii, není nic divného, protože právě francouzské firmy mají vydělávat na homeopatických lécích nejvíc na světě. Proto i tak vážený a seriózní měsíčník, jako je La Recherche, věnoval v červnu homeopatické lobby svůj úvodník.

Konstatuje se zde, že ve chvíli, kdy připustíme, že homeopatický lék neobsahuje žádný aktivní princip, je jeho účinek snadno pochopitelný. Většina zdravotních obtíží, kterými trpíme nebo se domníváme, že jimi trpíme, se léčí spontánně. Výhoda neúčinných homeopatických léků je podle francouzského úvodníku v tom, že neovlivňují organizmus vedlejšími nepříznivými účinky.

Současná doba je homeopatii nesmírně nakloněna. Její nedávný nárůst až módnost, naprosto zjevný v Evropě a v Severní Americe, je podle francouzských odborníků součástí ekologického kontextu, jehož průmysl dokáže výtečně využít. V letáku francouzského homeopatického průmyslu (který je na světovém trhu opravdu výrazně dominantní) se tvrdí: Homeopatie je plně adekvátní současné medicíně, stejně jako ekologické úsilí, a zároveň respektuje tělo a jeho biologické rytmy.

V USA se homeopatické léky prodávají v buticích New Age. Takto zaměřený průmysl vzkvétá a lobby, kterou vytváří, je neobyčejně mocná. Francouzské homeopatické laboratoře se pyšní tím, že zásluhou intervence svých expertů hrají nesmírně významnou úlohu v přípravě a šíření nové americké homeopatické farmacie. Průmysl také financoval práce týmu Jacquese Benvenista v INSERM do té míry, že tento muž svým chováním začal průmyslu nakonec vadit. Podle francouzských badatelů průmysl financoval řadu klinických výzkumů, jejichž kvalita byla mimořádně pochybná.

Zásluhou velmi dovedného lobbování přispěl homeopatický průmysl k tomu, že ve státech Evropské unie nemusí být na rozdíl od normálních léků u homeopatických léčiv úředně prokazována jejich účinnost.

Ve Francii působí tzv. komise pro transparenci, což je oficiální instituce expertů, kteří radí Ministerstvu zdravotnictví, do jaké výše by měly být léky hrazeny pojištěním. Tato komise neustále tvrdí, že by homeopatické výrobky neměly být hrazeny vůbec. Což je ovšem rada, kterou pravidelně odmítá každý ministr, ať je levicového nebo pravicového zaměření. Nejvíc se to projevilo při Benvenistově aféře, kdy tento vědec dokonce získal podporu prezidenta Françoise Mitteranda.

V USA, kde se francouzský homeopatický průmysl už dvacetiletí úspěšně snaží ovládat trh, přiměl nakonec americký Kongres Národní ústavy zdraví (NIH), aby vytvořily v r. 1992 Úřad pro alternativní medicínu. Tuto instituci od r. 1992 řídí Wayn Junas, který je sám homeopatem. A tak nyní v Americe zuří bitva mezi kongresmany, kteří jsou alternativnímu lékařství nakloněni, a Národními ústavy zdraví, jež se zaštiťují autoritou několika laureátů Nobelových cen. Jde o to, aby se Úřad pro alternativní medicínu transformoval v samostatnou instituci, která by získala právo přidělovat prostředky na výzkum alternativní medicíny.

V září 1997 prestižní časopis The Lancet zveřejnil analýzu, která zobecnila zaměření rozmanitých klinických výzkumů homeopatie, přičemž se dospělo k závěru, že tyto praktiky se v nejlepším případě mohou přirovnávat k účinkům placeba.

Jedním z hlavních cílů homeopatického průmyslu je dosáhnout toho, aby tento obor byl uznán a včleněn do univerzitní výuky. V letáku francouzského homeopatického průmyslu se tvrdí, že už r. 1983 získal podporu Kongresu děkanů lékařských fakult. Evropský parlament odhlasoval doporučení v tomto směru r. 1992. V prosinci 1997 toto rozhodnutí převzala i francouzská Rada Řádu lékařů a přes mnohé protesty francouzských lékařů je dosud neodvolala.

Průmyslová homeopatická lobby získala významného spojence v řadě známých osobností – členů královských rodin, muzikálových hvězd, majitelů či ředitelů velkých podniků. Svou úlohu tu prý hraje věčná přitažlivost magického myšlení, které je schopno prolomit veškeré zábrany, otevřít se směrem ke všemu možnému iracionálnímu, jež je méně kategorické, ale tím víc slibující. Klasické lékařství, proměněné ve vědeckou medicínu, se jeví jako chladné, nepochopitelné, často velmi účinné, ale také těžce prohrávající a vyvolávající nedůvěru a strach, a to i u velmi inteligentních lidí. Homeopatie, založená na zdánlivé klamné vědeckosti a komerční úspěšnosti, vděčí podle francouzského úvodníku za svůj úspěch právě odmítavé reakci na klasické lékařství.

Sovětské proměny Andreje Sacharova

Před třiceti lety (v květnu 1968) laureát Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov zveřejnil v samizdatu svou studii Úvahy o pokroku, mírovém soužití a intelektuální svobodě, která měla na další osudy lidstva mimořádný vliv. V červnu 1968 byly tyto úvahy zveřejněny na Západě.

G. J. Gorelik, působící nyní v americkém Bostonu, se zamyslel nad proměnou teoretického fyzika a „otce sovětské vodíkové pumy“ v hlavního ideového protivníka sovětského režimu a obhájce lidských práv.

Andrej Sacharov byl vyzván, aby se účastnil vývoje sovětské atomové zbraně, poprvé v r. 1946 a podruhé v r. 1947. Nechtěl však opustit svého učitele, pozdějšího laureáta Nobelovy ceny Igora Tamma a Fyzikální ústav Akademie věd Sovětského svazu, známý FIAN. Třetí výzvě v r. 1948 už vzdorovat nemohl, neboť vojenský atomový projekt sám vstoupil na toto pracoviště – Tammovi a několika jeho žákům bylo prostě přikázáno, aby se na vývoji vodíkové pumy podíleli.

A. Sacharov tedy přešel od teoretické fyziky k oboru, který měl vzniknout na hranici teoretické astrofyziky a špičkových technologií. Práci na vodíkové pumě se intenzivně věnoval sedm let: Termojaderná reakce [...] vznikala na mém pracovním stole.

V r. 1953 bylo Sacharovovi 32 let. Dolehl na něho smutek ze Stalinovy smrti i radost z úspěchu zkoušky sovětské atomové zbraně: Věděl jsem už dost o hrozných zločinech – věznění nevinných, mučení při výsleších, hladovění, násilí... Ale nevěděl jsem o všem a nevytvářelo mi to jednotný obraz... Cítil jsem se účastníkem díla, které vytvářel Stalin, snahy upevnit sílu země, zabezpečit pro ni po hrozné válce mír. Zkrátka Sacharov se tehdy cítil vojákem svého sovětského státu. Záhy pochopil pravou Stalinovu tvář, ale přesto dál pokračoval ve svém státně důležitém úkolu vývoje nukleárních zbraní a zůstával v zajetí komunistických ideálů.

Pak si vytvořil svou teorii symetrie: Všechny vlády i režimy jsou stejně špatné... První velký zlom u něho nastal v r. 1958. Publikoval článek Radioaktivní uhlík jaderných výbuchů a podprahové biologické efekty. Došel k závěru, že každá megatuna toho „nejčistšího“ termojaderného výbuchu v atmosféře vytvoří tolik radioaktivního uhlíku ¹⁴C, který v biosféře v průběhu budoucích 8000 let zahubí 6600 lidí. A. Sacharov si klade otázku, jaké morální a politické závěry je nutno z těchto hodnot vyvodit. Otištění vědecké práce i její populárněvědecké verze schválil sám šéf Sovětského svazu Nikita Chruščov. Sacharov později své tehdejší názory hodnotil jako poměrně málo se odklánějící od oficiálních. V tomto článku se odráží Sacharovova víra ve zdravé základy sovětské politiky. Nemuselo to působit příliš naivně, vždyť tehdy – 31. března 1958 – Chrušov vyhlásil, že Sovětský svaz jednostranně zastavuje veškeré jaderné zkoušky.

V té chvíli se však Sacharov rozešel s většinou fyziků – atomové pokusy se pro něho staly nemorálními i v případě, že by poškodily zdraví jediného člověka (Gorelik připomíná postoj Dostojevského Ivana Karamazova, který odmítá světovou harmonii v případě, že by si vyžádala slzy jediného dítěte...). – Již v padesátých letech jsem nabyl přesvědčení, že jaderné pokusné výbuchy v atmosféře jsou přímým zločinem proti lidstvu. Sacharov pocítil osobní vinu za mnohé oběti „své“ pumy...

Proto ostře vystoupil proti rozhodnutí sovětské vlády zopakovat v r. 1962 pokusy, které nepovažoval za potřebné. Obrátil se na Chruščova, ale marně. – Nemohl jsem tomu zabránit. Zachvátil mne pocit bezmocnosti, nesnesitelného hoře, studu a ponížení. Bušil jsem čelem o stůl a plakal jsem. Byla to nejhorší možná lekce za celý život – není možné sedět na dvou židlích.

Nicméně Sacharov dál pokračoval na přípravě Moskevské dohody o zákazu nadzemních zkoušek jaderných zbraní. Byl pyšný, jak věřil, že tím přispěl k záchraně statisíců lidských životů...

Při studiu biologických následků jaderných výbuchů se seznámil s problematikou genetiky. S tím souvisí i bojovné vystoupení proti Lysenkovi na zasedání Akademie věd v r. 1964.

Rok 1967 znamenal úplný rozchod Andreje Sacharova s výzkumem jaderných zbraní. Předcházel tomu podpis na kolektivní výzvě L. Brežněvovi, aby nerehabilitoval Stalina. Publikoval stať o budoucnosti vědy a 21. června 1967 poslal vládě služební (tedy tajnou) poštou devítistránkový dopis, k němuž přiložil článek Světová věda a světová politika, připravený pro tehdy nejodvážnější ruský týdeník Litěraturnaja gazeta. Všichni se však polekali radikálnosti Sacharovových názorů. Suslov článek nedoporučil k otištění, řekl, že v něm jsou některé názory, které by si mohli čtenáři špatně vyložit. Sacharov vyšel z toho, že SSSR má podstatně menší technickoekonomický a vědecký potenciál než USA. V hrubém národním důchodu zaostával tehdy 2,5krát, ve výrobě počítačů 15–30krát, ve výdajích na exaktní vědy 3–5krát, a toto zaostávání vzrůstalo. Jsme tedy víc než USA zainteresováni na tom, aby se soupeření ve zbrojení omezilo, napsal. I tehdy Sacharov vystupoval stále jako obhájce socialistického tábora.

Sacharovovi bylo dost tvrdě doporučeno, aby se dál zabýval zlepšováním zbraní a politiku nechal vedení komunistické strany a maršálům. A to teprve vedlo k tomu, že v r. 1968 zveřejnil onu dnes jubilující stať Úvahy o pokroku, mírovém soužití a intelektuální svobodě.

Ze Sacharova se nyní stal nepřítel státu, o němž se v tisku psalo, že se rozhodl nahradit pokračující vědeckou impotenci lichým plácnutím v jiné oblasti... Nicméně právě v r. 1967 vytvořil pozoruhodné práce o baryonové asymetrii vesmíru a o kvantové podstatě gravitace. Sacharov začal tvrdošíjně obhajovat právo intelektuální svobody jako jediného spolehlivého základu mezinárodní a ekologické bezpečnosti v jaderné epoše.

Svou nobelovskou přednášku v r. 1975 nazval Mír, pokrok a lidská práva. Měl před sebou ještě čtrnáct let života, z nichž sedm strávil ve vyhnanství v tehdejším Gorkém (Nižním Novgorodu).