Proč jsou násilné kopulace častější u hermafroditů?

Konflikt mezi pohlavími u živočichů způsobil mimo jiné i evoluci různých kopulačních mechanizmů. Pro samici je většinou výhodné mít i po kopulaci možnost se rozhodnout, zda opravdu chce, aby byla její vajíčka oplodněna spermatem samce, s nímž se pářila. Proto samice často skladují sperma v různých kapsách, z nichž je mohou uvolnit. Samci se pak na druhé straně snaží zajistit přímý přístup svých spermií k vajíčkům. K tomu jim může posloužit například traumatická inseminace, při které probodnou svým penisem pokožku samice a spermie se pak už dopraví k vajíčkům v samičím těle samy. Samcova výhoda je jednoznačná, samice ale utrpí poranění. Selekce proto dává přednost těm samicím, které se takové újmě dokážou vyhnout.

Poněkud jiná je situace u hermafroditů, neboť každý jedinec počítá se samčí výhodou a samičí ztrátou zároveň. Výsledkem je pak mnohem častější výskyt násilných pohlavních aktů než u živočichů s rozlišeným pohlavím. Protože produkce spermií je „levnější“ než produkce vajíček, snaží se každý hermafrodit spíš oplodnit druhé než být oplodněn. U různých hermafroditních druhů se vyvinuly mechanizmy, jimiž se jedinec brání vlastnímu oplodnění a zároveň se snaží oplodnit partnera. Oplozovací rituál mořského hlísta Pseudoceros bifurcus, u něhož se vyskytuje traumatická inseminace, se podobá souboji. Jednotlivec se snaží propíchnout svým penisem „soupeřovu“ pokožku a zároveň uhýbá před jeho penisem. Zdálky to vypadá, jako by kopulující pár svými penisy šermoval. (Nature 391, 647, 1998)