Planetka 1998 HZ₇ na neobvyklé dráze

Jihočeská Observatoř Kleť, pobočka českobudějovické hvězdárny, se dlouhodobě věnuje výzkumnému programu zaměřenému na vyhledávání dosud neznámých planetek a určování jejich drah. 345 potvrzených objevů planetek z Kleti představuje šesté místo v celosvětových statistikách. Stovky dalších na Kleti zaznamenaných planetek čekají na upřesnění svých drah při následných poobjevových obězích kolem Slunce. Většina z nich patří do hlavního pásu planetek, pohybují se tedy převážně po málo výstředných drahách s malým sklonem k rovině ekliptiky, je však mezi nimi i několik planetek typu Amor a Apollo, blížících se či křižujících dráhu Země, či Trójané v libračních bodech soustavy Slunce-Jupiter.

Mezi planetkami nově zaznamenanými na Kleti letos v dubnu je jedna svým způsobem ještě zajímavější. Planetek s velmi neobvyklou dráhou tohoto typu bylo ve sluneční soustavě doposud známo jen několik mezi více než 38 tisíci planetkami.

Těleso 19. magnitudy, nápadné rychlým pohybem mezi hvězdami, zaznamenali poprvé Miloš Tichý a Zdeněk Moravec na Observatoři Kleť v noci z 23. na 24. dubna 1998 na snímcích pořízených zrcadlovým dalekohledem 0,57 m, vybaveným CCD kamerou SBIG ST-8. Už jejich první předběžný výpočet ukazoval, že půjde o planetku s neobvyklou dráhou. Následující pozorování 25. dubna z Kleti (Jana Tichá a Miloš Tichý), Lincoln Laboratory ETS v Novém Mexiku i pozorovatele Paula Comby z Prescottu v Arizoně umožnila podstatně zpřesnit dráhu tělesa. Brian G. Marsden z Minor Planet Center při Harvardově-Smithsonově astrofyzikální observatoři v massachusettské Cambridži tyto údaje publikoval v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie MPEC 1998-H25. Planetka označená předběžně kódem 1998 HZ₇ obíhá kolem Slunce po značně protáhlé elipse s excentricitou 0,4393566, velkou poloosou 3,2596794 astronomické jednotky a sklonem dráhy k rovině ekliptiky 23,26463 stupňů tak, že se v přísluní přibližuje až k dráze Marsu a v odsluní k dráze Jupiteru. Podobná dráha by se nezdála tak překvapující u komety, avšak nové kleťské těleso nejeví jakýkoliv náznak kometární aktivity.

Oběžná doba planetky je 5,89 roku. To je polovina oběžné doby planety Jupiter. Planetka 1998 HZ₇ se tak pohybuje v rezonanci 2:1 s největší planetou sluneční soustavy, v jedné z tzv. Kirkwoodových mezer v pásmu planetek, kde planetky v podstatě chybějí, neboť jsou na podobných drahách pravidelně rušeny gravitačními účinky Jupiteru. Jde tedy o nestabilní dráhu, z níž může být planetka v dlouhodobém časovém horizontu řádově nejméně desítek tisíc let odhozena např. na dráhu směřující do blízkosti Země.

Planetky s podobnou dráhou (tj. s velkou poloosou mezi 3,15 a 3,30 AU, excentricitou v mezích 0,35 až 0,50 a sklonem k rovině ekliptiky větším než 15 stupňů) označují někteří autoři podle jména první z nich, planetky (1362) Griqua, objevené v roce 1935, jako typ Griqua. Zkusíme-li tělesa takovéhoto typu vyhledat například v nové verzi katalogu drah planetek Edwarda L. G. Bowella z Lowellovy observatoře v Arizoně, najdeme jich mezi 38 665 známými planetkami pouze pět. Šestým je právě nově objevené těleso 1998 HZ₇.

Pozorování tohoto tělesa a studie, jejichž cílem je upřesnit dosavadní poznatky a získat co nejvíce nových, probíhají jak na Observatoři Kleť (v rámci grantu GAČR 205/96/0042), tak i na některých pracovištích ve světě (např. na japonské Dynic Astronomical Observatory).

V přiloženém schématu dráhy planetky 1998 HZ₇ ve sluneční soustavě jsou vyznačeny polohy planetky, Země, Marsu a Jupiteru ke dni objevu.