Odpověď autora článku Čtyři mýty o zlatě

Ad první výhrada. Ano. Nikde jsem ovšem netvrdil, že ekonomická analýza případné těžby v Mokrsku vychází pouze ze závěrečné zprávy Geoindustrie z roku 1990. Pravděpodobnou výnosností projektu se ostatně netají ani investor, Rio Tinto/Mindev. Diskuse o prozkoumanosti, jejíž součástí zmínka o bilančních zásobách je, ale měla především upozornit na skutečnost, že na ložisku Mokrsko-západ již relativně podrobný geologický průzkum proběhl a pravděpodobnost kladného výsledku dalších prací tedy řádově přesahuje průměr. Abychom tedy předešli dalším nedorozuměním: netvrdím, že ložisko těžitelné určitě je (pouze pravděpodobně). Svůj názor na tuto otázku neodvozuji od pouhého faktu, že zde byly stanoveny bilanční zásoby.

Ad druhá výhrada. Autor především poněkud zjednodušuje problém, neboť dopady těžby se neomezují pouze na onu díru do země. Zadruhé tu určité věcné rozdíly jsou: přinejmenším Macocha nevznikla na úkor původně zde stojící vesnice. A konečně nelze opomenout, že diskuse má vedle odborného rovněž aspekt etický: osobně například nesdílím názor, že „díra do země je díra do země“, který kvalitativně nedělá rozdíl mezi krasovým jevem a povrchovým dolem. Významný krajinný prvek se úředním postupem vyhlašovat musí, neboť jde o právní institut (a podobně jako např. udělení statutu kulturní památky tedy nevypovídá pouze o kvalitě objektu, ale má rovněž určité právní důsledky).

Ad třetí výhrada. Výhradou vlastně není, neboť autor prakticky s ničím nepolemizuje. Ano, v Mokrsku je prostředí silně kontaminováno arzenem, uvolňovaným přirozenými procesy. Konstatuji pouze, že těžbou by vznikl další zdroj, který by tyto problémy dále komplikoval.

Ad čtvrtá výhrada. Nikdy jsem nikde netvrdil, že těžba zlata paušálně ničí rezervace (a stejně tak by bylo nesmyslné domnívat se, že vždy vytváří třeba vhodný biotop pro některé druhy brouků na okraji jejich geografického areálu nebo například vodní plochy vyhlašované později za chráněná území). Diskuse se v tomto bodě týkala jediného konkrétního projektu (Mokrska), kde se negativní ovlivnění společenstev sousední přírodní rezervace očekává. Nemohu než opakovat, že je třeba odpovědně posuzovat jednotlivé konkrétní projekty, neboť jednotlivé případy se obvykle diametrálně liší, a proto stanovit jakákoli obecně platná pravidla prakticky nelze. Generalizace poznatků z některé kauzy – ať již tím či oním směrem – sotva přinese objektivní závěr.