Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Čerstvý vítr ve francouzské vědě

 |  5. 5. 1998
 |  Vesmír 77, 311, 1998/6

Vědecký výzkum a vysoké školství ve Francii se v posledních letech potýkají s narůstajícími problémy, které jsou zralé (či přezrálé) k řešení. O tom je přesvědčena většina zainteresovaných. Parlamentní volby přivály do čela vědy nové lidi a s nimi i očekávané změny.

Z našeho pohledu by se mohlo zdát, že výchozí situace nebyla tak špatná. Podle rozsáhlé zprávy pařížské Observatoire des sciences et des techniques z r. 1995 (Nature Nature 379, 575, 1996) vzrostl podíl Francie na publikacích v mezinárodních časopisech v letech 1982 až 1993 o 14 %, zatímco německá a britská věda zaznamenaly vzrůst jen ze 4 na 7 procent. Celkový podíl v roce 1993 však činil stále pouze 4,9 % oproti německým 6,2 %, britským 8,5 % a americkým 35,5 % (podíl zemí bývalého SSSR poklesl z 8,4 na 4,8 % !). V devadesátých letech ovšem začal tento trend stagnovat. Druhým faktorem pak byla větší ochota francouzských vědců publikovat anglicky. V roce 1982 jen 68 % jejich článků bylo v angličtině, o deset let později už 81 %. Francouzské časopisy vycházející alespoň částečně v angličtině mají 3,5krát větší citační index než ty čistě francouzské. Zpráva též hodnotí vývoj technologií sledováním počtu patentů a konstatuje další ztráty zemí Evropské unie ve prospěch USA a Japonska, zejména v klíčových technologiích – výpočetní technice a telekomunikacích.

Zárukou zájmu nové vlády o vzdělání je, že její předseda Lionel Jospin byl v letech 1988 až 1992 ministrem národního vzdělávání. Však také brzy po svém ustanovení prohlásil, že výzkum a vzdělání budou patřit mezi národní priority, a proto dostanou, na rozdíl od jiných rezortů, v zářijovém rozpočtu přidáno. Ministrem národního vzdělání, vědy a techniky se stal Jospinův bývalý ministerský poradce, geolog a známý kritik francouzského vzdělávacího systému Claude Allègre. Časopis La Recherche reagoval na nástup nového ministra ve svém úvodníku (La Recherche, juillet – août 1997) slovy: Náhoda je občas šťastná, stalo se, že ministr právě uvedený do funkce, Claude Allègre, je mužem charakteru a idejí. To jsou dvě kvality zřídka se vyskytující pohromadě, zejména u politika. Takže nastal příhodný okamžik pro šokovou terapii.

Rok a půl před nástupem nového ministra do funkce uveřejnil stejný časopis rozsáhlý rozhovor s C. Allègrem při příležitosti vydání jeho knihy La defaite de Platon ou la science du XXe siecle (Neúspěch Platóna neboli věda 20. století). Zde je možné si udělat dobrý obrázek o názorech nového ministra (La Recherche, Decembre 1995). Kořeny potíží vzdělávacího systému vidí Allègre v primárním postavení matematiky: Protože všechno se vyučuje z pohledu matematiky, logickým a dogmatickým způsobem, nerozvíjí se duch imaginace ani schopnost adaptace … Studenti nemají představu, co je inovace, a výsledky jsou vidět v ekonomice: myšlenky zrozené ve Francii jsou využívány jinde. Za prioritu považuje zásadní změnu výuky přírodních věd, neboť ty jsou základem dnešního technického pokroku: Abychom vychovali občany přístupné změnám, budou muset znát svět, ve kterém žijí. Přírodním vědám je třeba dát nový duch, takový, jaký je v kultuře. Muzikanti nepěstují výlučnost jako vědci. Neříkají: ‚Milý pane, hrajete na piano? Ne? No tak to nemůžete jít na koncert! Naučil jste se intonaci? Ne? Tak nebudete poslouchat Bacha!‘ ... Allègre by chtěl vypěstovat vědeckou kulturu, a to i u studentů humanitních oborů. Na otázku: Co byste dělal, kdybyste se stal ministrem školství? odpověděl, že velmi pochybuje o možnosti udělat velké reformy shora, že ví, jak silný je odpor vůči změnám. Naopak věří ve strategii epidemie: ministerstvo může vyvolat postupnou reformu tím, že provede pár přesně cílených změn, trhlin, které uvedou systém do pohybu.

Program očekávaných změn zahrnuje například (Nature 388, 7, 1997 a Science 277, 308, 1997):

  • Největší státní výzkumná organizace CNRS (představující 11 600 výzkumných pracovníků a roční rozpočet kolem 13 miliard franků) i ostatní specializované organizace jako INSERM (biomedicínský výzkum) nebo CNES (kosmická agentura) budou muset uvést a odůvodnit své aktivity. Na základě celkového obrázku o státem financované vědě pak bude prováděna redukce a sdružování ústavů zabývajících se stejnými věcmi. Drasticky se má redukovat přebujelá administrativa (asi na polovinu) i velký počet různých komisí, které kradou vědcům čas. Státní výzkumné organizace pak budou pravidelně každé 4 roky hodnoceny mezinárodními komisemi a výsledky budou zveřejněny.
  • Motivace a mobilita výzkumných a pedagogických pracovníků má být zvýšena tím, že nebudou nadále při nástupu do zaměstnání získávat statut státního zaměstnance (fonctionaire), který zaručuje místo na dobu neurčitou a mnoho dalších výhod, ale jen časově omezené smlouvy. Všichni vědci ze státního sektoru budou mít povinnost učit.
  • Omladit se má věda dřívějším odchodem vědců do důchodu (dosud mohli setrvat ve výzkumu do 68 let) a zřízením krátkodobých postdoktorandských stipendií, která by také měla pomoci zaměstnat většinu z asi 10 až 15 tisíc mladých vědců marně hledajících práci.
  • Budou přehodnoceny velké vědecké projekty, národní i mezinárodní, které bývají příliš drahé, málo efektivní a jejich motivací je často spíše národní prestiž než vědecký přínos. Mluví se například o plánované evropské kosmické stanici nebo o projektu podmořských vrtů Ocean Drilling Program.
  • Univerzity zavedou přijímací zkoušky (dosud mohl každý úspěšný maturant nastoupit kam chtěl – ovšem, jen asi 60 % přečkalo první dva roky studia). Část výdajů budou platit studenti, bohatší hned, chudší budou splácet půjčky (novou francouzskou vládu skutečně sestavila socialistická strana!). Prezident univerzity nebude smět pocházet z téže univerzity a alespoň dvě katedry budou muset mít zahraničního vedoucího. Každá univerzita bude muset část financí věnovat na pokračovací studium, které jinak bude podléhat stejným organizačním a finančním pravidlům jako normální studium.
  • Koeficient významu matematiky u maturit a přijímacích zkoušek nebude větší než koeficient fyziky.

Je to opravdu ambiciózní program, jehož prosazení proti konzervativním silám bude stát velké úsilí. Mezi novými lidmi v čele, kteří se o to budou snažit, bude i Catherine Bréchignac, mezinárodně uznávaná odbornice na atomové klastry, která se stala první ženou v čele CNRS za 60 let existence organizace.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Jan Valenta

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., (*1965) vystudoval Matematicko-fyzikálni fakultu UK v Praze, kde se nyní zabývá optickými vlastnostmi nanostruktur, spektroskopií jednotlivých molekul a polovodičových nanokrystalů a mj. také vývojem tandemových solárních článků. Je spoluautorem (s prof. Ivanem Pelantem) monografie Luminiscenční spektroskopie.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné