Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Jak by probíhalo odumírání češtiny?

 |  5. 5. 1998
 |  Vesmír 77, 295, 1998/5

Představu o tom můžeme získat z nápisů na náhrobních kamenech v texaské vystěhovalecké obci Praze, kam první Čech přišel r. 1854. Už deset let nato zde žilo pětadvacet českých rodin. V 70. letech minulého století měla Praha dokonce tři obchody, později i hospodu, poštu a továrničku. Teprve po 2. světové válce začala místní komunita upadat, protože potomci emigrantů odcházeli do měst.

V 1. stadiu odumírání češtiny (před r. 1900) se začaly projevovat změny v datování a psaní velkých písmen (Června 29) i v přizpůsobování vlastních jmen (John, Joseph).

V 2. stadiu (po r. 1900) se objevují anglicizmy (wife of Frank Šimeček) a anglická interpunkce. Skloňování je nedůsledné (manželka Jana Štefek místo Štefka).

Ve 3. stadiu (po r. 1920) se objevuje nedůsledné užívání diakritických znamének (Nechte maličkých přijití kemne), někdy se píše čárka místo háčku (ve Hrobé), vynechávají se předložky i jednotlivá písmena (Opočiva Panu Zesnuli). Vedle českých měsíců se užívá i anglických. Objevují se fonetické zápisy svědčící o tom, že pisatel měl češtinu pouze odposlouchanou (Buch, odče, f pokoji).

Ve 4. stadiu (třetí přistěhovalecká generace, po r. 1940) již pisatel není schopen užívat češtinu tvůrčím způsobem, opisuje české nápisy, aniž by chápal jejich smysl. Nerozlišuje mezi předložkou a předponou, vynechává předložky a koncovky (spi sladc, Zem. 1, červ’c., zde poko jbude odměnou).

Datování stadií berte prosím s rezervou, je velmi nepřesné, jednotlivé jevy se všelijak prolínají. Nabízí se otázka, proč vůbec vystěhovalci raději psali špatně česky než správně anglicky (odpověď však už nepřísluší jazykovědcům). Zhruba od 70. – 80. let jsou náhrobní nápisy v texaské Praze psány anglicky. Čeština tam odumřela, i když vztah k české Praze přežívá jako symbol. (Naše řeč 80, 260, 1997/5)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné