Jak by probíhalo odumírání češtiny?

Představu o tom můžeme získat z nápisů na náhrobních kamenech v texaské vystěhovalecké obci Praze, kam první Čech přišel r. 1854. Už deset let nato zde žilo pětadvacet českých rodin. V 70. letech minulého století měla Praha dokonce tři obchody, později i hospodu, poštu a továrničku. Teprve po 2. světové válce začala místní komunita upadat, protože potomci emigrantů odcházeli do měst.

V 1. stadiu odumírání češtiny (před r. 1900) se začaly projevovat změny v datování a psaní velkých písmen (Června 29) i v přizpůsobování vlastních jmen (John, Joseph).

V 2. stadiu (po r. 1900) se objevují anglicizmy (wife of Frank Šimeček) a anglická interpunkce. Skloňování je nedůsledné (manželka Jana Štefek místo Štefka).

Ve 3. stadiu (po r. 1920) se objevuje nedůsledné užívání diakritických znamének (Nechte maličkých přijití kemne), někdy se píše čárka místo háčku (ve Hrobé), vynechávají se předložky i jednotlivá písmena (Opočiva Panu Zesnuli). Vedle českých měsíců se užívá i anglických. Objevují se fonetické zápisy svědčící o tom, že pisatel měl češtinu pouze odposlouchanou (Buch, odče, f pokoji).

Ve 4. stadiu (třetí přistěhovalecká generace, po r. 1940) již pisatel není schopen užívat češtinu tvůrčím způsobem, opisuje české nápisy, aniž by chápal jejich smysl. Nerozlišuje mezi předložkou a předponou, vynechává předložky a koncovky (spi sladc, Zem. 1, červ’c., zde poko jbude odměnou).

Datování stadií berte prosím s rezervou, je velmi nepřesné, jednotlivé jevy se všelijak prolínají. Nabízí se otázka, proč vůbec vystěhovalci raději psali špatně česky než správně anglicky (odpověď však už nepřísluší jazykovědcům). Zhruba od 70. – 80. let jsou náhrobní nápisy v texaské Praze psány anglicky. Čeština tam odumřela, i když vztah k české Praze přežívá jako symbol. (Naše řeč 80, 260, 1997/5)