O přijímacích zkouškách na vysoké školy v Japonsku

Sobota s nedělí mezi desátým a dvacátým lednem jsou v Japonsku tradičně dny přijímacích zkoušek na vysoké školy. V lavicích všech státních univerzit, veřejných škol vysokoškolského typu (zřizovaných prefekturami nebo městy) i řady soukromých vysokých škol zasednou studenti, aby se podrobili písemným testům, stejným pro všechny školy v zemi. To je první část přijímací zkoušky. Druhá část se koná zhruba měsíc poté a jsou k ní pozváni všichni, kteří v první zkoušce uspěli. Je většinou rovněž písemná, ale jednotlivé školy si testy (schválené ministerstvem) modifikují podle svých vlastních potřeb. Ti, kteří ve zkouškách neuspěli, mají možnost se přihlásit do zkoušek druhého kola, které se konají v březnu. Přijetí z druhého kola je ovšem podstatně obtížnější. Kromě toho existuje malá skupina mimořádně nadaných studentů, kteří mohou být svými středními školami navrženi k přednostnímu přijetí na jednotlivé vysoké školy už předtím, v prosinci. Školy ovšem samy rozhodnou, jak přesně s těmito studenty naloží.

Dnům přijímacích zkoušek je v celé zemi věnována značná pozornost: píše se o nich v novinách, velkou pozornost jim věnuje rozhlas i televize. V pondělí po zkouškách noviny uveřejní otázky testů ze všech předmětů. Loni se ke zkouškám dostavilo na půl milionu uchazečů. Přijato jich bývá nakonec kolem 70 %; někteří z těch, kteří neuspějí na veřejných vysokých školách, mohou najít nakonec místo na některé soukromé škole, kde je studium ovšem podstatně nákladnější. Pro informaci: V Japonsku je celkem 552 univerzit, z toho 98 státních, 48 veřejných (tedy zřizovaných prefekturami nebo městy) a 406 soukromých. Na nich studuje asi dva a půl milionu studentů, z toho asi 580 tisíc na státních, 79 tisíc na veřejných a 1,8 milionu na soukromých vysokých školách.

Testy pro jednotlivé předměty – úhledné sešity s řadami hlavních otázek a podotázek – připravuje zvláštní instituce japonského ministerstva výchovy, vědy, sportu a kultury (Monbušó) – Státní středisko pro univerzitní přijímací zkoušky. Týden před zkouškami jsou testy rozeslány na jednotlivé vysoké školy, zapečetěny a v den zkoušek předány učitelům, kteří mají nad zkouškami dozor (pocházejí obyčejně z jiné univerzity), a ti je rozdají studentům. Asi byste se zeptali, podobně jako já, zda otázky testů zůstanou opravdu utajeny, zda se nedostanou na veřejnost předčasně. Odpověděli mi s úsměvem, že ne – že se to s otázkami lednových testů ještě nestalo. U druhé části zkouškových testů, které jednotlivé univerzity připravují na únor, se prý už problémy s „utajením“ otázek v minulosti vyskytly.

Lednové testy z každého předmětu mají dvě části: první (1A) je jednodušší a obecnější (např. přírodovědné předměty mohou být součástí přijímací zkoušky i pro ekonomy nebo humanitní obory), část druhá (1B) je speciálnější a je určena těm, kteří chtějí daný obor studovat blíže. Vysoká škola si po dohodě s ministerstvem volí předměty zkoušky. Tak například Technika v Himeji, typická kvalitní technická univerzita, kde jsem v těch dnech právě pobýval, vyžaduje pro své studenty v lednové části zkoušky (část 1A, B) absolvování celkem čtyř testů: z jednoho přírodovědného oboru (z fyziky, chemie, biologie nebo geologie), z matematiky, z japonštiny a z jednoho cizího jazyka. V únorové části zkoušky pak test z matematiky, jednoho přírodovědného oboru a z cizího jazyka.

Maximální počet bodů, který student může získat z testu, je 100, nejlepší studenti prý získávají něco nad 80 bodů. Jednotlivé školy si pak stanovují různou dolní hranici pro přijetí podle celkového výsledku zkoušek a podle počtu volných míst.

Faktor počtu uchazečů k počtu přijatých studentů se na státních a veřejných školách pohybuje mezi 2–6. Pro zajímavost: loni přijala Univerzita v Tokiu (Tódai), bezpochyby nejprestižnější státní japonská univerzita, na humanitní obory z 9060 uchazečů 1550 studentů (faktor 5,84), na přírodovědné obory z 8318 uchazečů 2346 studentů (3,54), z toho na medicínu z 570 uchazečů 90 studentů (6,3). Za nejkvalitnější státní technickou univerzitu je považována Tokijská technika. Ta v minulém roce přijala z 6775 uchazečů celkem 1257 studentů (faktor 5,38), přičemž mezi obory, o které byl největší zájem, patřily elektrotechnika, bioinženýrství a přírodovědné obory. Zdá se tedy, že japonské univerzity si na nedostatek zájmu o studium nemohou stěžovat ani v oborech technických.