Hromy a blesky

(Vesmír 76, 628, 1997/11)

V Nízkých Tatrách jsme zažili divadlo, při kterém tuhl úsměv... 4. 8. 1997 jsme šli traverzem od Chopku po úbočí Ďumbieru. Bylo jasno, jen od severu se přes Ďumbier vysunula deska šedivého řídkého mraku. Když jeho hrana přesouvající se na jih dosáhla zhruba linie údolí Trangošky, právě jsme se dívali do míst, kde malá dřevěná bouda lokalizovala vchod do jeskyně Mrtvých netopýrů. V tom okamžiku vylétl z toho mraku, co ani mrakem nebyl, blesk – a sjel těsně k oné budce. Impozantní bylo, že vzhledem k naší poloze dopadl hluboko pod nás do protějšího úbočí. Po několika vteřinách sjel druhý do stejného místa. Musel jsem uznat, že jeskynní vchody skutečně přitahují blesky.