Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Vědci, proroci, politici

 |  5. 12. 1998
 |  Vesmír 77, 701, 1998/12

Francouzský filozof Michel Foucault se proslavil mimo jiné svými úvahami o vztahu moci a vědění. Takové úvahy nejsou nové, ale zdaleka nejsou samozřejmé. Je pravděpodobné, že právě od okamžiku, kdy jsme si v Evropě otázku vědění a moci položili, se odvíjela historie postupného ovládnutí světa evropskou civilizací. Od Rogera Bacona, jehož přirozená magie není nic jiného než to, co dnes nazýváme vědotechnikou, přes Francise Bacona, u něhož naopak moc slouží k vyrvávání pravd násilím z vnitřností přírody, přes poněkud bizarní svět „pokroku“, tak krásně kýčovitě vylíčený u Julesa Verna, vede linie uvažování až k chaotickému kvašení postmoderny, kde například Feyerabend mluví o nutnosti odluky vědy od státu, podobně jako byl odlukou stát zbaven dusivého sevření tmářské církve. A přitom je třeba vidět, že tento pohyb myšlení je paralelně provázen jiným pohybem, tím, který jsme si zvykli spojovat s neustálým růstem hrubého domácího produktu. Je proto krajně obtížné odmyslet si propojení struktur moci a struktur vědy, i když bychom strašně rádi zapomněli na všechny průšvihy, které se tím na nás vyvalí.

Je snadné být na správné straně barikády. Je snadné mít pravdu. Jsou přece učebnice. Vědecké instituce přece usilovně bdí nad čistotou vědecké pravdy. Lži politiků přece rychle demaskuje svobodný tisk. Pravda je přece to, na čem se shodne většina. Shrnuto: existují přece už etablované struktury, do nichž jsme byli vhozeni (A teď plav!), které se profesionálně zabývají výrobou, údržbou a ochranou pravdy nebo toho, co dnes pravdu supluje. Kde ale zbývá místo, kde by se pravda rodila z ne-pravdy, to jest z tušení, omylu, z nesrozumitelných sloupců čísel, z diskusí s kolegy na obědě? Musí být tohle všechno vymýceno, aby továrna na pravdu spolehlivě fungovala?

Michel Foucault se usilovně snažil myslet svět bez pravdy. Nebo spíše svět, v němž Pravda na nás nedoléhá jako fatální síla, jíž se nedá vzdorovat. Myslím, že do tohoto úsilí dobře zapadá zkušenost s lysenkizmem: kde je záruka, že se strážce Vědeckého Světového Názoru, Ústřední Výbor, který tiše dříme v každém z nás, opět neprobudí a nezmobilizuje státní moc, aby byla „definitivně nastoupena cesta pravé materialistické vědy“?

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

František Slanina

RNDr. František Slanina, CSc., (*1962) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR v Praze se zabývá počítačovým modelováním komplexních jevů. Pro Vesmír napsal články o spinových sklech, o samoorganizovaném kritičnu, o zákeřných dopravních zácpách, o Paretově zákonu rozdělení bohatství a další.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.