Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Povodeň a krajina

Ochrana před škodlivými účinky vod
 |  5. 10. 1998
 |  Vesmír 77, 578, 1998/10

Po katastrofálních povodních, které loni v červenci postihly velkou část Moravy a severovýchodní Čechy, se rozproudily živé diskuse o činitelích ovlivňujících povrchový odtok vody a průtoky při povodni. Kritizován byl hydrologicky nepříznivý stav krajiny, zaviněný především pozemkovými úpravami v letech 1949–1989 (viz snímeksnímek). V tomto nepříliš rozsáhlém časovém úseku naše krajina doznala množství hydrologicky nepříznivých změn.

Stupeň narušení jednotlivých krajin byl dokládán změnami poměru plochy zemědělských kultur vůči nezemědělskému půdnímu fondu a také úbytkem některých stabilizačních prvků v krajině. Zjistilo se, že v průběhu zmíněných čtyř desítek let se změnil nejen vzhled krajiny, ale celá její struktura, toky energie a informací – i jejich význam.

Často byl setřen charakteristický ráz krajinných celků, ubylo podmanivých, půvabných detailů (Vesmír 71, 277, 1992/5). Zmizely jak cenné prvky tvarové povahy (ojedinělé balvany, lidové stavby, studánky, viz Vesmír 70, 397, 1991/7), tak jevy nemateriální povahy, které lze shrnout pod označení „genius loci“ (74, 403, 1997/7).

Všechny krajinné útvary, které jsou uvedeny v rámečku 1 , ovlivňují průtok a odtok vody. Některé z nich plní v krajině funkci záchytných, vsakovacích, akumulačních, retenčních a drenážních zařízení zároveň. Za nejdůležitější hydrologické procesy, jež jsou zmíněnými krajinnými útvary a úpravami ovlivňovány, lze označit přeměnu povrchového odtoku na odtok podpovrchový, schopnost akumulovat vodu, retenci (přirozené i umělé zdržení vody v krajině), drenážní schopnost, intercepci (zadržování vody na povrchu rostlin) a influkčně-infiltrační schopnost půdy.1) Jejím nositelem jsou kanálky, trubičky a pukliny souborně nazývané pedohydatody (přesněji viz Vesmír 73, 396, 1994/7 nebo Vesmír 76, 551, 1997/10). A právě v orných půdách, až na výjimky, je pedohydatod málo, navíc povrch půdy bývá rozplavován deštěm a hydrologicky účinné póry ucpávány jemnými částicemi. Někdy potom půda kornatí. Ve všech takových případech následuje povrchový odtok vody.

Kulturně-technické pojetí

Inženýrská praxe dokáže stanovit limitní rozměry svažitých pozemků, určit polohu vsakovacího pásu, vsakovacího či záchytného drénu, záchytného či vsakovacího průlehu, záchytného příkopu, protierozní meze, protierozní hrázky, poldru, nádrže. Dokáže je i dimenzovat s požadovaným zabezpečením účinnosti.

Metodami kulturně-ekologického inženýrství (Vesmír 69, 377, 1990/7) a ekosozologie (Vesmír 67, 395, 1988/7; 69, 25, 1990/1) lze pro konkrétní krajinu vytipovat klíčové strukturní útvary, prvky, úpravy a kulturní objekty, které rozhodujícím způsobem ovlivňují její funkce a umožňují řízení i kontrolu krajinného ekosystému. Zároveň mnohé z nich přispívají k jedinečnosti vzhledu krajiny jako celku.

Krajinné invarianty lze rozdělit na stabilizační a kulturně-přírodní. Stabilizační jsou útvary, prvky, úpravy, objekty a stavby v krajině, které mají na funkce krajinného ekosystému klíčový vliv, umožňují jeho řízení a kontrolu. Kulturně-přírodní pak jsou ty, které jsou součástí našeho kulturního dědictví a přírodního bohatství. Tato koncepce je v souladu s pojetím krajiny jako svébytného fenoménu a zároveň nevylučuje možnost určité kontroly a řízení krajinného ekosystému.

Preventivní protipovodňová opatření

Jestliže v krajinném ekosystému nemají být jeho základní přírodní a kulturní složky poškozovány, je nutné jej chránit. Ochranná protipovodňová opatření se mají doplňovat navzájem, přičemž systém ochrany by měl začínat v horních částech povodí. Proto by výstavba retenčních nádrží měla představovat až poslední krok protipovodňových opatření! Neměly by tedy být navrhovány jako první, ale v závěru, jako výslednice hydrologického dopočtu. Především je třeba podchytit nejdůležitější místa ochranné struktury. Podkladem pro uskutečnění ekostabilizačních hydrologických opatření v krajině by se měly stát výsledky pravidelných revizí (jednou za 5–10 let) a revizí mimořádných (např. v době povodní a bezprostředně po nich).

Hydrologické stabilizační prvky v krajině:


  • singulární lesíky (remízky, háje),

  • meze,

  • vsakovací pásy (zatravněné nebo dřevinné),

  • větrolamy,

  • strukturní terasy (vzniklé přirozenými erozně-denudačními pochody, často mírně ukloněné),

  • selské terasy (dlouhodobě utvářené orbou),

  • protierozní terasy (umělé terénní stupně),

  • stráně a stráňky,

  • průlehy (mělké přejezdné široké příkopy s mírným sklonem svahů),

  • zatravněné nebo zalesněné údolní polohy, nivy, úpady a  hloubené svahové tvary,

  • umělé hrázky (k ochraně pozemků a objektů před zaplavením),

  • příkopy, rybníky a malé hospodářské nádrže,

  • tůně,

  • suché nádrže poldry (využívají se např. zemědělsky, při povodni zachycují vodu),

  • polní cesty a pěšiny, kamenné rovnaniny, kamenné snosy a svozy, úvozy,

  • stabilizované strže (hluboké ronové rýhy 1,520 m),

  • debře (stabilizované strže, u nichž se v průběhu vývoje vytvořilo ploché dno),

  • rokle,

  • aleje a osamělé dřeviny,

  • živé ploty; podle dobových výkazů kulturně-technických činností, publikovaných Václavem Černým, bylo v Čechách jen r. 1787 vysazeno 236 334 sáhů živých plotů (sáh = 1,778 m).

O povodních vyšly v nedávné době ve Vesmíru tyto články:


Barchánek M., Vašků Z.: Příčiny záplav a prevence. Vesmír 76, 551, 1997/10

Nevrlý M.: Záplavy v severních Čechách. Vesmír 76, 464, 1997/8

Soukup M., Kulhavý Z.: Povodně let 1995, 1996 a 1997. Vesmír 76, 516, 1997/9

Vašků Z.: Červi a voda. Vesmír 73, 396, 1994/7

Vašků Z.: Naše malé pluviály. Vesmír 76, 512, 1997/9

LIJÁKY

A bude jiná bude bez ptaní

jak potopené duby na dně jezera

na prázdno beze slova budeme si zvykat

a na stojatou tmu


Lijáky dnů tvých spadly na skálu

a stekly do údolí

Předtucha zbyla paměť budoucího

a jest i smrt a láska obé zároveň


Po celém městě hrají varhany

a modří ptáci pijí

z kaluží vodu v níž se umyl hrom

KRAJINA S HLAVOU OBRÁCENOU ZPÁTKY

Nablízku někde potlouká se déšť

a v huralovém houští

narostly strachu rohy

Neslyšně nalétají sovy na kořist


Znamení na nebi se zatím vystřídala

Z vod vyšly rusalky a čekají

až naskytne se chvíle utancovat

Zvířata noční žehnají se křížem


Večer až příliš zády opřený

o střílnu tmy a o jabloně

zakrývá paty do horkého prachu


Řeky jsou těžké Došly do rovin tak dávno

JAN SKÁCEL, Básně II. Blok, Brno 1996

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie

O autorovi

Zdeněk Vašků

Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., (*1944) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita v Praze) a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon (1998, 2002), Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny (2008 a 2012), Umění pojmenovat (2011) a spolu s V. Cílkem a J. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české (2003) a Hold slunci, dešti, půdě a pluhu (2014).
Vašků Zdeněk

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné