Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Úvaha o nesrozumitelnosti

 |  5. 1. 1998
 |  Vesmír 77, 3, 1998/1

Saya berpikir, jadi saya ada.

R. Descartes

Náš časopis právě udělil tři ceny za nejsrozumitelnější články (vítězové jsou prozrazeni v rejstříku loňského čísla na s. XII a v tomto čísle na 77, 2, 1998/1). Mám tak příležitost zamyslet se nad srozumitelností a nesrozumitelností.

K žádoucím vlastnostem dobrého popularizačního článku nepatří jen srozumitelnost, ale také zajímavost, vědecká správnost a (u časopisu jako Vesmír) též aktuálnost. Hodnotit všechno není snadné, vybrali jsme právě srozumitelnost, jejíž nedostatek bývá často předmětem čtenářských stesků. Nicméně v naší čtenářské anketě i v názorech poroty hrála roli též zajímavost – kdo by ocenil srozumitelný, avšak nezajímavý článek?

Občas slyším názor, že příčinou nesrozumitelnosti bývá přemíra cizích slov. Je jistě pravda, že nezasvěceného čtenáře by dvakrát nepotěšila třeba tato věta:

Tak vzniká polyembryonální embryom s epitelovými cystickými strukturami charakteru blastocysty nebo mesoblastoma vitelinum s mezodermálními strukturami žloutkového vaku placent rodentů nebo choriokarcinom, dominují-li struktury trofoblastické povahy

Problém však obecně není v cizích slovech jako takových, nýbrž v užití termínů, které čtenář ve chvíli, kdy text čte, ještě nezná. V následující větě z matematické monografie není žádné cizí slovo:

Je zřejmé, že každá řídká množina je hubená a že sjednocení spočetně mnoha hubených množin je opět hubená množina.

Asi je to zřejmé, ale jen tomu, kdo již ví (a má promyšleno), co pro množinu znamená být řídká či hustá (a ovšem co je to množina, sjednocení, spočetnost). Stačí znát definice, myslíte si. Jsou však texty, v nichž by explicitní definice slov k ničemu nebyly. Čtěte:

Jestliže pobyt nechává v sobě v předběhu vzrůst moc smrti, rozumí si, svoboden pro smrt, v přemoci své vlastní konečné svobody, takže v této svobodě, která jest vždy jen v aktu volby, může převzít bezmoc zůstavenosti sobě samému a získat tak jasný pohled pro náhody odemčené situace.

Je to věta z nedávno přeloženého Heideggerova filozofického spisu, věta, která jistě má dobrý smysl, ale jen pro toho, kdo prostudoval, promyslel a pochopil dotyčný spis až do příslušného místa (či lépe spis celý, a nyní čte již popáté). Všimněte si, že se v této větě nevyskytují slova cizí či jinak neznámá. (Opakem je naše motto: stačí jen málo obecného vzdělání, abyste uhodli, doufám, oč jde.)

Platí totiž obecně, že srozumitelnost není ani tak věcí slov jako celých textů, a ani tak věcí textů jako čtenářovy zasvěcenosti do příslušné oblasti. To platí jak pro texty odborné (naše předešlé ukázky), tak pro texty popularizační. Ty druhé se však obracejí k mnoha čtenářům a mají-li být srozumitelné, nesmějí k jejich inteligenci počítat i zasvěcenost. Je bezesporu těžší oslovit širší publikum než užší, zvlášť když je třeba šetřit místem. (V našem časopise s tím neustále máme starosti: příspěvky, které nám chodí, jsou buď dlouhé, nebo učené, nebo obojí. Proto ty tři ceny.)

Srozumitelnost ještě nestačí k opravdovému pochopení textu – lze přece říci: „rozumím, ale nechápu!“ Chceme-li nějaký text chápat, musíme aktivně spolupracovat. V humanitních oborech se dnes často mluví o interpretaci textů, při níž může pohled čtenáře přebít záměr autora; naproti tomu v přírodních a ještě více v exaktních vědách chceme vyčíst spíše to, co měl pisatel sám na mysli. Ale i zde si mnohdy musíme vytvářet své vlastní představy a interpretace, zvlášť když nám je autor sám nenabízí.

Tyto představy se nemohou vyhnout určité nepřesnosti (proto nám je autoři neradi prozrazují), bez nich bychom se však při čtení stěží orientovali. Každá další věta čteného textu nám naši představu může vylepšit, zpřesnit či doplnit, může ji však též znevážit –  pak si musíme hledat představu jinou. Správný autor by nám v tom všem měl citlivě pomáhat. Jde jen o to, najít správnou polohu mezi přesností a sdělností.

Mnozí autoři se mylně domnívají, že k dosažení srozumitelnosti stačí jen vypustit technické detaily. Protože však zároveň chtějí demonstrovat (komu asi?), že jsou vědecky poctiví, upozorňují na všechno, co vynechali (máme mít dojem, že kdyby bylo více místa a povolen odborný jazyk, šlo by vše napravit). Může tak vzniknout třeba i takováto obludnost:

Za jistých specifických předpokladů jsou dobré důvody se domnívat, že některé k tomu účelu vhodně zvolené objekty se za přiměřených okolností a v náležitém prostředí mohou chovat určitým dosti zajímavým způsobem, jehož popis by přesáhl rámec této studie.

Pravda, na jazykovou nesrozumitelnost si tu stěžovat nelze.

Myslím, že k umění psát srozumitelně a sdělně patří, kromě čistého jazyka a pěkného stylu, především schopnost citlivě využívat onoho zvláštního napětí mezi tím, co je „zkušenostně blízké“ – známé, přirozené a všední –, a tím, co je „zkušenostně vzdálené“ – nové, neznámé a nezvyklé. Je to umění užívat analogií, metafor a přirovnání, a zároveň chránit čtenáře, aby se jejich užitím nenechal svést na falešnou stopu. Názorný příklad dobře použité analogie najdeme třeba v jednom z oceněných článků:

[...] energii v aktivním prostředí hromadíme jistou dobu a pak ji najednou vypustíme, jako kdybychom zvedli stavidla rybníka, kam natékala voda postupně, malým potůčkem.

Tomu přece musí rozumět i ten, kdo neví, o jaké aktivní prostředí jde (ba i ten, kdo ještě nikdy neviděl potůčky, rybníky a stavidla).

Když už jsem se dostal k oceněným článkům, nemohu si odpustit poznámku, že nás uvádějí shodou okolností každý do jiné sféry co do vztahu k lidským měřítkům: do mikrosvěta (Valentovy a Haderkovy femtosekundy), mezosvěta (Macholánovy a Fryntovy myši) a makrosvěta (Karasovy a Plavcovy černé díry). Mikrosvět je našemu chápání nejméně přístupný a bez metafor a přirovnání bychom se v něm nevyznali (viz předchozí příklad s rybníkem; v článku je toho víc: ovečky, závodníci apod.). Myši patří do mezosvěta, tedy do blízkosti člověka (dokonce doslova), a proto se o nich snadno píše; i zde nám ovšem mohou leccos naznačit vhodná přirovnání (například vztahy myší k příbuzným druhům jsou přirovnány k pohledu conquistadorů na Indiány). Do třetice je tu makrosvět – a tu mě překvapilo, jak se náš „lidský“ jazyk docela dobře dá užít na věci a příhody astronomických dimenzí. A to i na věci a příhody zde v našem světě tak neobvyklé, jako jsou černé díry a gravitační kolaps.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné