Aktuální číslo:

2020/6

Téma měsíce:

Léky pro budoucnost

Vakcina proti aidsu?

Naděje a pochybnosti
 |  5. 8. 1997
 |  Vesmír 76, 457, 1997/8

Začátkem května proběhla sdělovacími prostředky zpráva informující o vakcině schopné ochránit šimpanze před nákazou HIV. Pokus byl komentován jako pokrok ve vývoji očkovací látky proti HIV a vůbec v boji proti aidsu. Bez ohledu na to, zda je takovýto optimizmus opodstatněný, jde bezpochyby o věc zasluhující pozornost.

Vývoj vakciny je komplikován především vysokou variabilitou HIV, která způsobuje, že protilátková imunita, vytvořená proti jednomu kmeni, nedokáže zabránit infekci kmenem odlišným. Protilátky jsou totiž většinou schopny rozeznat pouze protein, proti němuž byly vytvořeny, či velmi podobný. Proto není možná příprava vakciny tradičním způsobem, založeným na použití mrtvých či oslabených virových kmenů. Navíc v boji proti virové infekci je nutná ještě buněčná imunita, což znamená, že tzv. cytotoxické lymfocyty hostitele jsou schopny zničit vlastní buňky napadené virem a zabránit tak jeho další replikaci. Buněčná imunita je sice těsně svázána s imunitou protilátkovou (cytotoxické lymfocyty i buňky produkující protilátky jsou řízeny buňkami ze stejné podskupiny „pomocných“ T-lymfocytů), je však tradičními vakcinami povzbuzována jen nedostatečně. Přitom právě v boji organizmu proti HIV má neobyčejný význam – většina virové nálože organizmu je totiž ukryta v T-lymfocytech hostitele a malá část pacientů, kteří jsou dlouhodobými nositeli HIV bez jakýchkoli známek onemocnění, má buněčnou imunitu velmi dobře vyvinutou.

Skupina amerických badatelů se proto rozhodla použít tzv. DNA vakcinu, což je vlastně kousek genetické informace viru kódující protein, který je relativně neměnný v rámci různých kmenů. Tyto kousky DNA (plazmidy) se dostanou do hostitelských buněk, v nichž je kódovaný protein syntetizován a posléze „vystaven“ na buněčné membráně, kde povzbuzuje především buněčnou, cytotoxickou imunitu. Celkem tři šimpanzi byli imunizováni vakcinou obsahující dva různé plazmidy kódující strukturální a povrchové proteiny HIV. Po osmi dávkách vakciny byla u dvou ze tří šimpanzů prokázána odpověď buněčná (cytotoxická) a u všech tří i odpověď protilátková. Dvě zvířata s nejlepší buněčnou i protilátkovou odpovědí byla potom pokusně infikována odlišným kmenem HIV, než který byl použit při přípravě vakciny. U obou došlo po přechodné viremii (přítomnosti virů v krvi) ke kompletnímu vymizení infekce HIV, zatímco kontrolní (neočkované) zvíře onemocnělo.

Přes pozitivní vyznění tohoto pokusu zůstává řada nejasností:

  • Šimpanzí model infekce HIV je sice ze všech zvířecích modelů člověku nejpodobnější, přesto však tento primát reaguje na virus odlišně – např. jen velmi vzácně onemocní aidsem, většina šimpanzů virus pouze přenáší. Jestliže tedy přirozená imunita šimpanze dokáže infekci HIV potlačit účinněji než imunita lidská, je pravděpodobné, že i šimpanzí odpověď na DNA-vakcinu bude kvalitativně odlišná.
  • K pokusné infekci byla vybrána zvířata s nejlepší laboratorně prokázanou imunitní odpovědí – co by se stalo, kdyby byl naopak infikován jedinec s odpovědí nejslabší?
  • Virus použitý k pokusné infekci (viral challenge) byl sice odlišným, ale přesto příbuzným kmenem toho, který byl použit k vytvoření vakciny. Byl by výsledek pokusu stejný i v případě, že by bylo použito kmene zcela odlišného?
  • Není jasné, jak dlouho takto vytvořená imunita potrvá.
  • DNA-vakcina by se teoreticky mohla zapojit do hostitelského genomu. Pak by tyto cizorodé kousky DNA-vakciny představovaly potenciální hrozbu onemocnění např. zhoubným nádorem, kdyby k zapojení (inzerci) došlo v blízkosti některého ze stovek regulačních genů. Toto riziko sice dosud nebylo potvrzeno, ale zatím existuje příliš málo zkušeností na to, abychom ho mohli vyloučit. První pokusy na lidských dobrovolnících však naznačují, že DNA-vakciny jsou alespoň v krátkodobém horizontu bezpečné.
  • Na ostatní výše položené otázky se snaží odpovědět další pokusy. V současné době např. probíhá multicentrická studie zkoumající vliv DNA-vakciny na imunitu u lidí, kteří již jsou nositeli HIV. Nezbývá než další výsledky pečlivě posuzovat v kontextu výsledků již dosažených. Cesta k vytvoření skutečně účinné vakciny je sice možná ještě daleká, ale pokračuje. (Nature Medicine 3, 501 a 526, 1997)

    OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína

    O autorovi

    Robert Pytlík

    MUDr. Robert Pytlík (*1967) vystudoval 1. Lékařskou fakultu UK v Praze. Zabývá se trabsplantacemi krvetvorných buněk a dalšími aplikacemi buněčné terapie.

    Doporučujeme

    Chcete inkoustovou, laserovou, nebo farmaceutickou?

    Chcete inkoustovou, laserovou, nebo farmaceutickou?

    Matěj Novák  |  1. 6. 2020
    V nedávné době se 3D tisk objevoval v médiích především v souvislosti s výrobou ochranných pomůcek proti koronaviru. Nejedná se však v žádném...
    Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

    Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

    Jiří Beneš, Ladislav Machala  |  1. 6. 2020
    Přestože řada otázek čeká na vysvětlení, vědci rychle skládají obraz infekce novým virem.
    O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty

    O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty uzamčeno

    Pavel Surynek  |  1. 6. 2020
    Jak přimět desetiletí propracovávané všemožné triky pracovat na hledání optimální cesty pro mobilní roboty k dosažení cíle a chytře odřezávat...

    Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

    Tištěná i elektronická
    verze časopisu
    Digitální archiv
    od roku 1994
    Speciální nabídka
    pro školy a studenty

     

    Objednat předplatné