Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/9

Téma měsíce:

Chiralita

Obálka čísla

Spory kolem šestého smyslu člověka

(ad Vesmír 76, 203, 1997/4)
 |  5. 8. 1997
 |  Vesmír 76, 463, 1997/8

V nosní dutině obratlovců se vyskytuje shluk buněk, který dostal název Jacobsonův orgán, popř. vomeronazální orgán, viz články L. Stárky a M. Doskočila, a G. O. Krizeka v dubnovém čísle Vesmíru o vomeroferinech a jejich vnímání jak vomeronazálním, tak normálním čichovým systémem. Red.

Vědci bádající v oblasti vomeronazálního orgánu se dělí na několik skupin, které spolu v řadě otázek nesouhlasí. Pokusím se vyjádřit stanoviska některých z nich.

Z hlediska vývojového hodnotí existenci lidského vomeronazálního orgánu zejména Charles J. Wysocki, profesor anatomie na Fakultě veterinární mediciny Pennsylvánské univerzity. Jeho názory jsou asi tyto: Termíny vomeronazální orgán a Jacobsonův orgán jsou často užívány s tímtéž významem, nicméně jejich shoda musí být teprve prokázána. Desetiletí dosavadního srovnávacího výzkumu nasvědčují tomu, že někteří obojživelníci, většina plazů a většina savců mají vomeronazální orgán. U ptáků se sice tato struktura zakládá embryonálně, ale v dalším vývoji mizí. Problémy vyvstávají při studiu primátů. Primáti Nového světa mají vomeronazální orgán plně vyvinutý. To platí i pro poloopice (Prosimiae). Zda ale vomeronazální orgán, a tedy přídatný čichový systém všeobecně, mají i primáti Starého světa, to zůstává předmětem diskuse. Lze nalézt přibližně stejný počet prací, které to potvrzují, jako těch, jež to popírají. Mají-li vomeronazální orgán primáti Starého světa, pak je možné, že jej mají i lidé. Pakli jej ale primáti Starého světa nemají, je těžké dokázat, že se tato struktura objevila znovu se vznikem druhu Homo sapiens. V tom případě pak Jakobsonův orgán může být s vomeronazálním orgánem shodný, ale je nutno to dokázat srovnávacími studiemi. Zbývá tedy otázka, jakého původu a funkce je lidský orgán označovaný jednou jako vomeronazální, jindy jako Jacobsonův. Dle toho lze pak interpretovat anatomickou skladbu orgánu i jeho funkce a hledat spojení s centrálním nervovým systémem. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda lidský Jakobsonův orgán má nervové spojení s mozkem toho typu, jaké mají druhy s funkčním vomeronazálním orgánem. Potud Ch. Wysocki.

Jiní vědci naopak vznášejí dotaz, zda se u člověka kromě senzitivního Nervus terminalis, tedy druhého mozkového nervu inervujícího vomeronazální orgán, vyskytuje také Nervus vomeronasalis, který mají mnozí savci. A skutečně, dle některých (např. podle J. W. Browna, 1987) se až do nejméně 8. měsíce fetálního vývoje u člověka nachází komplex vomeronazálního nervu. U zvířat vomeronazální nerv končí v přídatném čichovém laloku (Bulbus olfactorius accessorius). Nedořešena je otázka, zda přídatný čichový lalok je v té či oné formě přítomen u dospělého člověka (D. T. Moran et al.). Tyto poznatky tedy naopak domněnku o funkčnosti vomeronazálního orgánu u člověka podporují.

Z jiné strany přistupuje kritika k pojetí D. Berlinera a k jeho „feromonové teorii“ (viz Vesmír 4/97). D. Berliner dokazuje, že lidské feromony („exogenní hormony“) produkuje lidská kůže a též kožní žlázy. Tyto chemické substance se šíří vzduchem, a vomeronazální orgán zprostředkovává jejich účinek na mozek. Ovlivňují důležité části centrálního nervového systému, zejména mezimozek. Dle D. Berlinera a jeho spolupracovníků se mohou uplatnit při léčbě řady chorob a poruch. Farmaceutická firma „Pherin Corporation“ uvádí seznam diagnóz, údajně léčitelných či jinak ovlivnitelných feromony...

Kritikové, jistě částečně oprávněně, hovoří o „obchodních zájmech, výrobním tajemství, nezveřejňování chemického složení příslušných feromonů“ ap.

Na vzdálenějším či bližším obzoru je také debata o tom, zda lidské feromony či jejich chemické ekvivalenty budou moci bez problémů navozovat zvýšené sexuální vzrušení a sexuální slast. To by, v kladném případě, mohlo vybičovávat přirozeně existující rezervy člověka ad maximum a soutěžit s dnešními návykovými drogami. Lidé by se mohli měnit v roboty poháněné „umělým“ pohlavním chtíčem, což jsou výhledy nebývalé, téměř apokalyptické hrůzy.1)

Poznámky

1) Pozn. aut.: Tímto dodatkem jsem se snažil dostát staré zásadě Audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana). Osobně jsem přívržencem teorií zveřejněných v dubnovém čísle.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

George O. Krizek

M.D. George O. Krizek (*1932) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. V r. 1968 získal titul Dr. med. na Rudolfově univerzitě ve Vídni. Působil na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu, D.C. Zabývá se mimo jiné psychiatrií a vztahem psychiatrie k historii.

Doporučujeme

Homochirální život a racemická smrt

Homochirální život a racemická smrt uzamčeno

Tomáš Ovad, Petr Slavíček  |  2. 9. 2024
Saský král Lothar III. zahájil krátce po své korunovaci římským císařem tažení na Sicílii, ovládanou normanským panovníkem Rogerem II. Ačkoli...
Žabí poklad amazonských domorodců

Žabí poklad amazonských domorodců

Pro někoho jde o magickou medicínu prodávanou na internetu, pro domorodé obyvatele Amazonie o cennou surovinu využívanou v tamní medicíně, ale v...
Podvodní ohňostroj

Podvodní ohňostroj uzamčeno

Bioluminiscence, tedy proces produkce a emise studeného světla živými organismy, se může uplatnit v základním výzkumu, v neinvazivním...