Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Z odborných časopisů

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 413, 1997/7

Možnost, že budoucí klimatické změny ovlivní zemědělství, nenechá klidným nikoho, kdo uvažuje v měřítku větším než k nejbližšímu kopečku a pro delší údobí než nejbližších pár let. V Austrálii od r. 1952 rostou výnosy obilí. N. Nichols z Australského střediska pro meteorologický výzkum se pokusil určit, jakou část z tohoto přírustku mohou mít na svědomí klimatické změny. Odhaduje, že klimatické vlivy mají na svědomí 30–50 % pozorovaného přírustku výnosu obilí!

Nature 387, 484–485, 1997

Na několika uranových ložiskách v Gabunu probíhaly před 2 miliardami let jaderné štěpné reakce. Tyto lokality se studují od jejich objevu v r. 1972, neboť poskytují jedinečnou příležitost poznat chování aktinidů a štěpných produktů v geologickém systému, což je nesmírně důležité pro budoucí projekty úložišť jaderného odpadu. Až na jeden se všechny tyto reaktory nacházejí v Oklo. Zde se jich vyskytuje 13 a všechny jsou buď úplně, anebo částečně vytěženy. Takže budoucí výzkum zde musí spoléhat již jen na odebrané vzorky. Jedinou možnost úplného studia by mohl poskytnout reaktor, který se nachází v malém ložisku Bangombé, 30 km od Oklo. Tento reaktor ještě nebyl těžen.

Vědci jsou přesvědčeni, že přírodní reaktor v Bangombé je již jediný na světě. Aby totiž přírodní reaktor vznikl, musí být splněny velmi speciální podmínky:

1) Ložisko musí být starší než 1,8 miliardy let, kvůli dostatečně vysoké poměru izotopů 235U/238U.

2) Ložisko musí mít nízký obsah prvků jako bór a vanad, které absorbují neutrony a tak snižují pravděpodobnost štěpné reakce.

3) Aby se přírodní reaktor uchoval po dostatečně dlouhou dobu, musí být ložisko ve stabilních geologických podmínkách.

Na celém světě není znám žádný jiný výskyt přírodního jaderného reaktoru. Bangombé je malé ložisko – obsahuje 150 až 200 tun uranu, jehož cena dosahuje všehovšudy asi 3,5 milionu dolarů.

Nature 387, 337, 1997

Po 30 let se předpokládalo, že u šimpanzů je pozorovaná sociální a reprodukční jednotka totéž. Genetická analýza ukázala, že polovina šimpanzích samic počala potomka se samcem mimo svoji skupinu. Šimpanzi žijí ve skupinách 20 až 100 zvířat, samci zůstávají se svou skupinou a brání teritorium o rozloze 7–30 km2, zatímco samice se v době puberty (ve věku 10–12 let) pohybují také mimo skupinu. Samice, které měly potomka se samcem mimo skupinu, netrávily mimo skupinu více času než samice, které měly potomka se samcem z vlastní skupiny. Toto pozorování má mj. význam pro interpretaci genetické vzdálenosti.

Nature 387, 358, 1997

Milan Šolc z Ústavu anorganické chemie již r. 1990 referoval (viz Vesmír 69, 424, 1990/8) o tom, že exponenciální zákon rozpadu není konzistentní s kvantovou mechanikou („...kvantová mechanika implikuje existenci paměti systému.“). Tehdy šlo o teoretickou předpověď. Učebnice však nezahazujte: odchylky se měly projevovat pro velmi krátké časy anebo pro časy velmi dlouhé. Fyzici z Texaské univerzity v Austinu předložili první experiment potvrzující tuto předpověď.

Nature 387, 548–549, 575–577, 1997

Objevitel role vitaminu A pro vidění, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za r. 1967 zemřel 12. dubna 1997. Velkou postavu není možno shrnout do několika řádků, takže uveďme jen jeho slova při přejímání Nobelovy ceny: „Vědec žije veškerou skutečností. Neexistuje nic lepšího. Znát skutečnost znamená přijmout ji a eventuálně ji mít rád. Vědec je něco jako učené dítě. Něco z vědce je v každém dítěti. Ostatní musí z dítěte vyrůst, vědec jím může zůstat po celý život.“

Nature 387, 356, 1997

Chemici již syntetizovali sloučeniny typu C120O, C
  • 121H2, a C120O2. Japonským chemikům se podařilo syntetizovat „čistý“ dimer fullerenu C120. Syntéza probíhala v pevné fázi za přítomnosti kyanidu draselného, kdy energie potřebná k reakci je dodávána mechanickými vibracemi vysokých frekvencí.

    Nature 387, 583–586, 1997

    77

    Molekulární útvary s vazbami kov-kov jsou známy dlouho. Dosud zahrnovaly většinou přechodové kovy, teprve nedávno se objevily první zprávy o kovových vazbách mezi prvky hlavní skupiny. V uplynulých letech se rentgenovou difrakcí studovaly mnohostěny Al4, Al12 a Ga4. Díky nově vyvinutým kondenzačním technikám chemie nízkovalenčních útvarů s mnoha atomy hliníku začala bujet. Chemici z Univerzity v Karlsruhe připravili a stanovili strukturu dosud „nevídaného“ klastru Al77. Jeho struktura je „slupkovitá“: centrální atom je obklopen slupkou 12 atomů hliníku, ta je vnořena do další slupky skládající se ze 44 atomů a nakonec je ještě „řídká“ slupka z 20 atomů hliníku. Koordinační čísla (počet ligandů jednotlivých hliníkových atomů) jsou 12, 10, 7 a 4. Aby tento hliníkový klastr držel pohromadě, je stabilizován 20 organickými ligandy, jejichž atomy vytvářejí další tři slupky.

    Jsou sice známy větší klastry, např. Cu146Se73. Ty však mají charakter soli a nikoli kovu.

    Nature 387, 379–381, 1997

    ŠPAČKOVA CENA POČTVRTÉ!

    Dne 10. června proběhlo v pražské vile Lanna vyhlášení výsledků soutěže o Cenu dr. Špačka. Tato cena, dotovaná celkovou částkou 40 000 Kč, se udílí každoročně mladým vědeckým pracovníkům do 35 let za původní práce v oboru biomechaniky člověka. Letošní čtvrtý ročník má dva vítěze. Cenu si rozdělili Ing. Vladimír Fuis z Ústavu mechaniky těles Strojní fakulty VUT v Brně, který přihlásil práci „Komplexní analýza deformace, napjatosti a spolehlivosti keramické hlavice kyčelní endoprotézy“, a Ing. Filip Lankaš z Ústavu termomechaniky AV ČR, jehož práce má název „A model of cardiac muscle performance“.

    Rodina Špačkova vládla v předválečné době značným majetkem, v Praze jí např. patřil větší počet domů. Po navrácení části majetku v restituci se rodina rozhodla zřídit Nadaci pro biomechaniku člověka, která vypisuje uvedenou cenu. Sám Ladislav Špaček studoval na předních světových univerzitách. Stal se vynikajícím matematikem, jeho oborem byla zejména topologie. Spolu s Jaroslavem Valentou, nynějším profesorem ČVUT, rozpracoval již r. 1957 tehdejší světovou novinku – metodu okrajových prvků. Jeho domovským pracovištěm se stal Státní výzkumný Ústav pro stavbu strojů v Praze-Běchovicích. Letos se L. Špaček dožívá v plné duševní svěžesti osmaosmdesáti let.


    Za dráhou Neptuna bylo již mimo planetu Pluto objeveno na tři tucty objektů patřících do Kuiperova pásu – zbytku ledových planetezimál, z nichž v době tvorby sluneční soustavy nevznikly planety. O Kuiperově pásu se domníváme, že leží ve vzdálenosti 30 až 50 astronomických jednotek od Slunce. V mnohem větší vzdálenosti se nachází Oortův oblak komet – velmi početný a hmotný oblak těles rozkládající se do vzdálenosti zhruba 50 000 astronomických jednotek. Obrázek zachycuje čtyři velké vnější planety (Jupiter, Saturn, Uran a Neptun); hustá změť čar je Kuiperův pás včetně Pluta. Protažená dráha nově objeveného tělesa 1996TL66, jehož průměr je asi 490 km a hmota je asi stotisícina hmoty Země (6.1019 kg), naznačuje, že tělesa Kuiperova pásu se mohou rozkládat mnohem dále, než oněch 50 astronomických jednotek. Mohlo by to svědčit ve prospěch hypotézy, že původní sluneční mlhovina byla mnohem hmotnější, než bylo dosud známo. Po Plutu a Charonu je to nejjasnější objekt za Neptunem.

    Nature 387, 573–575, 1997

    Dosud jediný způsob, jak ohřívat betonové plochy, byl buď umístit do betonu elektrická topná tělesa, anebo jím vést potrubí, které by jej vyhřívalo. Obě tato řešení jsou nákladná a náročná na údržbu. Přinejmenším od roku 1920 existují pokusy o vývoj vodivého betonu. Ten tvrdý oříšek představovalo nalezení vhodných přísad, které by zajistily potřebnou vodivost a přitom zachovaly pevnost.

    Po řadě neúspěchů kanadští technologové přecejen dosáhli úspěchu, nalezli směs požadovaných vlastností. Terénní zkoušky v Ottavě během letošní drsné zimy dopadly podle očekávání a tak je na řadě Metropolitní letiště v Denveru, které projevilo zájem o zkušební přistávací dráhu.

    Science 276, 1201, 1997

    Trepanace jsou nejfantastičtější chirurgické operace v lidské historii, které se prováděly ve Starém i Novém světě. Dosud byly všechny nálezy umísťované před pozdní neolit velmi pochybné. Neolitické pohřebiště v Ensisheimu je jedním z nejlépe dokumentovaných pohřebišť zemědělců ve Francii. Zatímco u všech předchozích nálezů trepanací se nedalo vyloučit, že otvory v lebce byly způsobeny jinými příčinami (infekcí, frakturou, poškozením lebky po smrti člověka ap.), hrob č. 44 obsahoval dobře zachovanou lebku muže, který zemřel asi v 50 letech. Lebka svědčí o nejstarší známé neurochirurgické operaci, o anatomických znalostech i řemeslné dovednosti chirurga a o dlouhém přežití pacienta. Ze dvou otvorů – viz obr. – je jeden plně odhojený, druhý pouze částečně.

    Nature 387, 360, 1997

  • OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
    RUBRIKA: Aktuality

    O autorovi

    redakce

    * *

    Doporučujeme

    Přemýšlej, než začneš kreslit

    Přemýšlej, než začneš kreslit

    Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
    Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
    Tajemná „Boží země“ Punt

    Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

    Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
    Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
    Hmyz jako dokonalý létací stroj

    Hmyz jako dokonalý létací stroj

    Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
    Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

    Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

    Tištěná i elektronická
    verze časopisu
    Digitální archiv
    od roku 1994
    Speciální nabídka
    pro školy a studenty

     

    Objednat předplatné