Rudolfinská výstava a Habermelův astroláb

Rudolfinská Praha byla a je stále fenoménem. Relativní náboženská tolerance, zájem o vědy, zájem o jevy okultní, podpora alchymie i umělců a uměleckých řemesel – to vše do Prahy přitahovalo nejen významné umělce, řemeslníky, vědce, ale i dobrodruhy všeho druhu. Vždyť v Rudolfově době Praha měla šedesát tisíc obyvatel a mezi evropskými velkoměsty patřila na šesté místo.

Vědců, kteří tenkrát přišli do Prahy z nejrůznějších důvodů (jednou to byla totální neshoda s panovníkem, jindy strach před inkvizicí – dalo by se říci, že důvody k odchodu se ve světě od té doby příliš nezměnily), sice nebylo mnoho, ale zato věděli, co chtějí zkoumat, a podíleli se na tomto úsilí společně. Pražský Tadeáš Hájek byl bezesporu spiritus agens všeho počínání, Tychona Brahe sem přivedl jen na krátkou ale rozhodující dobu, a Johannes Kepler zde dostal základní impulzy pro svou vědeckou práci a k zúročení spolupráce s Brahem.

Je však řada jiných těmto velikánům velice potřebných specialistů, o kterých je známo mnohem méně, ale dochovala se alespoň signatura na jejich výtvoru.

V říjnu 1995 dražila aukční síň Christie’s v Londýně astroláb, odhadovaná cena byla 300 – 500 tisíc liber. Byl prodán za 450 tisíc liber a ze soukromých rukou zmizel opět do další neznámé soukromé sbírky. Jen díky veřejné aukci měla část veřejnosti možnost se s ním blíže seznámit. Přístroj, který má v průměru 37 cm, byl vyroben pro Alessandra Farnesse (1545 – 1592). Tento muž byl od r. 1586 vévodou z Parmy a ve své době uznávaným vojenským velitelem. Vyznamenal se r. 1571 v rakouských službách v bitvě proti Turkům u Lepanta a o pět let později, tehdy zase ve službách španělského katolického krále Filipa II., porážkou nizozemských protestantů vedených Vilémem Oranžským. Pacifikace Flander mu získala Filipovu přízeň a s ní r. 1585 i řád zlatého rouna.

Autora tohoto nesmírně cenného renezančního astronomického přístroje prozrazuje jeho signování. Podle podpisu pochází z pražské mechanické dílny Erasma Habermela, považovaného už ve své době za jednoho z nejlepších mechaniků matematických a měřicích přístrojů. Ví se s jistotou o více než stovce vědeckých přístrojů, které vytvořil; ne všechny jsou však signovány. Habermelova díla se vyznačují jemnou rytinou písma a za materiál je volena pozlacená měď na rozdíl od tehdy rozšířené mosazi. Gerald Turner soudí právě z tohoto posledního znaku, že Habermel nebyl spojen s tehdejšími flanderskými jemnými mechaniky a spíše mohl jistý čas pobývat v jihobavorském Augsburgu. Ten byl centrem zlatnických a hodinářských řemesel té doby a sídlem Christopha Schisslera, známého, zkušeného, i když ne zrovna brilantního výrobce podobných přesných přístrojů. Je možné, že Habermel se právě zde při přípravě desek pro tisk nebo u zlatníků při přípravě rytého zlatnického dekoru mohl naučit jemné mědirytině, a pak toho umně využít na svých přístrojích.

I když zůstalo zachováno poměrně dost Habermelových přístrojů, je jen nepatrně zmínek o jeho životě. Domněnka, že se učil v Arseniově dílně ve flanderské univerzitní Lovani (v dnešní střední Belgii) je dnes považována ze velice nepravděpodobnou. Spíše se soudí, že se mohl narodit přímo v Praze nebo v jejím okolí a prožil zde většinu svého života. Snad jeho vandrovní léta ho zavedla do Vídně, Itálie a možná i do Nizozemí. Rozhodně přišel s dvorem císaře Rudolfa II. r. 1583 do Prahy, což znamená, že při tomto dvoře působil už ve Vídni. A musel mít nějaký věhlas, aby získal na císařském dvoře postavení. Z toho se usuzuje, že se narodil někdy kolem r. 1550. E. Zinner omylem řadil Habermela do Prahy už v r. 1576, avšak nesprávně. Nejranější dochované datování Habermelova přístroje je až z r. 1585. I z jeho dalšího života je známo málo. Záznam o Rudolfově daru nám prozrazuje, že se r. 1593 oženil. Znám je i rok jeho úmrtí (1606).

Více se ví o Habermelových přístrojích a jeho šlechtických zákaznících. Tak třeba kolem r. 1590 se usadil v Praze Francisco z Padovy, úspěšný lékař a filozof. Jeho erb najdeme na dvaceti přístrojích z Habermelovy dílny. Zakázky dostával i od císařova bratra Maximiliana a od Viléma z Rožmberka.

Je známo, že jeho dílnu navšívil Tycho Brahe – mimochodem rovněž velmi zdatný výrobce astronomických přístrojů, které o třídu zvyšovaly přesnost pozorování – a objednal si u Habermela sextant o rozměru čtyři a půl stopy. Habermel jej vyrobil v roce 1600. Po letošní rudolfinské výstavě zaujme opět své místo ve stálé expozici astronomie Národního technického muzea. Tam také jsou chovány další skvosty z dílny tohoto mistra.

Habermel patřil k řadě pražských přesných mechaniků, jako byli H. Stolle, J. Markgraff a ke konci Habermelova života i Švýcar Jost Bürgi. Ten proslul nejen svými tabulkami antilogaritmů, vydanými v Praze, ale především velmi přesnými hodinovými strojky, na nichž se už ukazují i sekundy. Ač byly vyrobeny v Praze, určeny byly v drážďanské hvězdárně, ve Vídni a některé z nich najdeme i v Kasselu či v Britském muzeu v Londýně. Tato cenná a dnes i nesmírně drahá díla se díky výstavě sešla a připomněla nám, s jakými přístroji se dosahovalo nových teorií.