PETR ALFONS: Disciplina clericalis (Výchova žáků).

V Aragonském království ve Španělsku se před r. 1075 v kotli arabské, židovské a španělské tradice narodil Moses Sephardi – budoucí rabín, který později konvertoval ke křesťanství. Většinu svého života strávil jako dvorní lékař krále Alfonse I. Aragonského. Jeho životní zkušenost byla obrovská, ale psát začal až v pokročilém věku moudrosti. Na evropskou kulturu nejvíce zapůsobilo drobné dílko „Disciplina clericalis“, na kterém pracoval v letech 1110 – 1120. Vybral pro něj příběhy jak ze života, tak z talmudu i z arabských zdrojů. Jeho eklektizmus bychom možná dnes označili jako postmoderní, ale přesně odrážel tehdejší územní i duchovní fragmentaci Iberského poloostrova, jež v té době byla překlenuta – a se skvělými výsledky – tolerancí, zatímco později nastoupila (s výsledky poněkud méně skvělými) inkvizice. Příběhy Alfonsovy knihy byly do češtiny poprvé přeloženy až v tomto roce, ale jejich varianty dobře známe ze sbírky „Gesta Romanorum“, z pohádek a folklorních příběhů a také z Klaretova zpracování (Exemplarium auctorum, 1936). Jde o naučné příběhy, anekdoty a bajky o lstivých ženách, moudrých i krutých panovnících, šibalech a filozofech.

Pro toto zamyšlení jsem vybral příběh o vyrovnaném státním rozpočtu, který začíná slovy: „Arab řekl svému synu: Neprodlévej ve městě krále, jehož výdaje by byly větší než příjmy“ a jež dále pokračuje tímto vysvětlením:

Neboť se vyprávělo, že jistý král za obecného souhlasu svého panstva nějakému svému důvěrníkovi, u kterého předtím poznal, že je v časných věcech rozumný, svěřil řízení celého království. On se po návratu ujal celého území, projednával výnosy, uspořádal dům, služebnickou čeleď a výdaje. Jeho bratr z druhého království, bohatý obchodník, bydlel ve vzdálené obci. Ten, když zachytil zvěst o bratrově povýšení, podle toho, jak se slušelo, jakmile připravil komonstvo, vydal se na cestu, aby spatřil bratra. Konečně, když poslal vyslance, který podal o jeho příchodu bratrovi zprávu, aby nepřišel náhle nebo neočekávaně, přiblížil se k městu, v kterém bratr přebýval. Jen co bratr uslyšel o bratrově příchodu, běžel mu vstříc a přijal ho pozorně, s veselou tváří. Avšak po uplynutí několika dní, když nastal vhodný čas a místo, oznámil králi, jak se zdálo za dobré, že také jeho bratr přišel mezi ostatními, které znal. Král: „Jestliže se tvůj bratr rozhodne s tebou v mém království zůstat, dovoluji, aby společně s tebou střežil všechny mé věci. Ale i kdyby práci odepřel, dám mu v tomto městě hojných statků a prominu všechny zvyky, i ty, které musí povinně činit. Jestliže však by se chtěl znovu vrátit, veden láskou k rodné zemi, ať je mu štědře dáno s přebytkem přemnoho rouch na střídání, i cokoliv, co bude potřebovat!“ Když vyslechl královy řeči, bratr bratra navštívil a jaké věci pán přislíbil, po pořádku znovu ocenil. Bratr: „Jestli chceš, abych s tebou žil, ukaž mi, jaké jsou královy příjmy.“ On pak všechno ukázal. Potom se zeptal, jaké výdaje král činí. I to sdělil. Tu s bratrem spočítal, že příjem byl tak velký, jak i výdaje.

A řekl bratrovi: „Příteli, vidím, že stejně veliké jsou královy výdaje jako příjmy. Ale kdyby byla vašemu králi vyhlášena válka nebo něco takového, odkud si obstará své vojáky, nebo kde pro ně sežene peníze?“ Bratr: „Nějak si poradíme.“ Bratr: „Bojím se, aby nebyl můj majetek částí tvé rady, a proto buď zdráv, protože zde více nechci bydlet.“