O nemístné stručnosti

Stručnost je v dnešní mnohomluvné době nadmíru žádoucí, pokud ovšem nejde o zamlčování důležitých skutečností. V posledním čísle Bulletinu GA ČR (4/96) se objevily dvě stručné zprávy, které právem vzrušily naši vědeckou i laickou veřejnost. O závažném porušení základních morálních pravidel v publikační činnosti informovalo i prosincové číslo Vesmíru (75, 687, 1996/12). Předmětem druhé zprávy je přehledný výčet projektů, financovaných GA ČR a ukončených v roce 1996 s hodnocením 3 a 4 (splněno s výhradami, resp. nesplněno). V citovaném přehledu jsou řádně uvedena registrační čísla projektů, doba trvání (ve většině případů 3 roky), jména a pracoviště nositelů a spolunositelů grantu a názvy projektů.

Zatímco k první zprávě není přes její stručnost (8 a půl řádku) co dodat, druhá je přes svůj šestistránkový rozsah stručná až přespříliš. Známkou 3 (splněno s výhradami) bylo ohodnoceno 12 projektů, na které bylo vynaloženo celkem 5 486 000 Kč, tedy průměrně 457 000 Kč na jeden projekt, na nejnákladnější z nich bylo poskytnuto 1 430 000 Kč. Známkou 4 (nesplněno) však bylo ohodnoceno 46 projektů, na něž bylo poskytnuto 22 567 000 Kč celkem, tedy průměrně 491 000 Kč na jeden projekt. Nejnákladnější byl grant ve výši 3 190 000 Kč. Tím veškeré informace končí. Zveřejnění přehledu by bylo možno pokládat za chvályhodný čin, kdyby nebylo poněkud zavádějcí:

1) Laická veřejnost i značná část veřejnosti odborné nabyla dojmu, že v uplynulých letech bylo „vyhozeno“ 28 milionů Kč, aniž někdo uznal za vhodné něco vysvětlit, nebo z toho dokonce vyvodit patřičné důsledky.

2) Každého čtenáře pochopitelně zajímá, kam se tyto prostředky poděly, neboť pouze u dvou projektů s hodnocením „nesplněno“ jsou uvedeny nulové náklady. Vrátily se tyto prostředky nebo aspoň jejich část do státní pokladny, nebo nad nimi daňoví poplatníci prostě mávnou rukou?

3) Na vědeckého pracovníka, který promarní mnoho týdnů a někdy i měsíců svého nejproduktivnějšího věku velice pracnou přípravou seriózního návrhu grantového projektu, na jehož řešení není nakonec žádný grant poskytnut, musí tento přehled působit neobyčejně skličujícím dojmem. Nutně si položí otázku, proč zrovna jeho projekt, připravený s takovým úsilím, nezískal potřebnou podporu, když tolik jiných špatných projektů (nebo neschopných nositelů) ji získalo.

4) Neúspěšní navrhovatelé také zcela oprávněně zapochybují o objektivitě výběrového řízení a o kompetentnosti posuzovatelů, jejichž úkolem není jen ohodnocení kvality projektu, ale také posouzení schopností navrhovatele, jeho personálního a materiálního zázemí a v neposlední řadě také úrovně jeho pracoviště.

Z uvedených důvodů nepovažuji zveřejňování takovýchto jednostranných přehledů za vhodné a účelné. Do zprávy mělo být zahrnuto i paralelní hodnocení projektů ukončených více nebo méně úspěšně, aby čtenář měl představu o vzájemném poměru projektů úspěšných a neúspěšných. Pokud je úspěšných projektů hodně (čím více, tím lépe), měl být uveden aspoň jejich počet a neměla chybět ani suma prostředků na jejich řešení poskytnutých nebo aspoň průměrná částka vynaložená na jeden úspěšný projekt. Taková úplnější informovanost by pravděpodobně nepůsobila tak deprimujícím dojmem jako předložený suchý výčet neúspěchů.

Jistě, věda není fabrika a každý seriózní návrh výzkumného projektu je krokem do neznáma nebo by jím aspoň měl být. Proto ani nikdo nemůže požadovat okamžitou a stoprocentní návratnost vynaložených prostředků. Na druhé straně však jistě není žádoucí vzbuzovat dojem, že se s těmito prostředky nehospodaří dobře. Zveřejněné hodnocení „splněno s výhradami“ a „nesplněno“ mělo být proto doplněno aspoň minimálním komentářem, odpovídajícím také na otázku proč. „Negativní výsledek je také výsledek a měl by být publikován“, učil nás kdysi pan profesor Prát. Negativnímu výsledku však nemusí předcházet jen úmorná a cílevědomá práce na dobře promyšleném a připraveném projektu. Příčina může být i jinde, např. v neúměrně vysokém vynaložení přidělených prostředků na tzv. „akademickou turistiku“ nebo v nekompetentnosti nositelů grantu i posuzovatelů. A budoucí navrhovatelé by měli znát celou pravdu. Budou pak možná kritičtější sami vůči sobě a nebudou také zcela bezbranní vůči případné nespravedlnosti.

Odpověď GA ČR: V Bulletinu 4/96 byl uveden pouhý seznam projektů hodnocených jako nesplněné nebo splněné s výhradami. V témže čísle je také uvedeno, že GA ČR chystá k vydání ročenku uzavřených projektů, ve které budou k dispozici podrobnější údaje, např. hodnocení oborové komise, z něhož vyplyne důvod vedoucí ke klasifikaci projektu. Bude z ní zřejmé i jaký podíl projektů byl hodnocen jednotlivými klasifikačními stupni a jaké byly vynaloženy finanční prostředky.

Při výběru podle „pouhé známky“ se do seznamu dostaly i projekty, které byly předčasně ukončeny na žádost řešitele (ze zdravotních důvodů, změny zaměstnání), nebo projekty, jejichž řešitelé nedodrželi časový plán a existují reálné předpoklady, že požadovaný výstup projektu (např. publikace) bude dodán později (v tom případě GA ČR změní i hodnocení projektu). Nutně jsou mezi uvedenými projekty i takové, kde nepříliš atraktivní výsledek je dán oním známým „tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede“. Ale jistě nejsou všechny citované projekty tak „nevinné“. Dlouho byli vědečtí pracovníci zvyklí, že v úkolech státního plánu výzkumu a podobných akcích stačilo získat peníze, a potom už byl klid, nemuselo se bádat vůbec. Nějaké výsledky se vždycky kdesi vyšťáraly – pokud se po nich vůbec kdo ptal. A najednou se GA ČR ptá, chce dokonce, aby výsledky byly tematicky skutečně z daného projektu, byly publikovány v seriózním časopise nebo alespoň obhájeny v oponentuře. A tomu právě každý řešitel není schopen dostát.

Nelze však souhlasit s názorem, že to je chyba výběru projektů při udělování grantů. Těžko lze očekávat, že by nějaký orgán byl schopen s jistotou vybírat tak, aby se vyvoleným nepostavily do cesty žádné objektivní překážky. Je-li po 3 letech existence GA ČR, během nichž bylo uděleno přes 2 000 projektů, pouze 58 hodnoceno s určitými výhradami, svědčí to spíše o velké předvídavosti při výběru projektů.

V bodu 1 se autor ptá, zda je možné proti neplničům vyvodit sankce. Ano i ne. GA ČR může krátit prostředky na další rok, může grant zrušit, může odmítnout žádost o další grant – a to je také její nejúčinnější zbraň. Bylo by však krásné, kdyby legislativní systém umožňoval chtít peníze vrátit, ať již do státního rozpočtu, nebo na podporu lepších projektů. Dokud však budou prostředky převáděny systémem rozpočtových opatření, jsme skutečně téměř bezmocní. Změnu rozpočtových pravidel se GA ČR snaží prosadit už dlouho – zatím marně.