Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Svatý Vojtěch

Druhý biskup pražský nachází svou hlavu
 |  5. 4. 1997
 |  Vesmír 76, 218, 1997/4

Slavníkovec Vojtěch představuje třetí, vrcholnou fázi christianizace Čech – prosazování benediktinských ideálů. Podle tradice se narodil jako syn Slavníka a Střezislavy kolem r. 956, snad v Libici nad Cidlinou. Roku 972 ho rodiče poslali studovat do Magdeburku. Po návratu ze studií žil asi životem bezstarostného mládí, ale smrt biskupa Dětmara dne 3. ledna 982 na něj učinila hluboký dojem, oddal se plně askezi a modlitbám. Na shromáždění českých velmožů v přemyslovském Levém Hradci byl 19. února 982 zvolen druhým biskupem pražským. Jeho snahy se však setkaly s odporem, proto se biskupství zřekl. Rezignaci podal do rukou papeže Jana XV., patrně počátkem r. 989, a vstoupil do kláštera.

Vojtěch byl ve styku s oběma centry reformního hnutí, jak v Cluny, tak v římském opatství sv. Bonifáce a Alexeje. Na podzim r. 992 se v Římě objevilo české poselstvo, vypravené Boleslavem II., které mělo Vojtěcha přimět k návratu. Vojtěch se podrobil rozhodnutí papežské synody, žádal však podporu vládnoucího knížete při odstraňování zlořádů a také založení benediktinského kláštera. V Praze byl slavnostně přijat a již 14. ledna 993 vysvětil kostel benediktinského kláštera v Břevnově. Obnovený episkopát trval jen do r. 994. Podmínky Vojtěchova biskupského působení se sice poněkud zlepšily, avšak napětí mezi Přemyslovci a Slavníkovci se vyhrocovalo. Vojtěch svou diecézi opustil podruhé a navždy.

Libice byla napadena v den svátku sv. Václava 28. září 995 a útočníci pobili Slavníkovce včetně žen a dětí. Z celého rodu zbyl jen Soběslav, jenž byl v tu dobu na vojenské výpravě, a Vojtěch s Radimem (Gaudenciem), kteří pobývali v Římě.

Papež Řehoř V. vyhověl Vojtěchově žádosti o misionářské působení a ten odešel z Porýní do Polska přes Magdeburk a Poznaň k sídlu Boleslava Chrabrého v Hnězdně. Snad právě on nasměroval jeho cestu do Pruska. Všeobecně se soudí, že Vojtěch začal svou misijní činnost v Pomesanii v okolí hradiště Truso. V anonymních pašijích je uveden Cholin jako místo, kde Vojtěch nalezl 23. dubna 997 smrt. Z tamního kláštera v Třemešně byly jeho pozůstatky přeneseny 6. 11. 999 do chrámu Panny Marie v Hnězdně, odkud je podle Kosmy do Prahy přinesl r. 1039 jako válečnou kořist Břetislav I.

Latinské životopisy sv. Vojtěcha sepsali římský mnich Jan Kanapar (Canaparius) a Němec sv. Bruno z Querfurtu. Další legenda – Utrpení svatého mučedníka Vojtěcha (Passio Sancti Adalberti Martyris) – byla sepsána někdy v letech 1006 – 1025; tehdy pozůstatky světce ještě odpočívaly v Hnězdně, kde Ota III. založil „arcibiskupství sv. Vojtěcha“.

V literatuře se jako pozůstatky sv. Vojtěcha-Adalberta uvádějí hned tři lebky a nepřehledné množství drobných relikvií. Jedna z lebek je v Praze, druhá v Cáchách, třetí by měla být v polském Hnězdně. Další pozůstatky jsou v Římě.

U dostupných pozůstatků se v Ústavu soudního lékařství FVL UK v Praze (prof. MUDr. J. Tesař, DrSc.) zjišťovaly skupinové vlastnosti systému AB0:

pražská lebka, dentin zubního kořene I1, spongióza obratlového těla – A, cášská lebka – 0, římský kostní vzorek – A.

Ze všech pozůstatků významných osobností českých dějin byly jako první, a dosud jediné, zkoumány metodami molekulární biologie právě ostatky Vojtěchovy. Tyto anylýzy provedli doc. RNDr. I. Mazura, CSc., ze 3. Lékařské fakulty UK a RNDr. M. Dobisíková z Národního muzea v Praze.

Nepatrné množství izolované DNA bylo namnoženo polymerázovou řetězovou reakcí (PCR) a tyto produkty byly elektroforeticky rozděleny. Porovnání se provádělo v hypervariabilních oblastech tří míst (lokusů) lidského genomu užívaných v soudním lékařství, a to MCT 118 na chromozomu 1, YNZ 22 na chromozomu 17 a apolipoproteinu B na chromozomu 2. Do té doby se podařilo namnožit (amplifikovat) DNA izolovanou ze tří vzorků: jednoho pražského a dvou římských v lokusu pro apolipoprotein B. Římské vzorky se v tomto lokusu shodují, pražský se od nich liší.

Demografická data pražských Vojtěchových pozůstatků odpovídají datům známým o sv. Vojtěchovi, což se nedá říci o cášské lebce. Římské ostatky mají sice stejnou skupinovou vlastnost systému AB0 jako pražské, liší se však v lokusu apolipoproteinu B, zřejmě tedy patří různým osobám.

Dosud se nepodařilo izolovat DNA ze vzorku obratle z Vojtěchova hrobu a tak potvrdit sounáležitost pražské lebky a skeletu i těmito metodami. Polské pozůstatky jsou dosud pro výzkum nedostupné. Situace se prý změní po letošních Vojtěšských oslavách.

V roce 1993 se slavilo tisícileté výročí založení Břevnovského kláštera a k 23. dubnu 1993 bylo římskou kurií břevnovské opatství povýšeno na arciopatství a jeho opat na arciopata. Pražská kapitula k tomuto výročí předala klášteru verifikovanou relikvii sv. Vojtěcha. Ta byla dne 20. dubna 1993 odebrána komisionálně z relikvie lebky chované na hlavním oltáři v katedrále sv. Víta. Sv. Vojtěch znovu vstoupil do svého kláštera.

/Podle rukopisu nevydané knihy E. Vlčka a J. V. Polce Svatý Vojtěch/

Literatura

Krásl F., Ježek J.: Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Nákladem Dědictví sv. Prokopa, Praha 1898
Nový R.: Svatý Vojtěch, první Evropan. Dějiny a současnost, str. 10–15, 1991/4
Vlček E.: Tři hlavy sv. Vojtěcha. In: Jak zemřeli, s. 11–34, Academia, Praha 1993
Vlček E.: Svatý Vojtěch, druhý biskup pražský, In: Osudy českých patronů, s. 113–153, Zvon, Praha 1995

Průzkum ostatků

Soudobý průzkum započal r. 1974 studiem svatovítské světcovy lebky a r. 1980 pokračoval studiem dalších pozůstatků z gotického domečkovitého reliviáře na oltáři svatovítské vlašské kaple. Naposledy byly 31. května 1996 odebrány vzorky pro srovnávací analýzy DNA. Pražská lebka patří muži ve věku okolo 50 let, popřípadě na počátku 5. decennia. Zubní věk byl Gustafsonovou metodou v Kiliánově modifikaci odhadnut na 47,4 0,8 roku. Lebka byla od trupu oddělena sečnou ranou vedenou velkou silou, např. mečem nebo sekyrou, v oblasti kondylů týlní kosti. Lokalizace této rány nejspíše ukazuje na posmrtné získání hlavy jako trofeje. Nalezený zlomek prvního krčního obratle (atlasu) je tvořen předním obloukem (arcus anterior a jeho dochování pádně podporuje tento výklad. Cášská lebka patří muži poněkud mladšímu. její kalva je velmi dobře zachovaná. Chybějí kosti týlní a levá kost spánková. Obě kosti temenní nesou druhotné defekty

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzická antropologie

O autorech

Jaroslav V. Polc

Emanuel Vlček

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné