Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Duše hraček

 |  5. 9. 1996
 |  Vesmír 75, 538, 1996/9

Kdysi, a je tomu už hodně dávno, jsem se jedné krásné říjnové neděle při potulování předměstím Londýna (myslím, že to bylo někde u Ravenscourt Park Station) zastavil v domě, na němž byl nápis, který denně přitahoval mou pozornost při cestách metrem, jež tam někde vyjíždí na povrch: Barry Elder’s Doll Museum and Hospital. Laskavostí majitele tohoto muzea panenek, který mne nejspíš pokládal za nějakého cizího novináře, jsem mohl navštívit i nemocnici. Nemocnice byla ve sklepních místnostech, kde se svítilo petrolejkami – prostě hitchcockovko-surrealistický zážitek. Byly tam panenky a medvídci sešlí věkem, udření, slepí, s nemocnými horními cestami dýchacími, ale i po těžkých úrazech či s vleklými kožními chorobami. V zásuvkách byly připraveny k transplantacím nejrozličnější orgány: oči jednotlivé i dvojoči mrkací, dýchání, vzdychání, bručení, vrzání a pískoty, končetiny i klouby, ale i hlavičky. Duše hraček ale v žádné zásuvce nebyly, ty nejsou k mání v žádné nemocnici. Moc vdechnout hračkám duši má jen dítě. Ne ovšem hračkám bezduchým. Ostatně bezduché hračky by vám v Doll Hospital ani nevzali a odkázali by vás na nějaký servis nebo opravnu. A obráceně: hračky s duší se nedají opravit, ty se musí ošetřit a vyléčit. A když to nejde, nic nepomůže; vypustí duši a zemřou. Duše však žije dál a někdy má to štěstí, že se novým vdechnutím převtělí.

Petr Nikl vystavil kdysi zemřelé hračky. Byly z bílého plyše, jak se na takové bytosti sluší, a za každou byla na saténu tužková kresba odpovídající tváře/duše. A udělal jim i hodně trvanlivé pomníčky – sienitové desky, odlehčené velkými kruhovými průduchy a průhledy, s kresbami (tužkou s diamantovým hrotem) tváří/duší.

Petr Nikl dostal loni Cenu Jindřicha Chalupeckého. To je prestižní cena pro mladé umělce, založená v r. 1990 z podnětu Václava Havla, Theodora Pištěka a Jiřího Koláře. Nese jméno předního českého teoretika a kritika umění a literatury Jindřicha Chalupeckého. Z umělců, které jsme zde ve Vesmíru představili, získal tuto cenu r. 1994 Michal Gabriel (viz Vesmír 71, 358, 1992/6). S cenou je spojen studijní pobyt v Headlands v Kalifornii a výstava ve Špálově galerii, kterou kdysi Jindřich Chalupecký řídil. Ta Niklova se konala letos v červnu a naše fotografie jsou z ní. Zadní místnost galerie, kam se sestupuje po několika schůdcích, byla plná duší a dušiček (ostatně výstava se jmenovala Zimní vodník): byly nakresleny na zdi a odrážely se v zrcadlech na podlaze, na něž byla napuštěna voda. A když se voda zčeřila, duše hraček ožily. A vůbec na této výstavě bylo mnoho duší pohádkových bytostí: Zimního vodníka, Velkého žabáka, Převozníka, Mosazného kralevice, Bajaji, Víla (vílina muže) - a samozřejmě a především: Petra Nikla, který jim ty duše vdechl.

Poučení synovské

Když probudí se hlína je to myš

Je-li sklu zima zaroste větvičkama

Ryba je hastrmaní lžička Víš

A slza Slza je voda co je sama

FRANTIŠEK HALAS

Ladění

Fr. Borový, Praha 1942

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné