Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Aféra

 |  5. 9. 1996
 |  Vesmír 75, 483, 1996/9

Občas se stane, že se ve vědě odhalí podvod nebo podvrh. Pak je z toho aféra, v níž obvykle dopadnou hůř ti, kteří naletěli, než ten, kdo podváděl. Odrůdou podvodů jsou žerty; ty se nejčastěji objevují v dubnových číslech seriózních časopisů anebo v okurkových číslech méně seriózních novin 1) . Takzvaná „Sokalova aféra“, která od května letošního roku otřásá akademickým světem, nevznikla z podvodu nebo podvrhu, avšak ani z rozmarného žertu. Její původce, profesor fyziky na Newyorské univerzitě Alan D. Sokal, považuje svůj čin za experiment s výchovným účinkem.

Co učinil: znechucen vágností, frázovitostí a libovolností odborných textů, produkovaných postmoderně, poststrukturalisticky a feministicky orientovanými humanitními autory (hlásícími se k akademické levici stejně jako on, což ho zvláště hnětlo), rozhodl se Sokal napsat parodii na jejich způsob psaní. Vytvořil rozsáhlou směsici (správných) tvrzení ze současné fyziky (jako je kvantová teorie gravitace), citátů z oněch postmoderních autorů, zkratkovitých přenosů z jedné oblasti do druhé a zpět, záměn doslovných za metaforické významy a jiných „pravd, polopravd, čtvrtpravd, nepravd a syntakticky správných vět bez jakéhokoliv smyslu“ (jak o tom sám později napsal) a výsledek poslal domovskému časopisu oněch postmodernistů, aby jim dal za vyučenou 2) .

A ti, možná oslněni seriózně působícím článkem profesora fyziky ze seriózní univerzity, možná zmámeni jeho postmoderně se tvářícími a pro ně lákavými závěry (pravda neexistuje, objektivní realita neexistuje, vše, čím se zabývá věda – i fyzika –, jsou čistě jen společenské a jazykové konstrukce, věda by měla být „konkrétním nástrojem progresivní politické praxe“ atd.), to uveřejnili. Na to ovšem Sokal čekal a vzápětí prozradil v jiném podobném časopise, že to byl podvrh, záměrná snaha oslnit, zmámit a demonstrovat jejich lajdácký přístup k věci 3) .

Rozpoutala se vášnivá debata, která se dostala i na stránky denního tisku a živě si mravenčí po internetu 4) . Jedni jsou na straně té, druzí na straně oné, a zejména je o čem mluvit, protože vyvoláni jsou duchové Pravdy, Reality, Důvěry, Svobody, Vědy, Kultury, Jazyka, Politiky a kdovíčeho ještě. Možná se k tomu někdy jindy vrátím, pro tentokrát jen jednu menší poznámku o interpretaci textů.

Existuje takzvaná postmoderní literární „kritika“. Podle ní nemusí mne, jako badatele, nad textem (a to nejen básnickým) zajímat ani tak to, co asi měl autor „opravdu“ na mysli, ba ani co text „sám o sobě“ říká, nýbrž něco, co jej překračuje: co mne samotného nad ním volně napadne. Třeba nějaká náhodná souvislost s něčím, co už vím (autor možná ne), nějaká analogie, anomálie, náznak, podoba. Důležité ovšem je, aby z toho nakonec něco bylo, abych z toho něco nového a pozoruhodného vytěžil. Plané hraní smysl nemá – anebo má, pokud po mně přijde někdo další a něco nového a pozoruhodného z mého hraní vytěží sám.

Takto si aspoň (poněkud svévolně, ale v dobré vůli) postmoderní textovou analýzu domýšlím já sám. A vychází mi, že na tom něco je. Nejedna závažná myšlenka měla u svého zrodu překvapení nad souvislostí tam, kde by nikdo předem žádnou sovislost nečekal. A i kdyby čekal, nedočkal by se, protože nestačí čekat, je třeba otevřít oči a mysl.

Otázka nad Sokalovou aférou: je postmoderní textová analýza použitelná i na přírodovědecké texty čtené očima humanitního vzdělance? Anebo naopak: na literární, poetické, esejistické a jinak vágní texty čtené očima přísného přírodovědce?

Vybral-li si Sokal odborné termíny přesných věd jako „komplementarita“, „diskontinuita“, „turbulence“, „ohraničenost“, „časoprostorová pěna“, „struny“, „úplet“ (weave) a škodolibě je přenesl do nepatřičných kontextů ze sociálních, humanitních a kulturních oborů, užil vlastně téže metody objevování. Jen s tím rozdílem, že součástí jeho záměru bylo neobjevit nic, což se mu i skvěle podařilo. Jako parodie by to ovšem bylo ještě dokonalejší, kdyby ve své hře byl důslednější a něco třeba i objevil.

Problém je trochu v něčem jiném. Na rozdíl od přírodních věd a matematiky, nereprezentují badatelé humanitních oborů (jako je například literární teorie, historiografie, politologie, kulturologie apod.) své poznatky povinně vždy jako výsledek přesvědčivého a jednoznačného logického odvozování, jako výsledek výpočtů či protokolů z pozorování. Častěji se u nich setkáme s volnými úvahami, vyhmatáváním souvislostí, hraním si s pojmy, formováním otázek, nabízením hypotéz. Chceme-li porozumět takovému badateli, je svrchovaně důležité, zda mu důvěřujeme nebo nikoliv. Důvěřovat neznamená věřit všemu, co řekne nebo napíše, stačí mít pocit, že tomu věří on sám. Že říká a píše, co si myslí, a že tedy nepodvádí ani nežertuje.

Práce autora, jemuž důvěřuji, čtu jinak, než kdybych mu nedůvěřoval anebo si nebyl jist. Čtu například tak, že kdykoliv narazím na něco divného nebo nesrozumitelného, zamyslím se, jaký by se pro to mohl najít smysl – může to přece být nezvyklá metafora, popřípadě kulhavá metafora, záleží na tom, jak umím číst.

Sokalův článek jsem četl již s vědomím, že jde o žert, a smysl jsem proto nehledal. Smysl ostatně nebyl v onom článku samém, nýbrž v aféře, kterou vyvolal.

Poznámky

1) O dvou takových žertech viz např. Vesmír 65, 230, 1986/4 a Vesmír 73, 106, 1994/2
2) A. Sokal, Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity. Social Text, Nos 46-47, Spring-Summer 1996
3) A. Sokal, A Physicist Experiments With Cultural Studies. Lingua Franca, May-June 1996, pp. 62-64
4) Např. The New York Times, May 21, 1996, Newsweek, June 3, 1996.

Webová stránka: http://weber.u.washington.edu/jwalsh/sokal/
">weber.u.washington.edu/jwalsh/sokal/">http://weber.u.washington.edu/jwalsh/sokal/
5) Viz např. sborník U. Eco et al.: Interpretácia a nadinterpretácia, Archa, Bratislava 1995 (zejména příspěvek J. Cullera)
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné