Poslední tři minuty

V recenzi doc. Jiřího Langra ke knize Paula Daviese: Poslední tři minuty (Vesmír 75, 346, 1996/6) jsem přivítal jeho přesvědčení, že „současné modely vývoje vesmíru jako celku jsou založeny na fyzice jako celku. ... a ,pozemsky‘ experimentálně ověřená fyzika tvoří až podivuhodně úzké mantinely, ve kterých se může fantazie kosmologů pohybovat“.

Považuji to za potvrzení svého již dříve zveřejněného stanoviska, že kosmologický model může být pravdivý jen tehdy, pokud především splňuje zákon zachování energie, protože bez jeho platnosti by nejen celý vesmír, ale i život v něm ztratil všechen smysl.

Je ke škodě pokrokové české kosmologie, že docent Jiří Langer ve své recenzi konkrétněji nezhodnotil „Úvahy“ P. Daviese z pohledu fyziky jako celku, protože je jedním z mála, který přes trvající cenzuru dogmatiků smí publikovat svoje názory, aniž by se musel uchylovat k „samizdatu“.

Tuto pozornost by si podle mého názoru zasloužila zvláště hypotéza o falešném vakuu.