Lze se adaptovat na noční práci?

Někteří lidé, kteří delší dobu pracují v nočních směnách, uvádějí, že si na noční práci zvykli. Je pravda, že si mohou po určité době „přehodit“ denní biorytmy a v noci být stejně čilí jako dříve ve dne? Vzhledem k tomu, že některá povolání vyžadují i v nočních směnách vysokou výkonnost, nemá-li být ohroženo zdraví i jiných lidí a nemají-li být ohroženy i větší materiální hodnoty, je tato otázka důležitá jak zdravotně, tak ekonomicky.

V lidském organizmu se během 24 hodin mění významně mnoho charakteristik. Některé tyto biorytmy svým průběhem spolu fyziologicky korelují. L. Weibel a spol. z Laboratoře fyziologie a psychologie prostředí ze Štrasburku vyšetřili změny hladiny hormonu kortizolu v krvi osob pracujících v noci a pro srovnání osob aktivních ve dne (Amer. J. Physiol. – Endocr. Metab. 33, 608, 1996). U osob pracujících v noci byl změněn průběh rytmu hladin kortizolu tak, že se stal méně pravidelný. I jejich začátek spánku byl však spojen s poklesem hladiny kortizolu, stejně jako u osob aktivních ve dne. Přizpůsobení noční práci tak nezahrnovalo obrácení průběhu biorytmu, ale změnu jeho průběhu (disociaci).

Znamená to, že subjektivní pocit o plné adaptaci na noční práci není zcela objektivní, obrácení biorytmu brání jak přírodní (např. změny osvětlení, změny teploty), tak sociální faktory. Do jaké míry zvyšují pocit úplné adaptace příplatky za noční práci, však nebývá součástí fyziologického měření.