Zapomínat se nesmí

 |  5. 5. 1996
 |  Vesmír 75, 294, 1996/5

Jan Šmarda: Řada protagonistů a horlivých sloužících tehdejšího režimu (a obdobně i koryfejů politiky KSČ z období po srpnu 1968) žije stále mezi námi a dává o sobě slyšet. Kde je ona pomyslná dělicí čára mezi tím, nač lze pohlížet jako na špatnou, leč mrtvou minulost a s dávkou velkorysosti zapomenout, a tím, co zapomenuto ani odpuštěno být nemůže a ani nesmí?

Josef Svoboda: Zapomínat se nesmí, nemá-li se podobná zkušenost v budoucnu opakovat. A mně se zdá, že se u nás i ve světě na minulé půl století temna, nebo, moderněji řečeno, malé doby ledové u nás, a tři čtvrtě století v Rusku rychle zapomíná. Rodiny stovek popravených a tisíců o svobodu a zdraví připravených spoluobčanů onoho „nejpokrokovějšího společenského zřízení na světě“ nemohou zapomenout. Snad mohou jen odpustit svým osobním trýznitelům, pokud tito jednotlivci nějak naznačí, že je jim něčeho líto, a myslí to upřímně. Někdy v roce 1972 jsem se v Kanadě, ještě jako postgraduální student, zúčastnil přednášky známého českého komunistického agenta a stranického prominenta, který po r. 1968 také odešel na západ. Hned mu bylo nabídnuto místo profesora na významné univerzitě, přestože se nezřekl své platformy socializmu a neomluvil se za léta služby opresivnímu režimu. Zde, na svobodném kontinentě, hovořil o socializmu „s lidskou tváří“ a sklízel hlučný potlesk. Přihlásil jsem se o slovo a řekl jsem, že tento člověk byl jedním z utiskovatelů národa a mým nepřímým věznitelem. Neuvěřitelné, i zde je opět ve funkci učitele a já stále jen v postavení studenta. Nevyrušilo ho to ze zpupného klidu: „Bad luck!“ zasmál se a přítomné publikum mu znovu zatleskalo.

Na sluhy a posluhy bývalého režimu, pokud nemají na svědomí konkrétní zločin, je nutno pohlížet jako na odzbrojené žoldáky. Brzdí vývoj a kalí vodu, ale kromě některých z nich s vyšším posláním nejsou opravdu nebezpeční. Čas se o ně postará. Nebezpečnější jsou zlé návyky. Přežívají, a jako tělesný hmyz nechtějí mnohé opustit. Špatné příklady ze Západu také nepomáhají situaci zlepšit.

/Z rozhovoru J. Šmardy s J. Svobodou/

Věda a civilizace

[...] Nedopusťme, aby zvítězily filozofie či světonázorová schémata založená na protestu proti rozumu, proti objektivitě, logice a pravdě. To bychom popřeli základní stavební kameny celé západní civilizace. A mám strach, že právě k tomu leckteré dnes populární „ismy“ směřují.

Tím se dostávám k otázce racionální mezilidské komunikace. Společnost nemůže být zdravá, není-li respektován argument, logika, rozum, fakta, pravidla konverzace, otázka a odpověď, vítězí-li naopak silné slovo a neargument, pohrdá-li se fakty, nechávají-li se otázky nezodpovězené, resp. nečeká-li se na odpověď. [...]

Václav Klaus: Co potřebuje svobodná společnost, Lidové noviny 30. března 1996

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorech

Jan Šmarda

Josef Svoboda

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné