Únor ve vědě

Co dál po Hubblovu kosmickém teleskopu?

Hubblův přístroj chrlí jeden objev za druhým. Astronomie bude ještě dlouhá léta žít z jeho přínosu. Nicméně astronomové se už dnes musí zamýšlet nad tím, co budou potřebovat, až nadejde čas jeho morální i fyzické smrti. Řeší to nyní i Evropská kosmická agentura, která si k tomuto účelu zřídila v Holandsku kancelář pro budoucí vědecké projekty. Expertizu zadala anglicko-francouzské společnosti Matra Marconi Systems. Ta nyní přišla s dvěma idejemi dalekohledu, jímž by bylo možno ve vesmíru uvidět ještě tisíckrát větší detaily než Hubblovým kosmickým teleskopem.

První návrh spočívá ve zřízení optického interferometru na Měsíci, a to v jeho rovníkové oblasti. Superdalekohled by byl tvořen šesti přístroji o průměrech zrcadel 1 m. Přístroj na Měsíci by měl však i určité nedostatky, poměrně složité a nákladné by bylo chránit ho před měsícotřesením i chvěním povrchu při dopadu meteoritů. Stavba by si vyžádala i lety lidí na Měsíc a s nimi lze těžko počítat před rokem 2025.

Nadějnější se proto zdá druhý návrh. Zřídit na oběžné dráze kolem Země „flotilu“ šesti dalekohledů, které by opět pracovaly jako interferometr. V tomto případě by mohl tento superdalekohled začít pracovat ve vesmíru v r. 2015.

Co bychom už mohli podle současného názoru astronomů vidět ve vesmíru přístrojem, který by tisícinásobně překonával Hubblův teleskop? Důvěrně bychom se mohli seznámit s jádrem naší Galaxie i s jádry jiných aktivních galaxií. Třpytivé body hvězd by se dalekohledu konečně začaly jevit jako kotoučky a mohli bychom na nich studovat detaily, které dosud známe jenom z naší hvězdy a nyní díky Hubblovu přístroji i z Betelgeuse (pozn. red.: viz podrobněji Josip Kleczek, str. 195). U mladých hvězd, zahalených do oblaku prachu a plynu, by určitě bylo možné konečně přímo zahlédnout hledané planety cizích sluncí...

Argentinské miliony rozhodly

Jednotlivé státy se musí k celosvětovým projektům sdružovat nejen proto, že to vyžadují horentní finanční náklady, ale také proto, že i území kontinentů pro ně začíná být malé.

80 astrofyziků a fyziků z 19 zemí se rozhodlo koncem r. 1995 zbudovat rozsáhlou aparaturu ke studiu vysokoenergetického kosmického záření na jižní polokouli v Argentině. Zájemci byli i Australané, Jihoafričané a Brazilci. Brazílie slibovala přispět 10 miliony dolarů, Argentina 15 miliony.

A tak v Argentině vznikne na ploše 3 000 – 5 000 km² observatoř se sítí detektorů. Bude se jmenovat Auger – na počest francouzského fyzika Pierra Augera, který se právě vysocenergetickými částicemi kosmického záření zabýval. Výstavba přijde na 100 milionů dolarů. Pozn. red.: viz „Kosmické záření: Okno k nové fyzice“, Vesmír 75, 174, 1996/3.

V červnu se bude konat další porada, která má rozhodnout, kde a za čí peníze bude vybudována obdobná stanice na severní polokouli.

Výzkum spršek kosmického záření dopadajícího k nám na Zemi ze Slunce a z mezihvězdného prostoru má i v době gigantických urychlovačů elementárních částic dál nesmírný vědecký význam, nikoli pouze půvab exotického lovu v neznámu kosmu.

Japonsko investuje do lidského genomu

Když se vrátila v únoru skupina pracovníků Akademie věd České republiky z Japonska, hovořil profesor R. Zahradník o „nejtrýznivějším“ současném problému japonských badatelů – jak rozumně využít zásadní zvýšení dotací na vědu. Dosvědčuje to i zpráva o japonské snaze dohnat zpoždění ve studiu lidského genomu.

A tak jsou zakládány dvě nové společnosti. V první pojmenované Helix (šroubovice) se soustředí 20 japonských farmaceutických firem na vývoj metod, které umožní určit funkce již izolovaných genů. Ke druhé společnosti Genome Pharmaceutical, řízené Ministerstvem zdravotnictví, se připojilo 10 firem. Věnovat se budou identifikaci genů, které jsou odpovědny za dědičné choroby v dětské japonské populaci. Předpokládá se, že si obě společnosti na sebe posléze vydělají.

Japonsko věnovalo na výzkum lidského genu ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi málo. Tento výzkum se na špičkové úrovni prováděl jen ve společnosti Otsuka Pharmaceutical a ve třech univerzitních laboratořích, mimo jiné ve známém středisku lidského genomu na Tokijské univerzitě, jehož vedoucím je prof. Yasuke Nakamura. Ministerstvo vysokých škol věnovalo na tento vědní směr ročně 20 milionů dolarů (což je např. pouhá čtvrtina sumy, kterou na výzkum lidského genomu věnuje Francie z veřejných prostředků a z peněz soukromých nadací).

Japonsko tedy nyní bude štědřejší. Podle vyjádření finančního odborníka Yoshiria Ohtakiho japonští vědci narážejí na potíž, že univerzitní profesoři nesmějí na rozdíl od svých amerických kolegů zakládat soukromé firmy a ani být podporováni soukromou společností. V Japonsku rovněž není zvykem dát si patentovat to, z čeho by mohl být nějaký zisk. Tím vznikají značné bariéry mezi univerzitami a farmaceutickým průmyslem a pokrok v této sféře se prosazuje obtížně.

Dokonce i z katastrofy umějí Japonci získat výhodu

Takovýto titulek bylo možno číst v ruském tisku a byl vyvolán šokem z toho, jak z ruského hlediska nepředstavitelným tempem Japonsko likviduje následky živelné pohromy, ke které došlo teprve před rokem, 17. ledna 1995.

Západ Japonska tehdy zpustošilo velké zemětřesení s epicentrem v Kóbe. V živé paměti máme televizní pohled na zhroucené domy, zničené komunikace a půl milionu rodin bez střechy nad hlavou. Otřesy zahubily 6 000 lidí. Celkové škody, způsobené za několik vteřin, byly určeny na 90 miliard dolarů. Zničená oblast se proměnila v hromady trosek, jejichž hmotnost byla odhadnuta na 14 milionů tun.

Ruští novináři jsou šokováni tím, co se podařilo jejich sousedu za pouhý rok. Kóbe se samozřejmě ještě zcela neobnovilo a japonská veřejnost má řadu výhrad vůči vládě za její nedostatečné tempo likvidace následků i malou finanční pomoc obětem. Nicméně vláda jen na obnovu společenské infrastruktury poskytla za uplynulý rok 3 300 milionů dolarů... Za rok se průmyslový potenciál regionu obnovil z 80 %. Významným přístavem Kóbe už prochází 70 % nákladů. Zcela byly odklizeny trosky, což podle původních odhadů mělo trvat dva až tři roky. Nikoli za měsíce, ale za týdny bylo znovu vybudováno zásobování vodou, plynem, elektřinou a zajištěno telefonní spojení. Zcela byly znovu postaveny veškeré silnice, dálniční silnice, ulice a cesty. Pracuje se už pouze na půlkilometrové estakádě dálnice, jejíž pokroucené vozovky známe z televize. I železniční tratě jsou zcela rekonstruovány.

Obdivuhodné je řešení bytového problému. Ačkoli bez obydlí zůstaly statisíce lidí, nikdo z nich nemusel spát pod širým nebem. Nejprve byli ubytováni v útulcích, pak jim byla bezplatně poskytnuta provizorní obydlí – pro jednotlivce nebo dvojice místnost o 10 m² s kuchyňkou, koupelnou a záchodem. A začalo se intenzivně stavět. Všichni postižení by měli opět bydlet podle svého přání už začátkem příštího roku. Dva roky tedy postačí na obnovu bytového fondu celé postižené oblasti.

Vláda přijala ihned po katastrofě 16 potřebných zákonů řešících svízelnou situaci postižených. Např. byli dočasně osvobozeni od daní a byly zajištěny granty pro jejich aktivitu.

Celostátní program pojmenovaný Fénix koordinuje v příštích deseti letech 660 rozsáhlých projektů, které by měly nejen zcela zahladit následky katastrofálního zemětřesení, ale proměnit oblast Kóbe v mimořádně rozvinutou část Japonska. Tím by měl stát získat výrazný impulz k rozvoji celého národního hospodářství. Pomoc Kóbe by tak neměla Japonsko ochudit, ale naopak zvýšit jeho národní produkt o 1 – 1,5 %.

Přestanou se lidé přemnožovat?

Dosud jsme slýchali především nářek nad populační explozí, při které by lidstvu nakonec hrozilo, že umře hlady i žízní a zalkne se vydýchanou atmosférou.

Vídeňský Mezinárodní ústav aplikované systémové analýzy zveřejnil studii, která zní velice optimisticky. Máme velmi pravděpodobě naději, že dnešní počet lidí na Zemi – 5 750 milionů – nikdy nevzroste na dvojnásobek.

Demograf Wolfgang Lutz se svými kolegy bral v úvahu rozdílný demografický vývoj v 13 regionech světa včetně odlišné úmrtnosti, možností výroby potravy i úrovně lékařské péče.

Počet lidí bude samozřejmě v některých oblastech dál výrazně růst, obyvatelstvo Afriky se patrně skutečně ještě ztrojnásobí. Nicméně ve světě jako celku by nás mělo být v r. 2050 zhruba 10 miliard a v r. 2075 asi 11 miliard, čímž by se růst populace měl zastavit, takže v r. 2100 bychom měli setrvat přibližně na oněch 11 miliardách. Pak by počet lidí mohl dokonce i klesat.

Můžeme těmto analýzám věřit? Dodejme, že autoři studie soudí, že s 95% jistotou bude populace v r. 2100 v rozmezí 6 – 17 miliard a s 64% jistotou tvrdí, že populace Země nikdy nepřesáhne oněch 12 miliard, které by znamenaly zdvojnásobení dnešního stavu.

Olestrou proti populačnímu růstu?

Titulek je to do značné míry ironický, protože ti, kteří chtějí prosadit olestru do našeho jídelníčku, dokazují, že tento potravinářský zázrak je lidskému zdraví neprosto neškodný. Firma Procter and Gamble nás o tom možná zanedlouho bude přesvědčovat i na českých televizních obrazovkách.

Má to být senzace a netušené obohacení našeho života. O co tedy jde? Koncem ledna americký Úřad pro potraviny a léčiva dal souhlas, aby společnost Procter and Gamble mohla dát na trh nový druh tuku, který chutná jako tuk, chová se jako tuk a tukem není. Dovedete si představit ty možnosti? Budete moci chroupat bramborové lupínky bez omezení, budou chutnat jako ty dnešní, ale tuk v nich žádný nebude. Přesněji tento tuk proběhne naším tělem a to si z něho nenechá ani trošku. Toužebně očekávaná potravina všech při těle? Možnost cpát se bez obav?

Mnozí lékaři však jsou znepokojeni. Procter and Gamble tvrdí, že neškodnost byla ověřena při pokusech, kdy olestru jedlo několik set lidí po tři týdny. Profesor epidemiologie Henry Blackburn z Minnesotské univerzity v Minneapolisu varuje, že takový test není seriózní.

A to úřady schválily požívání olestry pouze při přípravě chuťovek v snackbarech, Procter and Gamble směřuje samozřejmě k tomu, aby se olestra objevila i v potravinářském sortimentu v obchodech vedle ostatních jedlých olejů a tuků.

Nejde však jen o nedostatečné ověření nezávadnosti. O jednom nepříjemném vedlejším účinku požívání se už ví. Olestra, která není absorbována v těle, s sebou strhává a odvádí vitaminy A, D, E, K, a navíc i karoteny, o kterých někteří lékaři stále ještě soudí, že jsou určitou ochranou před srdečními chorobami i rakovinou, ačkoli nejnovější výzkumy ve světě to víceméně popírají. Společnost argumentuje tím, že by olestru uměle o tyto vitaminy obohacovala, nikoli však o karoteny. Lékaři dále zjistili, že požívání olestry působí průjmy a žaludeční křeče.

A tak se v Americe proti povolení zázračného tuku olestry formuje fronta řady lékařů i spotřebitelských organizací.

Pohled do těla egyptské kněžky

Britští badatelé J. Taylor a A. J. Spencer použili nový postup průzkumu egyptských mumií, při kterém je možné tělo zkoumat, aniž je vyjmuto ze sarkofágu. Trojrozměrný pohled do těla kombinovaný se speciálními klinickými lékařskými postupy, při kterém se mumie nijak nepoškodí, odhalil nové skutečnosti o egyptské kněžce Tjenmutengebtiu, která žila v údobí 22. dynastie v letech 945 – 715 před Kristem. Dříve se soudilo, že zemřela ve věku 25 – 40 let, nová metodika stanovila její věk na 19 – 23 let. Na jejích nohou byly pod sarkofágem zjištěny amulety. Metodika umožňuje, že vědci se mohli seznámit například se stavem jejího chrupu. Rozpoznán byl „na dálku“ i postup, jakým byla lebka zbavena mozku – byl vyňat pravou nosní dírkou...

Časopisy pod vlivem přitažlivé síly Internetu

Možnosti i exploze Internetu jsou dalším důvodem k obavám vědeckých nakladatelů. Už dnes dosáhl počet nejprestižnějších vědeckých periodik, která jsou šířena Internetem, počtu 400. Elektronickou podobu získaly nejprve časopisy fyzikální, ale začínají už je následovat i časopisy společenských věd.

Takže, kdy nastane doba, v níž se věda bude psát, šířit, číst i archivovat výhradně elektronicky a nikoli papírově? Molekulární genetici jsou přesvědčeni, že např. nedávno časopisecky vydaný seznam všech nalezených lidských genů, tlustý spis připomínající telefonní seznam nebo vlakový jízdní řád, v němž není k nalezení mnoho obyčejných lidských vět, bude napříště k dosažení už pouze na Internetu.

Nikdo však nedovede odhadnout, které časopisy takto nejdříve zmizí ve své „papírové“ podobě a které nám zůstanou. Na které podobě budou moci vědečtí nakladatelé vydělávat?

Lucy byla mužem?

Zdá se, že Lucy, slavná dáma stará 3 miliony let a považovaná za první článek lidského genealogického stromu, byla ve skutečnosti mužem.

K tomuto závěru dospěli dva švýcarští antropologové M. Hausler a P. Schmid poté, co provedli nový průzkum její pánve. Ukázalo se, že pánev je příliš úzká, než aby jí mohlo projít australopitecké dítě.

Kostra Lucy, objevená v etiopském Hadaru r. 1974, byla považována za příliš drobnou, než aby mohla patřit muži. Výzkumy pokračují a tak uvidíme, zda věda nebude muset Lucy přejmenovat.

Dinosaurus na hnízdě

Oviroraptor, dinosaurus všeobecně známý díky filmu Jurský park (ačkoli ho nenajdeme dosud v naučném slovníku), vyvolal nyní senzaci, a to v paleontologickém světě. V Ukhaa Tolgod na jihu středního Mongolska byl právě nalezen tento dinosaurus, kterého smrt zastihla na hnízdě, když kladl vejce.

Kostra je téměř úplná, chybí pouze lebka, několik článků zadních končetin a páteř. Pod sebou oviroraptor ukrýval 15 svých vajec, uspořádných v kruhu. Přední končetiny měl skloněny dozadu, zadní uloženy dopředu a břicho právě nad středem hnízda. Obdobnou polohu zaujímají ptáci a zatím nikdy nebyla při vykopávkách dinosaurů zjištěna. Je to o to zajímavější, že oviroraptor nebyl létajícím dinosaurem.

A peníze se vždycky najdou? Ale na co...

Americký kongres měl požádat CIA – Ústřední zpravodajskou službu – o to, aby financovala tajný program výzkumu Pentagonu týkající se možnosti využití paranormálních jevů. Jenže agentura, která vypracovala v létě 1995 revizi účtů tohoto programu, došla k závěru, že takovýto výzkum nemá žádný smysl. Pentagon, který prý měl ještě v červnu loňského roku zaměstnávat tři média, se bránil prohlášením, že pakatel několika milionů dolarů, které během let tomuto zkoumání věnoval, nebyly vyhozeny nadarmo, protože v minulosti umožnily odhalit velmi důležitý program sovětských ponorek...

Německé Ministerstvo vědy uvolnilo 400 000 marek na to, aby bylo seriózně zjištěno, zda je akupunktura při bolesti hlavy stejně účinná jako analgetika.

Výzkum je plánován na tři roky a má jej provádět na 260 pacientech dr. Raymund Pothmann z dětské neurologické kliniky v Oberhausenu.

Ruští laureáti státních cen na trvalé dovolené?

V Rusku předával 13. února Boris Jelcin laureátům státní ceny za rozvoj vědy a techniky. Při této příležitosti slavnostně oznámil, že Ruské akademii věd bude poskytnuto navíc pro řešení její tíživé situace 50 miliard rublů.

Jenže... Vzhledem k inflaci dosahuje měsíční rozpočet Akademie 150 miliard rublů. Průměrný plat v Ruské akademii věd je nyní 300 000 rublů, ale na výplaty často není. Akademie dluží svým pracovníkům momentálně 1 trilion rublů.

Platy jsou naprosto nedostačující – v tom vidí Rusové i nepřímou příčinu nedávno havárie na jaderném zařízení v Dimitrovgradu, která naštěstí nepřekročila hranice výzkumného centra.

Nakolik je ruská věda fakticky zlikvidována? Částečně pomáhají kontrakty pro Západ – ty v současnosti živí 30 000 vědeckých pracovníků Ruska, což se rovná počtu vědců a techniků soustředěných v novosibirském vědeckém městečku. Nikdo není schopen ani odhadnout, kolik vědců už odešlo mimo sféru vědy. Prezidentský fond badatelského výzkumu téměř nemá prostředky. Na vysokých školách se měl snížit počet vědeckých pracovníků na desetinu.

Prezidium Ruské akademie věd rozeslalo na akademická pracoviště dopis, ve kterém navrhuje vedení ústavů, aby své zaměstnance poslalo na dovolenou na neurčitou dobu. 1. února byla zmrazena činnost nakladatelství Akademie Nauka. Oficiálně bylo zastaveno vydávání 150 vědeckých a populárněvědeckých časopisů.

Prezidium Ruské akademie věd na svém zasedání 13. února už hledalo i takové zdroje jako využití akademických „dač“ u Moskvy, které dosud měli k dispozici akademici nebo jejich rodinní příslušníci. Takový zásah do práv akademiků už prý představuje v Rusku úplnou revoluci.

A co se píše ve Francii o středoevropské vědě?

V únorovém čísle La Recherche jsme se mohli dočíst následující hodnocení. Stojí za přečtení, abychom věděli, jak některé kruhy ovlivňující veřejné mínění na Západě vnímají dění ve střední Evropě:

Vědecká čistka ve východní Evropě. Tisíce vědců, profesorů na univerzitách a středoškolských profesorů se staly obětí „dekomunizace“ Evropy.

Ve zprávě, která vyšla v září 1995, se Morton H. Sklar z AAAS (American Assotiation for the Advancement of Science) a Krassimir Kanev z bulharského Výboru pro respektování helsinských dohod pohoršují nad neblahými důsledky zákonů, které byly v letech 1989 a 1990 přijaty v Bulharsku, Německu a České republice krátce po pádu komunizmu. Účelem těchto zákonů bylo odstranit z veřejných služeb všechny, kteří nějakým způsobem spolupracovali s předchozím režimem.

Podle této zprávy více než 3 000 bulharských vědců v posledních třech letech ztratilo zaměstnání. Ve východním Německu byly vědecké kruhy zasaženy o to více, že dohody o sjednocení měly vzhledem k paralelním výzkumům za následek zrušení řady vědeckých ústavů, plánovaných projektů, a tedy i hromadné propouštění vědců. V Sasku, kde vládne Křesťansko-demokratická unie, se bez zaměstnání ocitlo 50 000 vyučujících, z toho 884 univerzitních profesorů a více než 11 000 středoškolských profesorů. V České republice sdílelo tentýž osud asi 6 % zaměstnanců univerzit. Tato čísla nezahrnují tzv. „dobrovolné odchody“, které podle našich zdrojů jsou velmi početné. Jako ohlas na tuto zprávu spáchal sebevraždu v listopadu 1995 Armin Ermisch, profesor buněčné biologie na univerzitě v Lipsku. Poté, co byl Ermisch obžalován ze styků se STASI, podal r. 1992 demisi. O rok později byl sice odvolacím soudem zbaven tohoto podezření, ale přes veškerou podporu západních vědců nezískal své původní postavení. Vědom si svého práva, odvolal se znovu k soudu, který vyzval Ministerstvo vědy, aby ho opět zaměstnalo. Bezúspěšně. Z 300 německých profesorů, kteří se takto odvolali, jich vyhrálo svůj proces pouhých 25 a z nich se zatím pouhá třetina mohla vrátit na své místo.