Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Krajina očima ekologů

Hledání klíčů od domova pro příští tisíciletí
 |  5. 4. 1996
 |  Vesmír 75, 223, 1996/4

Chránit něco tak vágního a subjektivního, jako je jakýsi ,krajinný ráz‘, je na pováženou“; leč přece „potřebujeme najít klíč k interpretacím, k syntéze.“ (J. Sádlo, Vesmír 75, 97, 1996/2)

Klíč pro souběžný výklad vlastností krajiny – charakteristického reliéfu, funkčně propojených ekosystémů a historicky vzniklých civilizačních prvků – musí být použitelný pro ty, kdož o osudu krajiny rozhodují: pro vlastníky půdy, investory, politiky a úředníky.

Ekologické i estetické změny krajiny mají svůj původ ve změti rozhodnutí o jednotlivých konkrétních územích (zpravidla parcelách). Přímé „rozhodování o krajině“ neexistuje. Většina pronikavých změn v ní vznikala, vzniká a bude vznikat jako „vedlejší“ účinek rozhodnutí o využití jednotlivých pozemků, z nichž tím nejradikálnějším je umístění stavby. Především v rozhodování o využití pozemku je podle našeho soudu hledaný praktický klíč k interpretacím krajiny.

Legislativní rámce

Hrubý klíč k interpretaci krajiny poskytuje znění zákona. Krajinný ráz „je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“. Ochrana krajinného rázu je především ochranou estetických a přírodních hodnot – významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině (§12 zák. č. 114/1992 Sb.).

Klíč je to hrubý, přece však v operativě územního rozhodování použitelný. Zákon jej svěřuje stavebním úřadům a správám velkoplošných chráněných území, konkrétně třem národním parkům a dvaceti čtyřem chráněným krajinným oblastem, jež pokrývají 14,4 % státního území (viz mapku). Rady okresních úřadů využily do konce r.1994 své kompetence v ochraně krajinného rázu tím, že vyhlásily víc než stovku přírodních parků s individuálně formulovanými ochrannými podmínkami.

Dynamika krajiny ve světle statistiky

Půl století ve vývoji krajiny není dlouhá doba, ale české a moravské krajiny jsou podrobovány změně už potřetí. Kolektivizaci zemědělství v 50. letech, direktivně prosazené koncentraci výrob v 70. letech a teď majetkovým restitucím a nastupujícím tržním vztahům v držbě půdy.

Posledních šest let se vyznačuje spontánním útlumem zemědělského využívání krajiny – jev pro ochranu přírody jistě pozitivní. Celková výměra zemědělského půdního fondu se průběžně zmenšovala už od začátku století, a to z 67,5 % území dnešní ČR v r. 1900 na 53,9 % v r. 1995; po r. 1989 však probíhal tento pokles (v důsledku dočasného útlumu záborů pro výstavbu) zatím nejpomaleji. Poprvé v tomto století je výrazný vzestup podílu trvalých travních porostů i statisticky nepodchycených ladem ležících ploch, zatímco dosavadní plynulý nárůst lesních ploch (samozřejmě ekologicky méněcenných) z 28,6 % v r. 1900 na 33,3 % v r. 1989 se za posledních šest let téměř zastavil.

Pro účely územního plánování byly už r. 1980 na základě expertního hodnocení uzavřeny plošné bilance území všech okresů z hlediska tří krajinných typů A, B, C a v jejich rámci tzv. stupňů krajinářské (zvýšené, základní, snížené) hodnoty. Výsledek přibližuje tabulka.

Nejrozšířenějším z účelově vymezených krajinných typů A, B, C je u nás B – typ krajiny „harmonické“ s téměř 60 % plošného zastoupení. Na tom není nic divného. Krajinný ráz Čech a Moravy určují především málo členité pahorkatiny, jež postrádají nekonečné lesy, nebetyčné hory či vodní plochy, jejichž konce nedohlédneš. Pro nás „nic zvláštního“, pro cizince to je předmětem obdivu. Česká a moravská „harmonická“ krajina byla formována do své podoby v podstatě selským barokem a při péči dobrých soudobých hospodářů může trvale uchovávat a dále rozvíjet jak její půvaby, nezaměnitelné s jinými krajinami, tak biodiverzitu (různost zde žijících druhů) vyšší než souvislé lesní komplexy.

Krajinářský typ B – krajina „harmonická“ se zvýšenou krajinářskou, tj. ekologickou a estetickou, hodnotou pokrývá dodnes pětinu až čtvrtinu našeho území, stává se však pozůstatkem minulých epoch. Přitom tento krajinářský typ zasluhuje naši soustředěnou péči. Vznikal a udržoval se lidskou činností a bez ní nemůže přetrvat. Takové činnosti však bezpodmínečně vyžadují „kulturní autolimitaci“ (H. Librová, Vesmír 74, 670, 1995/12), bez ní bude většina harmonické krajiny Čech a Moravy se zvýšenou krajinářskou hodnotou stále ochuzována. Její přechod ke krajinným typům A nebo C by nepochybně přinesl ochuzení našeho vlastního domova nejen pro venkovské obyvatelstvo, ale i pro většinu z nás, kteří žijeme v městských aglomeracích.

Státní regulace činnosti, která by se omezovala na zákazy a represe, v demokratických systémech s tržním hospodářstvím přestává být použitelná.

Ekonomické souvislosti

Pokud by se zákonem stanovené principy regulace činností na určitém zájmovém území (viz mapku) soustřeďovaly výlučně na omezování práv vlastníků půdy, mohly by být právem označeny za pozůstatky centrálně direktivního systému. V tržním systému má být omezování činností ve veřejném zájmu propojováno s ekonomickými stimuly tak, aby se péče o krajinu a její ráz stala podnikatelsky přitažlivou.

Pro výkon takové péče existuje ve státech Evropské unie objednávka, dlouhodobě (na 5 – 20 let) garantovaná státem. Mimoprodukční efekty zemědělství a lesního hospodářství jsou zde rozvíjeny jako veřejný statek, za který společnost, zastoupená různými organizacemi a demokratickým státem, platí uživatelům půdy. Také proto mohla Evropská unie r. 1992 stanovit, že zemědělská produkce se musí snižovat takovými způsoby, aby to prospělo ochraně životního prostředí. Od r. 1987 je zde zaváděn systém státních grantů nabízených vlastníkům půdy v „oblastech citlivých z hlediska životního prostředí“, pro něž si každý stát sestavuje vlastní katalog subvencovaných opatření péče o krajinu. Choulostivé oblasti jsou zde definovány jako „území, v nichž tradiční způsoby zemědělského a lesnického hospodaření vytvořily krajinu s biotopy volně žijících organizmů, jejichž uchování je v zájmu veřejnosti“. Subvencování vlastníků v choulostivých oblastech je chápáno také jako podpora regionálních kultur a výraz snah uchránit ve sjednocujícím se kontinentu vše jedinečné, specifické a nezaměnitelně národní.

Evropská ekologická síť – EECONET

Od r. 1993 probíhá v Polsku, Maďarsku, na Slovensku i v České republice rozsáhlý projekt Evropského programu IUCN (Světového svazu ochrany přírody), nazvaný „Národní strategie ochrany přírody: Národní ekologická síť v zemích střední Evropy“. Projekt je financován grantem Ministerstva zemědělství, péče o přírodu a rybářství Nizozemského království a u nás jej realizuje České koordinační středisko IUCN v Praze (viz mapku).

V politickém dokumentu Rady Evropy, nazvaném Evropská strategie biologické a krajinné diverzity (Štrasburk 1995), je deklarován společný cíl států Evropské unie „zajistit ochranu ekosystémů, ekotopů, druhů organizmů i genetické diverzity kontinentu ochranou krajin evropského významu v územně propojené podobě, označované jako EECONET“.

EVROPSKÁ EKOLOGICKÁ SÍŤ má zahrnout v jednotném územně propojeném systému:

1) pečlivě vybraná biocentra – „jádrová území“, která představují základní stavební kameny panevropské ekologické sítě a zahrnou reprezentativní ukázky všech typů ekosystémů v podobě schopné trvalé existence,

2) síť koridorů umožňující spontánní prostorovou komunikaci organizmů mezi jednotlivými biocentry,

3) území zvýšené péče o krajinu nebo plochy, na nichž dojde k určité rekonstrukci původních ekosystémů, která bude tlumit vnější vlivy nepříznivé pro prvky EECONET ad 1) a 2),

4) cílenou a řízenou systematickou péči (management) o všechny skladebné prvky EECONET.

Protože EECONET má zahrnout jednotlivé národní ekologické sítě, měl by respektovat zvláštnosti přírodních podmínek jednotlivých států. Ke splnění vymezených cílů je nezbytná mezinárodní spolupráce v ochraně společného přírodního dědictví Evropy, a to jak na vládní, tak na nevládní úrovni.

Na mapce je koncept EECONET v České republice, který aplikuje uvedené principy, vychází z československé koncepce územních systémů ekologické stability a byl na nevládní úrovni prezentován na Evropské konferenci Ministerstva životního prostředí v Sofii v říjnu 1995. Koncept Evropské ekologické sítě v ČR zahrnuje:

1) Biocentra představující území, která soustřeďují části krajiny předpokládaného celonárodního a evropského významu. Vymezení 25 biocenter přitom pochopitelně nelze považovat za definitivní.

2) Biokoridory, chápané jako možné dálkové migrační trasy pro některé organizmy a spojující biocentra EECONET, předběžně vymezená na území ČR a sousedních států.

3) Zóny zvýšené péče o krajinu – v souladu s praxí běžnou v zemích Evropské unie představují území, jež by měla být využívána takovým způsobem, který bude co nejvíce citlivý k přírodnímu prostředí i zájmům vlastníků půdy. Uvedený kompromis není pochopitelně dost dobře myslitelný bez ekonomických podnětů v podobě grantů na určitou činnost, prováděnou vlastníky jednotlivých pozemků. Navíc by sem mohly v budoucnosti směřovat i určité subvence Evropské unie na účelové hospodaření na zemědělské i lesní půdě, šetrné z hlediska životního prostředí.

Společnou iniciativu některých států Evropské unie podpořila již zmiňovaná ministerská konference a spolu s Hospodářskou komisí OSN pro Evropu doporučila zúčastněným státům, aby v letech 1996 – 2000 začaly s přípravou Evropské ekologické sítě v národním i celoevropském měřítku.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Krajinná ekologie

O autorech

Veronika Kopecká

Jan Plesník

Igor Míchal

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné