Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Pocit pikantnosti

 |  5. 3. 1996
 |  Vesmír 75, 169, 1996/3

Aby bylo nějaké vyprávění zajímavé, je nutné, aby obsahovalo něco pikantního, neobvyklého, vzrušujícího. Jedním z elementárních prožitků tohoto typu je vysvětlení „vyššího“ „nižším“, „nothingbutizmus“, odhalení vedoucí v posledku ke stržení nějaké dříve uznávané modly z podstavce a ukázání, že její socha je těsně pod povrchem a uvnitř zcela jiná, vyplněná čímsi banálně jednoduchým, ne-li přímo odpudivým a nízkým. Krystalickým příkladem tohoto způsobu myšlení je například odhalení, že příčinou Napoleonovy dobyvačné vášně byla chronická zácpa.

V méně triviální a sofistikovaně propracované rovině je však tento archetyp přítomen ve všech třech hlavních myšlenkových systémech druhé poloviny minulého století, které zásadním způsobem ovlivnily i století naše a zároveň vznesly nárok na univerzální, v sobě samé uzavřenou interpretaci světa: marxizmu, darwinizmu a freudizmu. Idyla se při bližším ohledání promění v peklo. Lesní paseka, na které za zpěvu ptáků poletují včely rozmanitých druhů po rozkvetlých květinách, náhle dostává jiné dimenze: ptačí samci soutěží o teritoria a v zoufalých dominančních zápoleních je značí zpěvem. Rostliny různými nečistými triky lákají opylovače, aby toho pokud možno co nejméně poskytly a nejvíc získaly. Samotářské včely běží závod s časem o nektar a pyl, konkurenční tlaky uvnitř populace i mezidruhové nechávají ze zdánlivě roztomilé aktivity vzniknout hře o život a o smrt. Jiné obrazy nedopadnou o nic lépe: Exotická scenérie přístavních nosičů v Batávii, nakládajících balíky podivně vonícího koření do nitra lodi, záhy zhořkne, uvědomíme-li si, že je koloniální vykořisťovatelé pečlivě odřeli o všechnu nadhodnotu, přesahující nejprostší regeneraci jejich pracovní síly a že záhy, až kapitalizmus přejde ve své nejvyšší stadium, nastane koloniím úděl ještě trudnější, než být zdrojem surovin a odbytištěm industriálních produktů – přímý vývoz kapitálu z mateřské země. A freudovská interpretace idylického obrázku mladé matky, hrající si s ročním chlapečkem na lavičce v parku už nechává registry pikanterie rozehrát zcela na plné obrátky.

Jistěže lze namítnout, že předchozí krátká skica je spíše karikaturou než podrobným obrazem těchto velice podrobně propracovaných a vážných učení. Nicméně postihuje to podstatné – pocit stržení líbivé masky přirozenosti a ukázání jejích jednoduchých, leč poněkud odpudivých útrob. Proti jiným formám redukcionizmu skýtají zmíněná učení nejen vysvětlení, ale i s ním spojený emoční zážitek a to může být jednou z příčin jejich kromobyčejného historického úspěchu, alespoň u osob určitých založení. 1)

Poznámky

1) Z knihy „Sto esejů o přírodě a společnosti aneb Doudlebia a jiné fenomény“, nakl. Vesmír, Praha 1995, 274 str., 126 Kč
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné