Botanik Josef Poelt

Zesnulý byl v několika málo posledních letech života emeritním profesorem Univerzity ve Štýrském Hradci. Jméno Štýrský Hradec mi nedá, abych nevzpomenul na českého botanika-lichenologa A. Hilitzera, který se v tomto městě koncem minulého století narodil a prožil zde první den svého života; bylo to 3. června 1899. Naproti tomu J. Poelt tu strávil poslední den, v němž „svého bohatého žití číš plnou smrti předložil“ (R. Thákur). Bylo to rovněž 3. června, ale o 96 let později.

Jaké bylo toto Poeltovo žití? Píší o tom H. Hertel a A. Schreiber (1988: 178, 128, 251, 375). Narodil se v obci Pöcking u Starnbergu (v Bavorsku, jjz. od Mnichova). Přírodní vědy studoval na Mnichovské univerzitě, na níž jako žák K. Suessengutha vypracoval studii o vegetaci mechorostů v oblasti jezera Starnberg a r. 1950 byl promován na doktora. Pak se stal asistentem Botanické zahrady v Mnichově a posléze přešel do mnichovských herbářů (Botanische Staatssammlung München). Zde zastával postupně funkci konzervátora, vrchního konzervátora a konečně v letech 1954 - 1965 vedoucího oddělení kryptogam („tajnosnubných“ - bezcévných rostlin). Roku 1959 se na Mnichovské univerzitě habilitoval. Podnikl řadu terénních exkurzí na různá místa hlavně Evropy a r. 1962 do Nepálu. Z těchto a pozdějších cest nashromáždil velmi bohatý materiál mechorostů, hub, a zejména lišejníků, které z velké části po zpracování uložil v mnichovských herbářích (včetně sběru cévnatých rostlin). V období 1965 - 1972 působil jako řádný profesor na Svobodné univerzitě v Berlíně a odtud přešel na Univerzitu ve Štýrském Hradci, kde vykonával funkci ředitele Botanického ústavu a Botanické zahrady do r. 1990. Byl to nesmírně pracovitý a výkonný botanik.

S jeho jménem jsem se poprvé setkal v polovině padesátých let v časopise Pokroky botaniky (Fortschritte der Botanik); v něm na základě rozsáhlé literatury postupně referoval o pokrocích v systematice lišejníků (podvojných rostlin tvořených houbou a řasou). Tato referentská činnost byla velmi dobrou průpravou pro jeho nejznámější publikaci (v němčině) - Klíč k určování evropských lišejníků (1969). J. Poelt si v něm klade za cíl sjednotit dílčí příspěvky od různých lichenologů v celkový obraz. Pokud jde o vlastní klíče rodů a druhů, zdůrazňuje jejich koncepci, sledující v první řadě možnost poskytovat pomoc těm zájemcům, kteří nemají k dispozici rozsáhlou knihovnu. Je samozřejmé, že se v této složité situaci neobešel bez spolupráce řady specialistů. Později vyšly ještě dva kolektivní doplňky k uvedenému Klíči (J. Poelt a A. Vězda, 1977, 1981). V nich jsou více respektovány chemické znaky lišejníků, některé překonané klíče jsou přepracovány na současný stav a dále zařazeny nové, dříve nezahrnuté skupiny. Čtenář se zde setkává s modernějším, tj. užším pojetím rodů a s problematikou sytému lišejníků, včetně jejich evoluce a ekologie.

Významná byla i redaktorská činnost Poeltova, jak lze doložit např. na bryologicko-lichenologickém časopisu Herzogia. Zde publikoval i své původní práce, často ve spolupráci s dalšími autory, a četné kvalitní recenze nových knih o lišejnících.

Prof. Poelt jako vysokoškolský učitel vychoval řadu žáků. Aktivně se účastnil mezinárodních sjezdů nebo konferencí botanických a mykologických, zejména jejich lichenologických sekcí, na nichž svými přednáškami prokázal, že je opravdu vynikajícím vědcem. Stal se čestným členem řady zahraničních vědeckých společností (včetně Československé, nyní České botanické společnosti) a nositelem Achariovy medaile IAL (International Association for Lichenology).

Nepřekvapuje proto, že se v říjnu 1994 konala ve Štýrském Hradci oslava jeho sedmdesátin za účasti četných Poeltových žáků, spolupracovníků a osobních přátel. Byl přítomen rovněž I. Kärnefelt, prezident IAL, aby jubilantovi předal první Zlatou Achariovu medaili za jeho celoživotní práci v lichenologii. O této oslavě napsal také článek (I. Kärnefelt 1995a), v němž si klade otázku, „co udělalo Poelta jedinečným vědcem a učitelem?“ Hned na ni odpovídá: [...] „je to jeho veliká vědecká šlechetnost [...] dělit se o své poznatky s druhými ku prospěchu budoucnosti.“ Sám ještě dodávám: také dobrota srdce velkého člověka, který rád a bez okázalosti pomáhal každému, kdo jakoukoliv pomoc potřeboval.

1. února 1995 mi poslal poslední dopis. Stěžoval si v něm na strašný nedostatek času, klesající výkonnost, ale současně na hroznou únavu z práce a na zákaz pracovat večer. S uspokojením mi však oznámil, že přesto dokončil s Ch. Leuckertem společný příspěvek do kolektivního slavnostního spisu k 75. narozeninám českého lichenologa A. Vězdy. Také na nejbližší léta pamatoval a naplánoval si kritický katalog lišejníků Rakouska. Ten však už bohužel nedokončí...

O Poeltovi čteme dnes nejčastěji v nekrolozích (srov. I. Kärnefelt 1995b). Udělal mnoho i pro české a slovenské lichenology, od nejstarších až po současné studenty. O jejich práci se vždy zajímal. Všichni se budeme k němu ve vzpomínkávh dlouho s vděčností vracet!