Dokud akce trvá!

B.B.: Obávám se, že vztahy našich zemí jsou zatím dost zanedbané.

M.M.: To je pravda, po čtyřiceti letech uzavřených hranic jsou zábrany na obou stranách. Ze zdejší strany je to určitý nedostatek informací o Rakousku, z rakouské strany jsou to určité historické zkušenosti, které lidé mnohdy těžko překonávají. Z vlastní zkušenosti se ale domnívám, že zájem o Rakousko je obrovský a že vztahy velmi rychle získají úroveň běžnou mezi sousedními zeměmi v Evropě.

B.B: Na jaké pásmo těchto vztahů se zaměřuje AKTION?

M.M.: Na vědu, výzkum, výuku na vysokých školách i kulturu v širším smyslu, a to konkrétně na akademickou mobilitu a projekty širší spolupráce mezi rakouskými a českými vysokými školami.

B.B.: Jakým způsobem o sobě dáváte vědět?

M.M.: Rozesíláme informace na všechny vysoké školy. Snažíme se také oslovovat veřejnost prostřednictvím tisku. Zasedání řídícího grémia AKTION míváme na vysokých školách, abychom navázali osobní kontakt.

B.B: Když bychom se podívali, které projekty u vás uspěly a které ne, kvůli jakým nedostatkům projekt neprojde?

M.M.: Počet podaných projektů zatím nebyl o mnoho vyšší než počet těch, které jsme mohli přijmout. Jedním z důvodů byly potíže spojené s rozběhem. Odmítli jsme proto jen malý počet projektů.

B.B.: Jaké byly hlavní důvody odmítnutí?

M.M.: Buď náplň projektu nebyla v souladu s programovými cíli AKTION, nebo byl návrh podán neúplný nebo nesprávným způsobem, anebo se nám spolupráce nezdála být zajištěna v plném rozsahu. Další důvody pak byly, že nešlo o skutečnou spolupráci, ale že projekt chtěl vlastně uskutečnit jen jeden z partnerů, v některých případech pak byly nároky nepřiměřené náplni projektů.

B.B.: Co způsobilo, že nebyl z české strany dostatečně velký přetlak? Bylo to spíš na vaší straně, že jste o sobě dali málo vědět, nebo liknavostí české univerzitní veřejnosti?

M.M.: Zájem z české strany je velký, zvláště v pohraničních oblastech. Spíš to bylo tím, že jsme o sobě dali málo vědět, a pak administrativními potížemi, které jsme museli řešit uvnitř AKTION, totiž aby postup od podání projektu nebyl tak byrokratický, že by to zájemce odradilo.

B.B.: Které obory se hlásí nejvíc?

M.M.: Zásadně se mohou hlásit všechny obory, vykrystalizovaly však určité stěžejní oblasti: ekologie, umělá inteligence a databáze, dále téma související s otevřením hranic a politicko-ekonomickými změnami v České republice. Na pedagogických fakultách mají velký zájem o poznání reálií, zaběhnuté jsou letní školy s intenzivní výukou češtiny a němčiny, doplněné přednáškami.

B.B.: Odkud pocházejí kontakty Čechů s rakouskými partnery?

M.M.: Většinou vznikají po krátkodobých výměnách, na exkurzích a konferencích, nebo to bývají dlouhodobé kontakty, které vznikly částečně už před r. 1989.

B.B.: Kdo je z naší strany iniciativnější - studenti, pedagogové, nebo instituce?

M.M.: Studenti se přihlašují na stipendia, která jsou nad rámec počtu stipendijních míst poskytovaných kulturní dohodou mezi našimi zeměmi. Jejich zájem je tak velký, že každý rok uspokojíme jen zlomek přihlášených.

B.B.: Když se někdo hlásí opakovaně, je vám to podezřelé, nebo je to naopak předností uchazeče, jako je tomu např. ve PHARE?

M.M.: Nechtěla bych to zobecňovat. Na závěr každého projektu si vyžádáme zprávu. Pokud byl projekt úspěšný, nic nebrání tomu, aby se zopakoval nebo doplnil.

Otázky kladl Bohuslav Blažek