dohledat, došetřit, dopracovat apod.

Ve zpravodajství známé expedice „Africká odysea“, pátrající po zimovištích černých čápů a cestě, kterou se tam dostávají, objevilo se sloveso dohledat/dohledávat a vzbudilo u některých posluchačů a čtenářů pochybnosti o tom, zda jde o slovo správně utvořené a potřebné. Reálná situace je takováto: pracovníci expedice sledují let a další pohyb několika čápů pomocí vysílaček na nich upevněných, avšak lokalizují je takto jen zhruba, takže přesné, aktuální místo pobytu musí hledat osobně přímo v terénu, neboli musí toto místo s čápem na něm dohledat. Jinak řečeno, dohledat tu znamená doplnit a zpřesnit předběžné hledání, které končilo nalezením širšího okruhu pobytu, dodatečnou fází hledání (a nalezení). K vyjádření této reálné situace je užití slovesa s předponou do- zcela vhodné. Ba dokonce nejde ani o žádnou novotu: myslivci už dávno provádějí dohledávku postřelené zvěře druhý den po honu (jde tedy i zde o dodatečné, doplňující vyhledávání zvěře z minulého dne). – Můžeme tedy uzavřít, že obavy oněch posluchačů a čtenářů byly liché a byly vyvolány – jak už to bývá – prostě nezvyklostí tohoto slovesa.

Obdobných sloves s předponou do- tohoto typu se najde víc a vždy tu předpona říká o činnosti vyjadřované základovým slovesem, že jde o její následnou fázi či spíše o opakování této činnosti za účelem zlepšení, zdokonalení, zpřesnění, doplnění či kontrolu toho, čeho bylo dosaženo v první fázi. Čteme-li např. větu „Po zahrnutí námětů z oponentních posudků a z diskuse byl text návrhu dopracován“, vyrozumíváme z ní, že kdosi vypracoval či zpracoval předběžné znění textu (první fáze) a to pak bylo rozpracováno do definitivní podoby neboli bylo dopracováno. Podobně je tomu u sloves dostylizovat, doformulovat. Také sloveso došetřit (když kupř. státní zástupce vrátí obžalobu k došetření, tj. k doplnění dalších relevantních skutečností nebo údajů) sem patří.

Možná, že se sem hlásí i sloveso doléčit, pokud je užito v situaci, kdy jeden způsob léčení byl ukončen a pacient je nyní vyslán k nějakému doplňujícímu druhu léčby (např. k rehabilitaci). Jindy však, třeba ve spojeních jako doléčit angínu“ nebo „nedoléčený zápal plic“, jde spíše jen o prosté dokončení děje, o jeho přivedení k žádoucí úplnosti. Slovesa tohoto typu jsou ovšem běžná a je jich větší počet (dovařit, dosolit, dopsat, dotvořit, dovyprávět, ...) a objevují se i slovesa nově utvořená – nedávno jsem zaslechl výroky „My to ještě nedodiskutovali“ a „Ten zákon bude třeba ještě doschválit“ (i když si nejsem jist, zda nešlo o to, že zákon byl sice už jednou schválen, ale bude ho třeba po nějaké nové úpravě schválit znovu – v tom případě by šlo ovšem o typ „dohledat“).

Čeština je jazyk pozoruhodný svými velmi bohatými možnostmi vyjadřovat pomocí slovesných předpon nejrůznější modifikace a stránky různých činností i jiných dějů, postihovat velmi jemné distinkce. Jakpak bychom asi přeložili do angličtiny nebo němčiny či francouzštiny slovesa jako porozhlédnout se, poposednout, popovytáhnout, popoběhnout, poodběhnout; pozakrýt, poodhalit, pozapomenout; pousmát se, pobolívat; našpinit, nakousnout; zpozamykat, zpozatýkat, zpochytat (všechny, důkladně a postupně); pospat si, vynadívat se, vynachválit si. Pro české spisovatele i jiné pisatele představují česká slovesa neuvěřitelně rozsáhlý repertoár rozmanitých výrazových možností, které umíme všichni užívat bez pracného učení. Kdybyste však chtěli snad někdy vysvětlit nějakému cizinci význam takovýchto sloves, nebylo by to asi většinou snadné, zato byste při tom odhalili, jak nesmírně úsporně dovede náš jazyk zachycovat velmi jemné odstíny skutečnosti.