Science fiction, fair play, status quo

Co mají tato slovní spojení společného? Zachovávají si původní pravopis i výslovnost a nepřejímají české koncovky, chovají se jako citáty. Citátová slovní spojení i jednotlivá citátová slova si plně zachovávají cizí povahu včetně přízvuku, např. francouzské en passant [án pasán]. Není to nějaká zvláštnost češtiny. Podobně k citátovým slovům přistupuje němčina, ba dokonce v ruštině se citátová slova píší latinkou a původním pravopisem, ačkoli jinak si tento jazyk s dodržováním originálního znění mnoho starostí nedělá (osobní či místní jména si přizpůsobuje až neuvěřitelně). Zajímavé je, že vystupňované používání citátů se v tzv. makaronské poezii stalo dokonce uměleckým prostředkem, viz ukázku staročeské satiry:

Detrimentum patior (trpím škodu)

nynie i v každém času,

usque ad mortem quatior, (avšak k smrti jsem soužen)

vše pro jejie krásu.

To, co je v poezii zpestřením, bylo by ovšem v populárněvědném stylu katastrofou.

Jako citáty se chovají také některá odborná slova, která se užívají mezinárodně. Rovněž se píší pravopisem původním, liší se jen tím, že je přízvukujeme česky (coulomb, fortissimo). Celkem je těchto slov málo a lidé je poměrně dobře znají a nakládají s nimi správně. Jen výjimečně se setkáte s výroky typu „Naše dítě hraje v dúru“ (míněno v dur), z nichž je na první pohled patrná naprostá neznalost oboru. Spíše se setkáváme s opačnou tendencí: pojímat termíny nebo i jiná méně známá slova cizího původu jako citáty.

U nás existuje přes 200 názvoslovných norem a odborníci z jednotlivých oborů mnohdy srdnatě hájí původní pravopis těch „svých“ slov. Z jejich hlediska je to pochopitelně. U slov odborných (a např. slov jazyka vyšších společenských vrstev) je znalost původního jazyka ochranou proti přílišným změnám přejatých slov. Jakási zakonzervovanost slova umožňuje ochránit jeho přesně vymezený rozsah i obsah, a tedy i význam (a termín musí mít význam sám o sobě). Krom toho z pochopitelných důvodů vidíme vzor v civilizovaných (leč shodou okolností neslovanských) zemích. Říká se, že němčina zachází s cizími slovy opatrněji, ale do jisté míry to může být i tím, že rozdíl mezi hláskovým skladem slov českých a slov latinských je značně menší než v němčině, charakterizované oslabením všech koncových slabik. Např. slovo Doktor zní v němčině cize, protože žádné dvojslabičné německé slovo na –or nekončí. V češtině jich je spousta (např. příbor).

A ještě něco. Nezbytnost přesně vymezeného rozsahu i obsahu termínu, o níž nikdo nepochybuje, nemusí znamenat přesně vymezený úhel pohledu na slovo. Termín může jinde plnit úlohu „netermínu“, jedno slovo z víceslovného nomenklaturního výrazu může být samo o sobě apelativem (podstatným jménem obecným) atd. Kupříkladu zoolog může psát o zvířeti jménem Chamaeleo jacksoni, ale takto se o něm zmíní jen poprvé a dále už píše prostě o chameleonovi.

Odborníci se obávají jakési dvojí nomenklatury – pro chytré a pro hloupé. Ve skutečnosti nejde o dvojí systém, ale o náhradu odborných slov apelativy, tedy vlastně o snahu učinit text čitelnějším. Vesmír sice píší odborníci, ale čtou jej lidé z nějakého docela jiného oboru, kteří si chtějí rozšířit všeobecný přehled. Zejména chemikové hájí jakousi nedotknutelnost své terminologie nebo alespoň nomenklatury, i když v zařazení jednotlivých elementů do onoho užšího systému nejsou zcela jednotni. Brojí proti počeštěnému psaní éteru, protože podle mezinárodního systému se píše ether, sami si však odporují psaním dlouhého e (éther). Snad je to tím, že to mají těžší než zoologové či botanici, jejichž nomenklatura je latinská a víceslovná, s předem určeným slovosledem, a tedy se s počeštěným zněním téhož slova nijak neprolíná.

Nic není dokonalé a hledání „zlaté cesty“ jistě není u konce. Je možné, že se to s počešťováním občas někde přežene. Ale zkuste si představit druhý extrém: článek, v němž by se autor nevyhnul ani jednomu nomenklaturnímu výrazu, který tam lze strčit, a navíc by se všemi nakládal přesně tak, jak požadují někteří ochránci mezinárodní nomenklatury, tj. jako s citátovými slovy. Co by bylo výsledkem? Přece makaronský text (viz ukázku uvedenou výše).