Je libo přírodní kadmium na houbách ?

(Ad Vesmír 75, 389, 1996/7)
 |  5. 11. 1996
 |  Vesmír 75, 604, 1996/11

Článek Jiřího Cibulky Cizorodé prvky v houbách mne zaujal zejména druhovou rozdílností v okořeněnosti hub kovovými pochutinami. Stejně se však nemohu rozhodnout, zda tělu dodati něco kadmia hřibem dubovým nebo muchomůrkou červenou. Chybí mi jeden kritický údaj – a to biologická dostupnost. Kadmium (a nejenom ono) se totiž některých chelátů náramně drží. Naše tělo se sice s nimi o ně bude přetahovat, ale nevím, jakou má šanci. Kdysi jsem pro prof. Eybla připravil nerozpustný (a nestravitelný) nosič s dithiokarbamátovými skupinami. Kadmium se myším v chelátu s tímto nosičem mohlo podávat po lžičkách; jak přišlo, tak vyšlo. Nejen to. Profesor Eybl nosičem krmil myši intoxikované kadmiem, a zákeřného kovu v těle myší ubývalo.

Zkrátka atomová absorpce mineralizovaného materiálu sice řekne, kolik olova, rtuti či kadmia mám na talíři ve smaženici. Ale co z toho tělo bude mít? Dokonce mám obavu, aby mi houby zpětným prostupem přes zažívací trubici nějaký ten iont těžkého kovu neuzmuly.

Jaroslav Drobník, Praha

Autorova odpověď:

Biologická dostupnost rizikových, ale i biogenních prvků je v posledních několika letech předmětem intenzivního výzkumu. Úroveň našich neúplných znalostí souvisí s postupným rozvojem komplikovaných analytických metod pro studium tzv. speciace prvků (a je jím i podmíněna), tj. druhu jejich chemické vazby ve sloučeninách. Je známo, že např. u arzenu, chromu, rtuti, cínu a olova existují jejich sloučeniny, které jsou poměrně netoxické, a naopak sloučeniny velmi jedovaté. Stále otevřeným problémem zůstává fakt, že většina našich platných norem, upravujících povolený maximální obsah rizikových prvků v potravinách, je stále založena na hodnocení pouze celkového obsahu prvku (bez ohledu na jeho chemickou vazbu). Takové číslo neříká nic o skutečné dostupnosti prvků pro organizmus. Případnou chelační (vazebnou) schopnost houbové hmoty, ve smyslu možného „vytahování“ prvků z organizmu, nelze teoreticky zcela vyloučit, ale vzhledem k nepravidelné a omezené spotřebě hub ji nepovažuji za prakticky významnou a snad ani za ohrožující zdraví konzumentů. Zájemce odkazuji na naši monografii: Cibulka J. et al.: Pohyb olova, kadmia a rtuti v biosféře. Academia, Praha 1991, 427 str.

Jiří Cibulka, Praha

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie

O autorech

Jiří Cibulka

Jaroslav Drobník

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné